NPD documents search: Boh. adm., 19 (1937)

Č. 12735.

Zaměstnanci veřejní: * Státní úředník nemá právního nároku, aby mu byla započtena služební doba ztrávená ve vlastnosti okresního horára na Slovensku, ustanoveného ve sm. nařízení býv. uh. ministerstva orby č. 104187/1907, do doby rozhodné pro výměru odpočivných požitků ve státní službě československé.
(Nález z 23. ledna 1937 č. 3659/35-4).
Věc: Jiří L. v Liptovské Osadě (adv. Dr. Jan Čáp z Prahy) proti rozh. min. zemědělství v Praze z 22. února 1935 o nezapočtení služební doby pro výměru výslužného.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: St-l byl jmenován výměrem ředitelství státních lesů a statků v L. Hrádku z 12. července 1919 dnem 1. srpna 1919 provisorně státním horárem. Výnosem žal. úřadu z 9. března 1921 byl definitivně přijat do služeb Československé republiky.
Výměrem ředitelství státních lesů a statků v L. Hrádku z 19. října 1934 byl st-l dán z úřední moci dle § 80 služ. pragm. č. 15/1914 ř. z. do trvalé výslužby pro nemoc koncem listopadu 1934 a byly mu od 1. prosince 1934 vyměřeny odpočivné platy. Při tom uznána byla jako služba pro výměru výslužného započitatelná služba u podniku státních lesů a statků ztrávená od 21. července 1919 do 30. listopadu 1934 v trvání 17 roků 4 měsíců 29 dnů (včetně vojenské služby a válečného roku).
Proti uvedenému dekretu podal st-l odvolání, v němž se domáhal: 1. jednak započtení další služební doby, ztrávené ve veřejné horárské — Č. 12735 —
státně-lesní okr. službě v Král. Lehotě od 1. března 1910 do 20. července 1919, ježto tato služba byla též veřejnoprávní, jak tomu svědčí dekret župního lesního administrativního výboru z 12. září 1909 potvrzený nařízením uher. král. min. zemědělství č. 104187/1907, jímž jmenován byl st-l okr. lesním horárem s přidělením přímo k uher. státnímu lesnímu úřadu v Lipt. Sv. Mikuláši, resp. k okr. státní lesní správě v Liptovském Hrádku; 2. připočtení dalších 10 let podle § 62 odst. 4 služ. pragm. z 25 ledna 1914 č. 15 ř. z. z důvodu, že v namáhavé horárské službě horské přivodil si nevyléčitelnou nemoc.
Min. zemědělství nař. rozhodnutím zamítlo st-lovo odvolání v podstatě z těchto důvodů: Služební doba od 1. března 1910 do 20. července 1919 je se zřetelem k ustanovení § 22 odst. 2 zák. čl. XXXI:1879, § 14 zák. čl. XIX:1898 a nař. č. 18960/1890 službou soukromou, na jejíž započtení pro nárok a pro výměru pragmatikální pense není nároku. Na věci nic nemění okolnost, že st-le ustanovil horárem župní administrativní výbor, který tak učinil na základě příslušných služebních a disciplinárních pravidel pro horáry a lesní hajné, vydaných jím podle ustanovení § 14 odst. 2 zák. čl. XIX:1898 v zastoupení majitelů lesů spravovaných státem podle tohoto zák. článku v obvodu zmíněné župy, kterážto pravidla byla povšechně schválena rozhodnutím býv. uher. min. orby č. 104187/1907. Na započtení 10 roků pro výměru výslužného není právního nároku.
Proti nař. rozhodnutí namítá stížnost: Právní názor žal. úřadu je nesprávný, poněvadž st-l v době od 1. března 1910 do 20. července 1919 konal službu jako horár v Král. Lehotě, pro kteroužto službu byl ustanoven dekretem župního administrativního výboru. Že služba tato je veřejnoprávní, dosvědčuje i výměr z 9. února 1929, v němž ředitelství na dotaz st-le z 28. ledna 1929 uvádí, že do pense mu může býti započtena služební doba, kterou ztrávil v Král. Lehotě jako okr. horár, protože je to služba veřejnoprávní a st-l z ní bezprostředně přestoupil do státní služby. Jmenování horárem, pro kteréž byl předepsán výkon úřední přísahy, bylo potvrzeno a schváleno výnosem bývalého uher. král. ministerstva zemědělství č. 104187/1907. Že služba tato byla veřejnoprávní, je patrno po názoru stížnosti i z dekretu ředitelství státních lesů a statků v Lipt. Hrádku z 10. června 1921, dále z úředního potvrzení z 30. července 1919 a z toho, že služba ta je podle odst. 4 § 2 pensij. zákona č. 26/1929 Sb. a podle § 11 vlád. nař. č. 252/1933 Sb. z pensijního pojištění soukromých zaměstnanců vyloučena. Nss neshledal stížnost důvodnou.
Jak patrno z obsahu nař. rozhodnutí, obsahuje toto dva výroky:
1. jednak zamítá st-lovo odvolání o započtení služební doby od 1. března 1910 do 20. července 1919 pro výměru výslužného,
