NPD documents search: Všehrd, 11 (1930) - Reforma živnostenského řádu

Soudnictví vojenské.

I. Pojem a rozsah.
Čl. XII. uvoz. pat. k voj. trest. zák. ze dne 15. ledna 1855 č. 19 ř. z. stanoví, že zvláštním zákonem upraveno bude řízení trestní u vojenských soudů a do té doby v působnosti potrvati má zavedené řízení u těchto soudů. Vedle řízení plativšího až do vydání zák. ze dne 20. května 1869 č. 78 ř. z. příslušela veškera civilní i trestní pravomoc vojenským soudům, pokud šlo o osoby vojenské, jich manželky a nezletilé dítky, jakož i služebné osoby v společné domácnosti s nimi žijící. Dle § 305 voj. trest. zák. přísluší soudům vojenským vyšetřovati a trestati případy uvedené ve 3 hlavách 3. oddílu voj. trest. zák., totiž: zločin proti válečné moci státu (§§ 304 a 305), zločin neoprávněného verbování (§§ 306 — 313) a zločin svádění nebo přispění k porušení vojenské služební povinnosti (§§ 314 — 320) a to pokud jde i o osoby civilní bez ohledu k řádné jich soudní příslušnosti. Citovaným zák. ze dne 20. května 1869 nastaly v ustanoveních těchto podstatné změny: soudnictví vojenské zabírá totiž veškera ustanovení odnášející se k trestní pravomoci nad osobami vojenskými; byla-li však válka vyhlášena nebo vypukla-li válka, podléhají pravomoci této i civilní osoby, pokud jde o zločin vyzvědačství, neoprávněného verbování a zločin svádění vojína k porušení vojenských povinností služebních nebo zločin přispění k vojenským zločinům. Veškery občanské spory právní i osob vojenských náležejí výlučně před řádné soudy civilní.
II. Soudům vojenským ve věcech trestních podrobeny jsou:
1. Osoby vojska a válečného námořnictva v činné službě.
2. Osoby zřízené nebo používané při správě vojenské, jako: vojenští duchovní, auditoři, vojenští lékaři, účetní, úředníci vojenské intendantury, úředníci zásobovací, vojenští zvěrolékařští úředníci, úředníci techničtí, vojenské osoby dělostřeleckých zbrojíren, zákopnictva a vozatajstva, dále gažisté do určité třídy nevřadění s hodností poddůstojnickou — v Uhrách pak veškero vojenské úřednictvo.
3. Veškeré osoby provázející nějaký oddíl vojska do války vypraveného nebo nalézajícího se za hranicemi mocnářství našeho nebo osoby obsluhující válečný povoz.
4. Váleční zajatci a rukojmí v ochraně vojenské.
5. Námořští lupičové zajatí námořnictvem válečným.
6. Důstojníci, kteří podrževše vojenský charakter vystoupili ze svazku stálého vojska nebo válečného námořnictva, ať požívají pense nebo nikoli: dále podléhají záložní důstojníci mimo službu soudnictví vojenskému, pokud jde o vojenské přečiny a zločiny, jestliže spáchali podobný trestný skutek odděni jsouce v uniformu vojenskou (§ 2 cit. zák.).
7. Dovolenci, záložní důstojníci mimo aktivní službu, mužstvo záložní a náhradní záložníci podrobeni jsou soudnictví vojenskému tím dnem, kdy doručen jim byl rozkaz povolací nebo kdy rozkaz ten zákonitě byl uveřejněn, nebo jsou-li povoláni na určitý den sice, avšak presentace uskuteční se dříve, jsou podrobeni pravomoci soudů vojenských dnem presentace (§ 1 zák. ze dne 11. června 1884 č. 98 ř. z., věst. kus 28, č. 73 a věst. pro zeměbranu č. 23).
8. Dopustí-li se osoba vojenská přináležející k linii nebo k záloze po čas aktivní služby jakéhokoli zločinu nebo přečinu (§§ 142 — 303 voj. tr. zák.), který vyjde na jevo teprve v době, kdy osobě dotyčné dána dovolená nebo kdy vstoupila nebo znovu vstoupila v zálohu, zakročí proti takovéto osobě vojenské soud vojenský teprve tehdy, když opětně povolána byvši к činné službě podléhá soudům vojenským (§ 3 odst. 3 shora cit. zák. ze dne 20. května 1869).
