Čís. 16405.

Právní povaha zálohy na útraty konkursního řízení podle § 70 konk. ř. Nárok na vydání řečené zálohy, složené navrhovatelem ve smyslu § 70, odst. 2, konk. ř., přísluší pouze správci konkursní podstaty v mezích účelu, k němuž jest záloha určena. Za trvání konkursu lze na uvedený nárok vésti exekuci jen proti správci konkursní podstaty pouze pro ty pohledávky za podstatou, které jsou útratami konkursního řízení (§ 49 č. 1 konk. ř.), nikoliv i pro pohledávky uvedené v § 49 č. 2 konk. ř. Které útraty patří k útratám konkursního řízení ve smyslu § 49 č. 1 konk. ř.
(Rozh. ze dne 20. října 1937, R I 1140/37.)
Vymáhající věřitel Spořitelní a záložní spolek navrhl k vymožení své vykonatelné pohledávky 1134 Kč 60 h a 1589 Kč 60 h s přísl. povolení exekuce zabavením nároku příslušícího povinnému správci konkursní podstaty firmy Ing. F. a W. na vyplacení zálohy ve zbytku 1395 Kč 60 h, složené Jindřichem B. pod položkou peněžní knihy krajského soudu v Oh. Vš 436/36 v konkursu uvedené firmy. Soud prvé stolice vyhověl návrhu. Rekursní soud zamítl exekuční návrh. Důvody: Navržená exekuce na dotčenou částku není přípustná, ježto složená částka jest určena k úhradě útrat konkursního řízení a složiteli Jindřichu B. náleží nárok na náhradu poskytnuté zálohy na útraty konkursního řízení jako pohledávka za podstatou, a to jen pokud nebude Spotřebována (§ 70, odst. 2, č. 2 ,konk. ř.). Konkursní podstata jako podstata nemá tedy nárok na vyplacení uvedené částky a správci konkursní podstaty nebyla ani přiřčena jako odměna a náhrada jeho hotových výloh, což ostatně vymáhající věřitel ani netvrdí.
Nejvyšší soud nevyhověl do volací mu rekursu.
Důvody:
Zálohou na útraty konkursního řízení podle § 70, odst. 2, konk. ř. č. 64/1931 Sb. z. a n. se zajišťuje podle §§ 1343 a 1368 obč. zák. závazek toho, kdo jest povinen hraditi útraty konkursního řízení; to je tedy záruka za uvedené útraty a, byla-li složena v hotových penězích, jest nepravidelnou zástavou (pignus irregulare), poněvadž podle § 448 obč. zák. může býti zástavou každá věc, která je v obchodu, tudíž i hotové peníze, jenže o takovéto' zástavě neplatí všeobecné předpisy o zástavě. Složené hotové peníze se stanou vlastnictvím toho, kdo je přijal a se svými penězi smísil (§ 371 obč. zák.), v souzeném' případě tedy poštovní spořitelna, a zbývá jen nárok na vydání zálohy. Poněvadž úpadce jest povinen hraditi útraty konkursního řízení ze svého jmění, pokud patří do konkursní podstaty, a tedy jen z ní — je zřejmé, že zálohou byl zajištěn úpadcův závazek k hrazení útrat konkursního řízení. Nárok na vydání složené zálohy nenáleží však do konkursní podstaty, poněvadž nepatří do úpadcova jmění uvedeného v § 3 konk. ř. Úpadce nenabyl nároku na vydání zálohy jako svého osobního jmění, neboť jde tu jen o účelové jmění k úhradě závazku, jenž vznikl úpadci zahájením' konkursního řízení, a není proto úpadce oprávněn nakládati s tímto nárokem, nýbrž oprávnění to má správce konkursní podstaty ve své vlastnosti správce konkursní podstaty, a to jen v mezích účelu, k němuž jest záloha určena. Teprve kdyby konkurs byl zrušen pro nedostatek jmění konkursní podstaty k úhradě útrat konkursního řízení podle § 166, odst. 2 konk, ř., měl by složitel zálohy nárok na vydání zbytku zálohy po odečtení