2. jednak nevyhovuje st-lově žádosti o připočtení 10 roků pro výměru výslužného podle § 62 odst. 4 služ. pragm. č. 15/1914 ř. z.
Ač stížnost napadá nař. rozhodnutí v celém rozsahu a navrhuje jeho zrušení, neobsahuje proti výroku shora pod 2. uvedenému vůbec žádných stižných bodů ve smyslu § 18 zákona o ss formulovaných a nemůže se proto nss zákonitostí výroku toho (ad 2.) zabývati. — Č. 12735 —
Pokud pak jde o výrok ad 1., je ze spisů patrno, že st-l byl teprve dekretem ředitelství státních lesů a statků v Lipt. Hrádku z 12. července 1919 provisorně a výnosem žal. úřadu z 9. března 1921 definitivně přijat do služeb republiky Československé jako horár a že dekretem jmenovaného ředitelství z 10. června 1921 byl jmenován nadhorárem s platy podúředníků republiky Československé. Není také sporné, že st-l byl výměrem z 19. října 1934 dán z moci úřední do trvalé výslužby podle § 80 služ. pragm. č. 15/1914 ř. z. a že mu byly vyměřeny odpočivné platy podle ustanovení zákona č. 74/1896 ř. z., čl. IV. zákona č. 34/1907 ř. z., služ. pragm. a plat. zákona. Byl tedy st-l pensionován jako státní zaměstnanec republiky Československé, je proto posouditi otázku, zda st-l má nárok na zápočet služební doby ztrávené od 1. března 1910 do 20. července 1919, podle norem platných pro státní zaměstnance republiky Československé.
Podle §§ 60 a 176 služ. pragm. č. 15/1914 ř. z. je nárok státního úředníka, resp. zřízence nebo podúředníka na odpočivné požitky posuzovati podle dosud platných předpisů, ovšem se změnami vyplývajícími ze služ. pragm. Po rozumu § 1 odst. 1 zákona č. 74/1896 ř. z. a čl. IV. § 1 zákona č. 34/1907 ř. z. přihlédnouti je při vyměřování výslužného v prvé řadě k státní službě nepřetržitě konané. Podle § 61 odst. 1 a § 176 služ. pragm. počítati je služební dobu ztrávenou v jiném státním poměru služebním podle těch ustanovení, která se vztahují na úředníka (zřízence, podúředníka) v době jeho přeložení do výslužby, pokud není také pro případ přestoupení nařízeno počítání podle předpisů platných pro dřívější služební poměr. Odstavec 2 § 61 služ. pragm. normuje pak zápočet služební doby provisorní a odst. 3 tohoto paragrafu zápočet služební doby kancelářského oficianta nebo jinaké služební doby ztrávené v některé neveřejnoprávní státní službě pomocné. Jak patrno z ustanovení § 61 služ. pragm., jde vždy o službu státní. Jiná služba než služba státní mohla by pro výměru odpočivných požitků státního zaměstnance býti započtena jen tehdy, kdyby to zvláštní předpis připouštěl. V daném případě domáhá se st-l zápočtu doby, kterou ztrávil ve službách jako okr. horár, jímž byl ustanoven na základě usnesení administrativního lesního výboru v Lipt. Sv. Mikuláši z 12. září 1909 ve smyslu lesní ochranné organisace schválené nařízením býv. uher. min. orby č. 104187/1907. Služba tato nebyla službou státní, a i kdyby ji bylo možno považovati za službu veřejnou, není sama o sobě bez zvláštního předpisu započitatelnou pro výměru odpočivných požitků ve služebním poměru st-le ke státu československému. Předpisu takového neobsahují ani předpisy dříve rakouské, jichž podle zákonů č. 210, 211, 269 a 270/1920 Sb. dlužno použíti na státní zaměstnance na Slovensku, ani zákony republiky Československé.
St-l nemůže ve svůj prospěch nic vytěžiti ani z úředního potvrzení z 30. července 1919, ježto z potvrzení toho je zřejmo jen tolik, že st-l v hrádeckém služnovském okrese při lesích náležejících bývalým urbárníkům a církvím a stojících pod státním dozorem od 1. března 1910 do 1. srpna 1919 jako okr. horár sloužil, není však z potvrzení toho patrno, že st-l byl ve služebním poměru k býv. státu uherskému. Rovněž z poukazu na § 4 odst. 2 zákona č. 26/1929 Sb. a na § 11 vlád. nař. č. 252/1933 Sb. neplyne nic pro názor st-lův, ježto z okolnosti, zda st-l byl vyloučen z pojistné povinnosti podle zákona č. 26/1929 Sb., ještě neplyne, že st-l byl v kritické době ve služebním poměru k bývalému státu uherskému.
Dospěl tedy nss k právnímu názoru, že státní úředník nemá právního nároku, aby mu služební doba ztrávená ve vlastnosti okr. horára na Slovensku ustanoveného ve smyslu nařízení bývalého ministerstva orby č. 104187/1907 byla započtena do doby rozhodné pro výměru odpočivných požitků ve státní službě československé.

Citace:

č. 12735. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19, s. 210-213.