9. Jednoroční dobrovolníci podrobeni jsou po čas služby presenční vojenským trestním a disciplinárním zákonům (§ 9 předpisů o řízení s jednor. dobrovolníky z r. 1869). 10. Co se týče civilní a trestní pravomoci nad vojenskými strážními sbory platí pro civilní soudy vídeňské předpisy vydané pro c. a k. vojsko (oběž. říš. min. války ze dne 20. ledna 1870 č. praes. 174 věst. č. 6 kus 3).
11. Mužstvo při skladištích oděvů (kteréž počítati jest k osobám vojenským) po čas činné služby podléhá vojenské pravomoci a posuzuje se podle vojenských trestních zákonů (nař. říš. min. války ze dne 9. července 1870, č. praes. 1183).
12. Invalidi ubytovaní ve vojenských invalidovnách (t. j. důstojnictvo i mužstvo), dále důstojníci v klidu, jimž poukázáno bylo superplus plné aktivní služby jich skutečné šarže do pense a kteří zaměstnáni jsou ve službách vojenských, podléhají v trestních věcech soudům vojenským (nař. říš. min. války ze dne 20. září 1870 č. 616 oddělení IV.).
13. Nezařadění odvedenci (rekruti) nepodléhají pravomoci vojenských soudů, pokud jde o delikty, kterých se dopustili v době mezi doručením nebo zákonitým uveřejněním povolacího rozkazu do dne skutečného zařadění (nař. říš. min. války ze dne 15. září 1879 č. 2163 odd. IV.).
14. Náhradní záložníci jsou ve všech občanských poměrech i v záležitostech trestních v stejném postavení se záložníky a to jak po čas služby činné tak i mimo dobu činné služby (bod 6 čl. XII. oběž. ze dne 1. listopadu 1882 č. praes. 6731, věst. č. 115 kus 40).
15. Každoroční cvičení záložníků pokládati jest za činnou službu a protož záložníci do cvičení povolaní podléhají soudnictví vojenskému i co do vojenských deliktů i co do obyčejných zločinů a přečinů v době té spáchaných (nař. říš. min. války ze dne 22. srpna 1870 odd. č. 1866).
16. Trestní vyšetřování zavedené soudy vojenskými proti důstojníku dovolenému s požitkem služného pro delikty, které nenáležejí k vojenským zločinům ani přečinům, dlužno dále vésti a dokonati, přeložen-li důstojník tento v době vyšetřování v klid; nesejde na tom, zda zavedeným trestním vyšetřováním byl zjištěn skutkový podklad, či nařízeno bylo specielní vyšetřování (nál. nejv. soudu voj. ze dne 3. ledna 1873 č. 4).
17. Bylo-li zavedeno soudem vojenským proti aktivním vojenským osobám vyšetřování, potrvává příslušnost soudu vojenského i když osoby dotyčné do klidu byly přeloženy (rozh. říš. min. války ze dne 31. května 1871 odd. A. č. 689).
18. Soudnictví vojenskému podléhají vojenští stavební ingenieuři, dělostřelečtí ingenieuři a úředníci zbrojní (nál. ze dne 27. ledna 1895 odd. 4 č. 4157).
19. Neaktivní osoby vojenské podrobeny jsou soudům vojenským pokud jde o vojenské delikty, kterých se dopustily při hlavním rapportu nebo při kontrolním shromáždění (bran. předp. III. díl § 10, IV. díl § 8).
