NPD documents search: Váž. civ., 7 (1925), sv. 2

Čís. 5372.

Škodou při podílnictví, tedy cenou věcí odcizených, převedených neb prošantročených, je rozuměti újmu na jmění, zmenšení (ztenčení) majetku a lze tudíž hodnotu takových věcí počítati jen hodnotou toho, co bylo ukradeno (zpronevěřeno), tedy podle majetkové ztráty poškozeného.
Jde-li o hodnotu uhlí, jež vinník na sebe převedl a prošantročil, a jež bylo získáno t. zv. »divokým dolováním«, rozhoduje nikoli prodejní cena takto odcizeného uhlí, nýbrž pouze hodnota, jakou mělo odcizené uhlí v opuštěném dole. Při odcizení uhlí určeného |iž k prodeji (ze skladiště), určuje výši škody jeho skutečná cena trhová. Daň z uhlí je součástí jeho ceny.
(Rozh. ze dne 19. září 1935, Zm I 673/35.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací částečně vyhověl zmateční stížnosti obžalovaného V. K. do rozsudku krajského soudu v Mostě ze dne 22. ledna 1935, pokud jím byl stěžovatel uznán vinným zločinem podle §§ 185, 186 b) tr. z., zrušil napadený rozsudek co do obžalovaného V. K. v důsledku jeho zmateční stížnosti a co do obžalovaného K. K. podle § 290 tr. ř. jako zmatečný, pokud je uznal vinnými podílnictvím na krádeži, že na sebe převedli a prošantročili uhlí odcizené na dole Klement E. L-em a společníky, a to ve výroku o vině i trestu a výrocích s tím souvisících, a vrátil věc soudu první stolice, by ji v rozsahu zrušení znova projednal a rozhodl; jinak zmateční stížnost zamítl.
Z důvodů:
Opodstatněna je zmateční stížnost s hlediska důvodu zmatečnosti podle § 281, čís. 5 a čís. 10 — nikoli 9 a) — tr. ř., pokud rozsudku vytýká, že nezjistil výši škody poškozených, ovšem pouze pokud se týče uhlí odcizeného na dole Klement.
Škodou, tedy cenou věcí odcizených, převedených neb prošantročených je rozuměti újmu na jmění, zmenšení (ztenčení) majetku a lze tedy hodnotu takových věcí počítati jen hodnotou toho, co bylo ukradeno, tedy podle majetkové ztráty okradeného. Ze zjištění rozsudku plyne, že L., K., P. a Č. dolovali uhlí na dole Klement náležejícím »D-ské uhelné společnosti« a že stěžovatel toto tak zv. divokým dolováním získané uhlí kupoval. Je tedy patrno, že v těchto případech nemůže přijití v úvahu zásada všeobecně uznávaná, že cena takto odcizeného uhlí rovná se prodejní ceně uhlí (minimální), v níž je uhrazena hodnota práce a dalších nákladů s dobýváním uhlí, event. prodejem spojených, nýbrž pouze hodnota odcizeného uhlí v opuštěném dole, o niž jediné zmenšil se majetek »D-ské uhelné společnosti«. Nezjistil-li rozsudek tuto hodnotu, právem vytýká stěžovatel rozsudku neúplnost, při čemž zjištění této skutečnosti je rozhodné již vzhledem k tomu, že překročení zákonné hranice zločinné, podmíněné výší škody, není příliš značné.
Nelze však uznati oprávněnost téže výtky stěžovatelovy, pokud se jí dovolává též u uhlí, které bylo odcizeno J. a R. M. z dolu Kohinor. V tomto případě bere rozsudek věcně i formálně správně za základ pro posouzení činu stěžovatelova prodejní cenu uhlí na dole (18 q po 17 Kč 30 h, t. j. 311 Kč 40 h) a opírá toto své zjištění o výpověď svědka T. S., podle níž bylo ze zabaveného uhlí odcizeno 18 q "z depa dolu Kohinor, tedy uhlí již vytěžené, uskladněné a určené majitelem ku prodeji. Zmateční stížnost napadá zjištění rozsudku o prodejní ceně takového uhlí a stačí tedy poukázati na to, co bylo uvedeno výše o škodě a ceně věcí odcizených, a na to, že, poněvadž šlo o zboží určené k prodeji, určovala výši škody skutečná cena trhová (viz rozh. vid. čís. 194/79, 1123/88, 3657/09, jimiž vyslovené zásadě neodporují rozhodnutí čís. 137, 3119 a 4795 Sb. n. s.). Pokud se týče daňové povinnosti, stačí odkázati na ustanovení zákona ze dne 21. prosince 1923, čís. 1/1924 Sb. z. a n., podle něhož (§ 19) ručí uhlí za daň na něm váznoucí bez ohledu na to, zda bylo zavedeno důchodkové trestní řízení, z čehož plyne, že daň byla v době spáchání trestného činu (jak podle § 171 tak i § 185 tr. z.) součástí ceny uhlí. V tomto bodu bylo tedy zmateční stížnost podle § 1 a 3 zákona čís. 56/1935 Sb. z. a n. zamítnouti v poradě neveřejné. Pokud však jde o prve uvedenou část rozsudku, nelze rozhodnouti ve věci samé a obejiti se bez opakování hlavního přelíčení a je proto nutno za předpokladu § 5 zák. čís. 3/1878 ř. z. rozsudek v tomto bodu zrušiti jako zmatečný a věc vrátiti nalézacímu soudu, aby ji v mezích zrušení znova projednal a rozhodl. Poněvadž tytéž důvody jsou ku prospěchu také spoluobžalovanému K. K., byl z povinnosti úřední za použití § 290 tr. ř. a § 5 nov. ř. z. čís. 3/1878 i co do něho rozsudek zrušen v témže rozsahu.

Citace:

čís. 5372. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1936, svazek/ročník 17, s. 360-362.