NPD documents search: Boh. adm., 12 (1930), sv. 1

— Č. 8461—
Č. 8461.

Dávky obecní. — Řízení správní: Jak má zv (mor.) naložiti s odvoláním, podaným k němu stranou přímo do rozhodnutí obecní rady stran obecní dávky z nájemného?
(Nález ze dne 28. února 1930 č. 24726/28.)
Věc: Josef Vincenc W. v P. proti moravskému zemskému výboru
v Brně o odmítnutí odvolání pro nepříslušnost.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Nař. rozhodnutím zamítl žal. úřad pro nepříslušnost odvolání st-le týkající se předpisu obecní dávky z nájemného na rok 1926, poněvadž směřovalo proti rozhodnutí městské rady v T., ve věci obecních dávek rozhoduje však dle §§ 45 a 6 ob. fin. novely a § 98 obec. zříz. zv o stížnostech do usnesení obecního zastupitelstva, podaných v zákonné lhůtě a na zákonem stanovené místo podací (srov. též § 838 ob. zříz. a § 12 zák. č. 76/19), kdežto v daném případě napadl st-1 pouze akt obecní rady.
O stížnosti nss uvážil:
Stížnost namítá, že dovolala-li se strana, které nedostalo se poučení o opravném prostředku, zv-u, pak měl tento úřad rozhodnouti o jejím rekursu věcně, resp. nepokládal-li se za příslušná k věcnému rozhodnutí, měl aspoň zakročiti na základě své dozorčí moci a postarati se o odstranění formální vady rozhodnutí nižší stolice.
Pokud stížnost domáhá se věcného rozhodnutí žal. úřadu o svém rekursu, není důvodnou, V daném případě šlo, jak není sporno, o předpis obecní dávky z nájemného. Dle § 44 ob. fin. novely (zák. č. 329/21) předepisuje obecní dávky obecní starosta, a rozhoduje o odvolání obecní zastupitelstvo. Z rozhodnutí obecního zastupitelstva možno se odvolati k bezprostřednímu úřadu dohlédacímu, jehož rozhodnutí jest konečné. Stejná ustanovení obsahují pravidla o vybírání obecní dávky z nájemného v T., usnesená obecním zastupitelstvem dne 4. prosince 1925. Byl tedy žal. úřad oprávněn rozhodovati jen tehdy, když bylo vydáno instanční usnesení obecního zastupitelstva. Není žádného všeobecného předpisu, který by vyšší úřad instanční opravňoval ve věci — Č. 8462 —
rozhodovati, když nižší úřad k rozhodování povolaný opomenul tak učiniti. Na nějaké opatření z moci dozorčí nemá strana dle konstantní judikatury nss-u nároku, a nemůže proto také do odepření takového opatření si stěžovati (§ 2 zák. o ss).
Stížnost však také vytýká, že o rekursu st-le mělo rozhodnouti obecní zastupitelstvo jako kompetentní instance, a že st-1 nemůže tohoto rozhodnutí býti zbaven, když pro nedostatek právního poučení obracel se ve svém rekursu na zv.
Nss shledal v tom směru stížnost důvodnou. Podal-li st-1 do předpisu dávky z nájemného odvolání u obecního úřadu, kde ve smyslu dávkových pravidel mělo býti podáno a podal-li je včas, pak dle toho, co svrchu uvedeno, jedině obecní zastupitelstvo bylo kompetentní o tomto odvolání věcně rozhodnouti, a jedině ono mohlo odvolání vyhověti nebo je zamítnouti. Proto, uznal-li žal. úřad, že není kompetentním k jeho vyřízení, neměl je zamítati a tím definitivně je vyříditi, nýbrž měl vysloviti svoji nepříslušnost, zároveň však také učiniti opatření, aby odvolání, které včas a na patřičném místě bylo podáno, — byť i strana omylem uvedla v něm jako odvolací stolici zv, — bylo vyřízeno kompetentním k tomu obecním zastupitelstvem. Neučinil-li zv tak, a zamítl sám ono odvolání definitivně, je toto rozhodnutí jeho nezákonné.

Citace:

č. 8461. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 454-455.