III. Zeměbrana. Osoby ve svazku zeměbrany (přináležející do aktivního stavu zeměbrany nebo povolané k aktivní službě ve smyslu zákona zeměbraneckého) podléhají v trestních věcech vojenským zákonům. Než k nim neodnášejí se ona ustanovení, dle kterýchž utrpěly by újmu v občanské způsobilosti právní nebo jednací nebo byly by odsouzeny nasluhovati nad zákonnou dobu služební. Dále postihují je — jestliže byly odsouzeny pro nevojenský zločin nebo přečin —· následky uvedené v § 45 lit. b), c), dále v §§ 50, 54 a 67 trest. zák. voj. jen potud a na tak dlouho, pokud by následky ty vzejíti musely i dle trestních zákonů civilních (§ 1 zák. ze dne 2. dubna 1885 č. 93 ř. z.). Zeměbranci v neaktivním poměru podléhají vojenským trestním zákonům pro vojenské delikty, jichž se dopustili při kontrolním shromáždění (při hlavním raportu) nebo jako důstojníci jsouce oděni v uniformu vojenskou (§ 2 cit. zák.). Účinnost vojenských zákonů počíná v případu povolání a mobilisace císařem nařízené dnem doručení povolacího rozkazu nebo dnem zákonitého vyhlášení, v ostatních případech pak dnem, kterého povolanému nařízeno se dostaviti; dostaví-li se povolaná osoba dříve (presentuje-li se dříve), podléhá ihned (dnem presentace) vojenské pravomoci. Účinnost vojenských zákonů pomíjí, jakmile dotyčná osoba byla zase přeložena do neaktivního poměru nebo vystoupila-li ze služby činné. Trestní řízení však u soudů zeměbraneckých zavedené sluší u nich dokončiti. Osoby ve svazku zeměbrany posuzovati jest dle zákonů vojenských od toho okamžiku, kdy podlehnou soudnictví vojenskému, i pokud jde o vojenské zločiny sběhnutí (deserce) a vlastní zmrzačení dříve spáchané. Dopustila-li se osoba ve svazku zeměbrany nějakého vojenského zločinu nebo přečinu, když ještě podléhala pravomoci vojenské, avšak delikt její vyjde na jevo později (když už vojenským soudům nepodléhá), přísluší soudům vojenským zahájiti proti ní řízení, jakmile opět pravomoc jich obživne (tím, že osoba dotyčná k činné službě se dostaví) (srv. §§ 4 a 7 zák. ze dne 2. dubna 1885 č. 93 ř. z.).
IV. Domobrana.
Domobranci podléhají dnem povolání vojenským zákonům v trestních věcech a disciplinárním předpisům stejnou měrou jako zeměbranci a to: vyhláškou povolaní podléhají dnem, kterého mají doraziti, pokud se týká, shromážditi se do obce pobytu; domobranci povolaní lístkem povolacím dnem, kterého mají se dostaviti na příkaz příslušného úřadu (velitelství, trupy, ústavu atd.); dostaví-li se pak dříve (předčasná presentace), podrobeni jsou soudům vojenským dnem presentace.
Domobranci sloužící náhradou vojsku (válečnému námořnictvu) jsou po čas této služby svém v témž poměru, jako ostatní příslušníci vojska (válečného námořnictva). Pokud jde o výkon vojenské pravomoci nad domobranci mají platnost obdobnou ustanovení zák. ze dne 2. dubna 1885 o výkonu pravomoci nad zemskou obranou (§ 43 nař. ze dne 20. prosince 1889 č. 193 ř. z.).
V. Výkon pravomoci vojenské nad osobami civilními.
Jakmile vypukla nebo vypovězena byla válka, podléhají i osoby civilní soudům vojenským, pokud jde o zločiny naznačené svrchu ad I. (§ 7 zák. ze dne 20. května 1869).
VI. Soudům civilním vyhrazeno jest:
1. Vyšetřování v tom případu, když se někdo dopustil činu trestného dříve, než postaven byl pod pravomoc soudů vojenských.
2. Setká-li se však s tímto činem trestným delikt spáchaný v době pozdější, předchází vyšetřování soudu vojenskému pro delikt tento příslušející před vyšetřováním vyhrazeným pravomoci soudu civilního, ač-li na trestný skutek civilní pravomoci podléhající není stanoven trest smrti nebo doživotního žaláře a delikt vojenský trestán jest mírněji. Je-li někdo v takovémto případu odsouzen, jak od soudu civilního, tak i vojenského, povinen jest soud vynášející později rozsudek trestní při výměře trestu náležitý zřetel míti ku trestu přiřknutému vinníku nálezem dřívějším (§ 5 zák. ze dne 20. května 1869 č. 78 ř. z., § 10 zák. ze dne 2. dubna 1885 č. 93 ř. z.).
3. Vyšetřování pro vyzvědačství a jinaké dorozumění s nepřítelem (§ 67 tr. zák.), pro neoprávněné verbovaní (§ 92 tr. zák.) a svádění vojína k porušení vojenských služebních povinností nebo přispění k vojenským zločinům (§ 222 tr. zák.) přísluší soudům civilním, pokud jde o osoby civilní pravomoci podrobené.
4. V občanských právních záležitostech (sem spadá i jednání o neplatnost, rozloučení i rozvázání manželství, jakož i spory majetkoprávní odtud pochodící) podléhají soudům civilním jak aktivní, tak i neaktivní osoby vojenské, jakož i erár v záležitostech vojenských (§ 9 cit. zákona ze dne 20. května 1869).
