NPD documents search: Váž. civ., 11 (1929), sv. 1

Čís. 892.

Rušení míru domovního (§ 83 tr. zák., druhý případ) může býti spácháno i »více« lidmi sebranými. »Více« lidmi rozumí se aspoň 3 osoby. Pomocníky, kteří nemají vědomosti o protiprávnosti jednání toho, kdo je zjednal nebo jim konání naporučil, nelze pokládati za »lidi sebrané«.
(Rozh. ze dne 24. června 1922, Kr I 33/22.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti obžalovaného do rozsudku zemského trestního soudu v Praze ze dne 21. října 1921, pokud jím byl stěžovatel uznán vinným zločinem veřejného násilí dle § 83 tr. zák., zrušil napadený rozsudek a vrátil věc prvému soudu, by ji v objemu zrušení znovu projednal a rozhodl — a uvedl po právní stránce v důvodech:
Jak ze stylisace § 83 tr. zák. »aneb jestliže i bez pomocníků« vychází na jevo, může býti zločin rušení míru domovního (druhý případ § 83 tr. zák.) spáchán netoliko jedním pachatelem ozbrojeným, nýbrž i pachatelem neozbrojeným »s více lidmi sebranými« (viz rozhodnutí čís. 115 v úřední sbírce; Herbst: Handbuch, výklad k § 83 tr. zák.; Finger II, str. 345; Lammasch: Grundriß str. 79 atd.). Nejde-li však o pachatele ozbrojeného, nýbrž o pachatele neozbrojeného »s více lidmi sebranými«, dána jest skutková podstata zločinu rušení míru domovního dle § 83 tr. zák. jen tehdy, provedly-li jej více než dvě osoby, tedy aspoň tři osoby, jež byly činný jako pachatelé. Právě tak jako při krádeži nemohou býti považovány za spoluzloděje osoby, které pouze fysicky bez zlého úmyslu při krádeži spolupůsobí, má se věc i při zločinu dle § 83 tr. zák.; pouze oni pachatelé, kteří jsou vedeni týmž zlým úmyslem, počítají na vzájemnou pomoc a tím posilují se navzájem ve zlém úmyslu a v setrvání při provádění činu, a lze jen za těchto předpokladů shledati objektivně větší nebezpečnost sebrání se více lidí, které právě jest základem přísnějšího stíhání dle § 83 tr. zák. Z toho plyne, že pomocníky, kteří o protiprávností jednání toho, kdo je zjednal nebo jim konání naporučil, vědomosti neměli, nelze pokládati za lidi sebrané ve smyslu § 83 tr. zák. Ježto nalézací soud spoluobžalovaného Josefa K-a sprostil, nenabyv přesvědčení, že měl zlý úmysl, nepřichází tento jako spolupachatel vůbec v úvahu, a zbývají vedle stěžovatele jen jeho dělnici, kteří podle rozsudkového zjištění k rozkazu stěžovatelovu vynášeli z kuchyně a kanceláře В-a nábytek. Rozsudek zjišťuje však zlý úmysl pouze pokud jde o stěžovatele samotného, nechává však úplně stranou shora uvedenou okolnost, jež jest jedním z pojmových znaků zločinu rušení míru domovního, spáchaného »s více lidmi sebranými«, zdali totiž i dělníci stěžovatelovi (a z těchto aspoň dva) jednali ve vzájemném dorozumění a ve společném zlém úmyslu se stěžovatelem.

Citace:

č. 892. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 356-357.