útrat konkursního řízení; jinak má podle § 70, odst. 2, konk. ř. jen pohledávku za podstatou na náhradu zálohy, a to jen z konkursní podstaty, nikoliv i osobně proti' úpadci, poněvadž tato pohledávka vznikla jen za trvání a jen následkem konkursu. Je-li tomu tak, pak lze vésti exekuci na nárok na vydání zálohy za trvání konkursu jen proti správci konkursní podstaty v. jeho vlastnosti. Tím není zasažen osobní a přednostní (§ 50, odst. 2, konk. ř.) nárok správce konkursní podstaty na náhradu jeho nároků podle § 80 konk. ř. ze složené zálohy, nýbrž jen jeho disposiční právo se zálohou ve funkci správce konkursní podstaty. Je proto exekuce na nárok na vydání zálohy zásadně právně možná.
Poněvadž však záloha, určená k úhradě útrat konkursního řízení, jest účelové jmění, kterémužto účelu ji nelze odejmouti, lze onu exekuci vésti jen k vymožení těch pohledávek za podstatou (§ 126, odst. 3, konk. ř.), které jsou útratami konkursního řízení, k nimž náleží za určitých předpokladů i útraty předcházejícího vyrovnacího řízení (§ 49 č. 1 konk. ř.), ale nikoliv k vymožení jakékoliv jiné pohledávky za podstatou. Neboť »přiměřená záloha na útraty« (§ 70, odst. 2, konk. ř.) nemá býti tak vysoká, aby stačila k úhradě veškerých útrat celého konkursního řízení, nýbrž má býti vyměřena tak, aby stačila ke hrazení útrat oněch počátečních úkonů, jichž jest potřebí k objasnění, zda jest zde vůbec nějaké konkursní jmění (srv. pamětní spis k § 73 konk. ř. č. 337/1914 ř. z. a rozh. č. 13069 Sb. n. s.). Kdyby tudíž každá pohledávka za konkursní podstatou mohla býti uspokojena ze zálohy dané na útraty konkursního řízení, mařil by se tím nejen účel zálohy, ale mařilo by se snad i celé konkursní řízení.
Ustanovení § 49 č. 1 konk. ř. č. 64/1931 Sb. z. a n. nevypočítává, 00 patří pod pojem útrat konkursního řízení, právě tak jako to neuvádělo ustanovení § 46 č. 1 konk. ř. č. 337/1914 ř. z. Avšak, jak pamětní spis k tomuto ustanovení uvádí, jsou pohledávkami za podstatou tytéž pohledávky, které uváděl § 29 konk. ř. č. 1/1869 ř. z., a podle důvodové zprávy k § 49 konk. ř. č. 64/1931 Sb. z. a n. (str. 123) se shoduje tento § 49 co do obsahu s § 46 dřívějšího konkursního řádu. Ustanovení § 29 konk. ř. č. 1/1869 ř. z. vypočítává pod č. 1, písm. a) a b), co to jsou útraty konkursního řízení. Z toho lze tudíž v voditi, co jest rozuměti útratami konkursního řízení« ve smyslu § 49 č. 1, první věta, konkursního řádu č. 64/1931 Sb. z. a n. Podle toho patří k útratám' konkursního řízení zejména útraty vyhlášení konkursu, útraty spojené se zjišťováním, zabezpečením, vymáháním, odhadem a prodejem konkursního jmění, s rozdělením' výtěžku zpeněžení a se zkoumáním nároků uplatňovaných v konkursu. Vymáhající věřitelka však nevymáhá žádnou takovou pohledávku, která by patřila k útratám konkursního řízení ve smyslu § 49 č. 1 konk. ř., nýbrž sama připouští a dovozuje, že její pohledávka za podstatou patří mezi pohledávky uvedené v § 49 č. 2 konk. ř., to jest mezi nároky z právních jednání správce podstaty. Není to tedy pohledávka útrat konkursního řízení ve smyslu právě vyloženém, složená záloha není určena k úhradě takovéto pohledávky a není proto navržená exekuce přípustná.

Citace:

č. 16405. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/2, s. 393-396.