NPD documents search: Váž. tr., 14 (1932)

Čís. 145 dis.

Porušení povinností povolání, trpěl-li advokát svému koncipientovi, by provozoval praxi jako samostatný obhájce ve věcech trestních, ač mu to bylo výborem advokátní komory zakázáno.
(Rozh. ze dne 4. listopadu 1932, Ds II 14/31.) Nejvyšší soud jako kárný soud odvolací vyhověl po ústním neveřejném líčení odvolání zástupce advokátní komory ze zprošťujícího nálezu kárné rady moravské advokátní komory v Brně ze dne 20. června 1931, a uznal obviněného Jana S-a vinným kárným přečinem porušení povinnosti povolání, jehož se dopustil tím, že svému koncipientovi Dr. Aloisů L-ovi trpěl, že provozoval praxi jako samostatný obhájce ve věcech trestních, ač mu to bylo výborem advokátní komory zakázáno. V otázce, o niž tu jde, uvedl v
důvodech:
Pokud jde o obviněného Jana S-a, napadá odvolání právem výrok kárného nálezu, jímž byl tento obviněný zproštěn z obžaloby, že svému koncipientu Dr. L-ovÍ trpěl provozování praxe samostatného obhájce ve věcech trestních, ač to bylo výborem advokátní komory zakázáno. S hlediska povinností, uložených příslušníkům stavu advokátského jich stavem, bylo již v základě pochybeno, že obviněný, přijav do své praxe Dr. L-a jako kandidáta advokacie, dovolil mu, by současně provozoval praxi jako samostatný obhájce ve věcech trestních, k čemuž byl L. ovšem jinak vzhledem k dekretu presidia vrchního zemského soudu v Brně ze dne 4. července 1927 oprávněn. Zakázal-li proto výbor moravské advokátní komory přípisem ze dne 26. srpna 1927 obviněnému za účelem odstranění onoho nepřípustného stavu vysílati Dr. L-a k trestním přelíčením u okresního soudu v B. s výjimkami v usnesení tom obsaženými, byl obviněný povinen příkazu toho poslechnouti a Dr. L-ovi jeho činnost, pokud se nesrovnávala s oním přípisem, nejen okamžitě zakázati, jak za to má napadený kárný nález, nýbrž i postarati se o skutečné provedení zákazu a případné jeho neuposlechnutí Dr. L-em ohlásiti výboru advokátní komory za účelem případných dalších kroků. To se však nestalo. Vždyť podle kárného nálezu se obviněný nejen nepostaral, ba ani nepokusil o to, by Dr. L. onoho zákazu uposlechl, nýbrž dokonce podle svého vyjádřeni ze dne 23. září 1927 stotožnil se se stanoviskem Dr. L-a a praxi samostatného obhájce mu nadále trpěl. To ostatně vyplývá i z jeho odvolání ze dne 7. července 1927, kde obviněný výslovně uvádí, že Dr. L-ovi přikázal likvidovat! kancelář a, že Dr. L. vystupoval u okresního soudu v B. ve věcech, jež jemu byly svěřeny jako obhájci, až do 23. listopadu 1927. Z toho jest tedy patrno, že obviněný vůbec ani nezakázal s okamžitým účinkem Dr. L-ovi další samostatné zastupování v trestních věcech u okresního soudu v B., jak to kárný nález předpokládal. Tím ovšem nesplnil obviněný příkaz výboru advokátní komory ze dne 26. srpna 1927, čímž byl zmařen účel připíšu toho, t. j. okamžité zastavení činnosti Dr. L-a jako samostatného obhájce, pokud byl též koncipientem obviněného. Právem spatřuje odvolání v tomto jednání provinění se proti povinnostem povolání a bylo mu proto v tomto směru vyhověti.

Citace:

Čís. 4489. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1933, svazek/ročník 14, s. 230-232.