NPD documents search: Váž. civ., 16 (1934), sv. 2

Čís. 6568.

Lze zabaviti nájemní práva dlužníkova k místnostem sloužícím k výkonu hostinské živnosti, jež byly pronajaty majitelem hostinské koncese dlužníku jako náměstku koncese.
(Rozh. ze dne 10. prosince 1926, R 1 1072/26.)
Ku vydobytí peněžité pohledávky navrhl vymáhající věřitel, by byla povolena exekuce a) zabavením nájemního práva, příslušejícího dlužníku ku dvěma hostinským místnostem, kuchyni a dvoru, a b) práv z pachtovní smlouvy, jež příslušejí dlužníku z práva náměstka v koncesi náležející propachtovateli, jakož i zpeněžením práv těch veřejnou dražbou. Exekuce zabavením a zpeněžením práv ad b) byla pravoplatně povolena a nepřichází tu v úvahu. Exekuční návrh na zabavení a zpeněžení práv ad a) soud prvé stolice zamítl, r e k u r s n í soud povolil exekuci zabavením práv těch, s tím, že o návrhu na zpeněžení bude rozhodnuto až po výslechu dlužníka. Důvody: Zabavení nájemních práv není v zásadě vyloučeno, ježto práva tato mohou býti zpeněžena přenecháním jich jinému, pokud tomu nebrání předpis §u 1098 obč. zák., kteréž závady v projednávaném případě není (srv. k tomu Neumann, Komentář k ex. řádu při §u 331 ex. ř.). Jest zjištěno, že nejde o nájemní práva k soukromému bytu dlužníkovu, nýbrž o místnosti, jež jsou určeny k výkonu živnosti hostinské a jež byly majitelem koncese dány dlužníku v nájem, správně do pachtu. Že tu jde v pravdě o nájem, vyplývá i z toho, že dlužník není pachtýřem hostinské živnosti ani koncese, nýbrž pouze náměstkem majitele koncese. Poukaz na § 19 a 20 živn. řádu nemůže toto nájemní právo odňati exekuci. Z těchto zákonných ustanovení vyplývá pouze, že přenesení živnosti hostinské a výčepní, jak jest tam blíže uvedeno, do jiné místnosti vyžaduje zvláštního svolení živnostenského řádu. Vzhledem k úvahám prvého soudu lze pouze vyloučili případné zvláštní zpeněžení oněch nájemních práv bez ohledu na náměstnictví v hostinské koncesi. Nijak však tím není o sobě vyloučeno zabavení. Zabavení nájemních práv k místnostem, určeným pro výdělečnou činnost, jeví se přímo nezbytným a vhodným ku zpeněžení jíž právoplatně zabavených práv z náměstnictví v koncesi. Předmětem exekuce není nikterak zabavení hostinské živnosti jako celku, takže nemůže býti o tom řeči, že by zabavením a zpeněžením tohoto práva byla exekuce vyčerpána.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu s tím, že se dlužníku přikazuje, by se zdržel všelikého nakládání právem, uvedeným v napadeném usnesení.
Důvod y: Podle §u 3 a 54 ex. ř. jsou pro povolení exekuce směrodatný údaje návrhu. Vymáhající věřitel má udati, které prostředky exekuční navrhuje. V tomto případě navrhl vymáhající věřitel dva prostředky, z nichž jeden [bod b)] jest již právoplatně povolen, a jde ještě o návrh bod a). Rekursní soud správně dovodil přípustnost a dokonce i účelnost tohoto exekučního prostředku, a stačí stěžovatele odkázati na důvody napadeného usnesení. Rekursní soud správně též poukazuje na to, že předmětem exekuce není zabavení hostinské živnosti jako celku a že z předpisu §§ 19 a 20 živn. řádu nelze dovoditi nepřípustnost a zbytečnost exekučního prostředku, o nějž jde. Péče o to, by dbáno bylo předpisů živnostenského řádu, přísluší živnostenským úřadům, které mají říznou donucovací moc k odstranění nezákonného stavu a po případě mohou naříditi, by hostinec byl zavřen až do odstranění závady. Živnostenský úřad vypořádá se po případě i s tím, mělo-li zřízení náměstka dle §u 55 živn. řádu a současný pronájem místností hostinských (rekursní soud správně dovodil, že tu nejde o pacht) míti ten účel, by se obešly předpisy živnostenského řádu o pachtu nebo podpachtu hostinské živnosti. Prvý soudce neměl se vůbec před povolením exekuce obírati vyšetřováním místních poměrů a při tom řešiti otázky a poměry mezi dlužníkem a poddlužníkem. Šetření to jest zbytečno, ježto musí býti ponecháno úvaze vymáhajícího věřitele, by sám navrhl vzhledem k poměrům vhodné exekuční prostředky. To patrno zejména v tomto případě, kde poddlužník mluví o zřízení náměstka, kdežto dlužník v dovolacím rekursu uvádí, že jde o pachtovní smlouvu ohledně živnostenské koncese. Povolení exekuce nelze konečně odepříti ani z toho důvodu, že by snad některý způsob zpeněžení zabaveného práva zdál se býti nemyslitelným. Poukaz stěžovatelův na rozhodnutí čís. 4984 sb, n. s. není případný, ježto tam šlo o pacht živnosti a o současné přenechání místností hostinských. Nemohlo proto býti dovolacímu rekursu vyhověno. Vzhledem k přesnému předpisu §u 331 ex. ř. bylo k napadenému usnesení přičiniti dodatek, obsahující příkaz v tomto §u uvedený.

Citace:

č. 6568. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 798-799.