NPD documents search: Boh. adm., 10 (1928), sv. 1

Čís. 6478.

Pozemková reforma.
Pokud nová výpověď ze zabraného majetku neznamená zrušení výpovědi dřívější.
Proti exekuci vyklizením ze zabraných nemovitostí nemůže vlastník namítati, že nemovitosti jsou v pachtovním držení třetích osob.
(Rozh. ze dne 16. listopadu 1926, R I 980/26.) Soud prvé stolice povolil exekuci vyklizením ze zabraných nemovitostí. Rekursní soud napadené usnesení potvrdil.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu vlastníka.
Důvody:
V rekursu uplatňovala povinná strana, že Státní pozemkový úřad dal jí v roce 1922 dvě výpovědi, které vešly v moc práva, ale pak že jí dal ještě nové výpovědi v letech 1924 a 1925, zejména též dne 3. července 1925 a že tyto nové výpovědi znamenají konkludentní zrušení výpovědí z roku 1922 a uznání jich bezpředmětnými, a vytýká v dovolací stížnosti, že rekursní soud tuto výtku přešel mlčením. Ačkoliv není úsudek stěžovatelův správným, neboť nová výpověď, i když by se týkala téhož předmětu, mohla dána býti také z pouhého nedopatření, přehlédnutí, že už jednou předmět ten vypovězen, což při silné agendě je na snadě, takže tu není nutkavosti v §u 863 obč. zák. předpokládané, stačí úplně poukázati prostě na to, že stěžovatel sám jedním dechem tvrdil, že výpověď z roku 1925 neobsahuje ani jedinou z parcel, jež se nyní exekvují, neboť, pakliť tak, tak i při jeho právním stanovisku, že dán jest konkludentní čin §u 863 obč. zák., mohlo by to míti místa jen ohledně parcel, které i ve výpovědích z roku 1922 i ve výpovědích pozdějších obsaženy byly a udány býti měly, takže výpovědi z roku 1922, pokud obsahovaly nemovitosti ve výpovědích pozdějších neobsažené, ve své moci a váze setrvati musily.
Námitka, že exekvované nemovitosti jsou v pachtovním držení třetích osob, drobných pachtýřů, jest rovněž planá, neboť povinná strana nemůže činiti námitky z práv třetích osob, nýbrž musí hájení jich práv přenechati jim (nárok excisní ve smyslu §u 37 ex. ř.), neboť jí se žádná újma neděje: jsou-li nemovitosti v držení jejím, musí je vydati, nejsou-li, nemá se o to co starati. Nebylo tedy třeba vyšetřovati, zdali jsou či nejsou, a netřeba šetření doplňovati, je-li neúplné, a jest také lhostejno, zda a pokud jsou to cesty čili nic.

Citace:

č. 6478. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 630-631.