NPD documents search: Váž. tr., 9 (1927)

Čís. 2668.

Nelze vysloviti propadnutí peněz použitých k zakázané (hazardní) hře (§ 522 tr. zák.).
(Rozh. ze dne 19. února 1927, Zm I 740/26.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací uznal po ústním líčení o zmateční stížnosti generální prokuratury na záštitu zákona právem: Usnesením okresního soudu na Smíchově ze dne 16. října 1925, jímž v trestní věci proti Františku K-ovi a soudr. pro přestupek podle §u 522 tr. zák. byl peníz 1575 Kč, který byl policií při přistižení obviněných při zakázané hře zabaven, prohlášen za propadlý, byl porušen zákon v ustanoveních §§ 522, 240 b) a 250 tr. zák.; usnesení to se zrušuje.
Důvody:
V trestní věci proti Františku K-ovi a spol. pro přestupek podle § 522 tr. zák. vydal okresní soud na Smíchově dne 17. srpna 1925 trestní příkaz, jímž byl každému z obviněných pro přestupek podle § 522 tr. zák., spáchaný dne 25. července 1925 v B. tím, že v restauraci u »Růžového Kavalíra« hráli zakázanou hru v karty »moje teta, tvoje teta«, uložen trest peněžité pokuty 30 Kč po případě vězení na 3 dny. Tento trestní příkaz nabyl ohledně většiny z obviněných právní moci. Usnesením ze dne 16. října 1925, prohlásil pak týž soud za propadlý peníz 1575 Kč, který byl policií při přistižení obviněných zabaven a do peněžní knihy okresního soudu na Smíchově uložen. Usnesení nabylo právní moci, nemá však opory v zákoně, neboť: Usnesení neobsahuje žádného odůvodnění, takže nelze vůbec seznati, z jakých úvah okresní soud dospěl ke svému výroku, zejména opírá-li je o hmotné či procesuální právo trestní. Měl-li okresní soud na mysli ustanovení hmotného práva, přicházely by v úvahu §§ 240 b), 250 a 522 tr. zák. a prohlášení propadnutí zabaveného »banku« by mělo povahu zostření trestu podle §u 522 tr. zák. vysloveného. V tom směru však okresní soud pochybil jak ve formelním postupu, tak i ve věci samé. Ve formelním ohledu byl by musil zostření trestu vysloviti v rozsudku, vyslovení jeho v dodatečném usnesení jest zřejmě nepřípustné. Ale ani věcně není výrok v zákoně odůvodněn, poněvadž podle § 250 tr. zák. může býti zostření vysloveno jen v těch případech, v nichž je zákon výslovně připouští. Ustanovení, že peníze upotřebené k zakázané nebo k hazardní hře propadají, neobsahuje ani § 522 tr. zák. ani jiné místo trestního zákona. Než ani za procesuelní opatření, snad jako opatření s předmětem daným do soudního uschování, které dlužno učiniti po skončení trestního řízení po rozumu §u 126 trest. inst. s. (z 16. června 1854, čís. 165 ř. zák.), nelze výrok ten pokládati a nelze ho ani jako takový ospravedlniti, nevyslovujeť se pouze ponechání v úschově nebo vrácení peněz, nýbrž přímo propadnutí jich, tedy v podstatě zostření trestu. Bylo proto podle §§ů 33 a 292 tr. ř. o zmateční stížnosti generální prokuratury na záštitu zákona uznati právem, jak se stalo.

Citace:

Čís. 2668.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9, s. 150-151.