5. Dopustí-li se osoba stojící ve svazku zeměbrany deliktu, který není ani zločinem ani přečinem ve smyslu vojenského zák. trestního, a byla sice podrobena ve příčině tohoto deliktu vojenské pravomoci, avšak teprve po zániku této pravomoci delikt na jevo vyšel, příslušným jest k řízení civilní soud. Při tom povinny jsou soudy civilní říditi se všeobecnými zákony trestními, pokud nejsou přísnějšími, než trestní zákony vojenské, vedle toho však vodítkem jim mají býti i zákony vojenské.
6. Dopustí-li se nějakého činu trestného osoba jsoucí ve svazku zeměbrany dříve, než postihne ji pravomoc soudů vojenských, svěřeno jest trestní řízení civilním soudům; z toho nastává výjimka v tom případu, že by se dopustil vojenského deliktu důstojník v uniformě, nebo nastane-li případ zločinu deserce a vlastního zmrzačení. V občanských záležitostech právních podléhají osoby ve svazku zeměbraneckém všeobecným zákonům a soudům civilním (§§ 8 a 9 zák. ze dne 2. dubna 1885 č. 90 ř. z.).
VII. Zvláštní ustanovení o kompetenci soudů civilních nad osobami vojenskými.
1. Řízení sporné: Pokud se řídí příslušnost soudu dle bydliště osoby, jest při osobách vojenských řádným bydlištěm místo posádky; změní-li se toto místo pobytu, trvá původní příslušnost soudní, dokud dotyčná osoba vojenská nezavítá do nové posádky. Příslušnost soudu posádky ohledně takovýchto osob vojenských odnáší se k jich manželkám, k dítkám v moci otcovské а k osobám služebným jen v tom případu, že tyto osoby žijí s dotyčnou osobou vojenskou ve společné domácnosti. Jinak má se za to, že příslušné osoby mají zvláštní své bydliště, jež dlužno stanoviti dle zásad všeobecných. (Viz č). »Příslušnost soudní«, zvláště pak vylíčená tam ustanovení nové jurisdikční normy ohledně osob vojenských.)
2. Řízení nesporné: Soud příslušný ku projednání pozůstalosti, k poručenství nebo opatrovnictví, k úřednímu jednání o žádosti za adopci, legitimaci nebo propuštění z moci otcovské má ve příčině osob vojenských, jich manželek (soudně nerozvedených) a dítek v jich otcovské moci rozhodnouti tím způsobem, jako kdyby osoby vojenské měly bydliště ve své domovské obci. Nelze-li obec domovskou vypátrati, pokládati jest za domovinu ono místo, ve kterém tuzemská osoba vojenská nastoupila službu vojenskou.
3. Doručení a jinaké soudní úkony ve vojenských budovách nebo v místnostech vojskem obsazených smí se státi po předchozím oznámení veliteli budovy a v průvodu vojenské osoby velitelem přikázané. Zemře-li v budově vojenské nebo vojskem obsazené nějaká osoba, povinen jest úřad vojenský o případu tom učiniti zápis úmrtní. Úřad vojenský může též předsevzíti veškery neodkladné úřední úkony dobrovolné pravomoci, pokud jde o osoby vojenské, jestliže úkony ty mají se provésti v budově vojenské neb vojskem obsazené, nebo není-li v místě soudu, jenž by příslušen byl naříditi úkon tento. Za stejné podmínky povolán jest vojenský úřad zříditi zatímně zákonného zástupce, nastane-li potřeba, postarati se rychle též o zastoupení nezletilých dítek. Ve všech těchto případech dlužno zpraviti příslušný soud o učiněných opatřeních (§§ 10 — 13 cit. zák. ze dne 20. května 1869 č. 78 ř. z.).
4. Podá-li se na důstojníka žaloba o zaplacení dluhu, jejž zaplatiti důstojník čestným slibem se zaručil, nebo zahájen-li konkurs o jmění nějaké osoby vojenské, povinen jest příslušný soud učiniti o tom oznámení představenému úřadu vojenskému.

Citace:

VESELÝ, František Xaver. Soudnictví vojenské. Všeobecný slovník právní. Díl čtvrtý. Rabat - Švakrovství. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1899, svazek/ročník 4, s. 584-589.