NPD documents search: Váž. civ., 16 (1934), sv. 2

Čís. 13948.

I předpoklad § 228 ex. ř., že neprošla ještě lhůta ke spravení záznamu, musí býti nejpozději při rozvrhovém roku prokázán způsobem v § 210 ex. ř. uvedeným.
(Rozh. ze dne 16. listopadu 1934, R I 1237/34.)
Rozvrhuje nejvyšší podání za exekučně vydraženou nemovitost, nepřikázal soud prvé stolice knihovně zaznamenanou pohledávku Jana M-a a uvedl v tomto směru v důvodech: Hypotekární věřitel
Civilní rozhodnutí XVI. 74 nepředložil soudu při rozvrhovém roku usnesení, z něhož patrno, že mu ještě neprošla lhůta ke spravení záznamu, pokud se týče neosvědčil, že řízení ke spravení záznamu bylo zahájeno. Ani z knihovního výtahu není patrno, že vyhověl ustanovení § 228 ex. ř. Z té příčiny nebyl vzat na zaznamenanou pohledávku zřetel a nebylo na ni nic přikázáno. Rekursní soud napadené usnesení potvrdil. Důvody: Rekurent uznává, že dražební edikt a obeslání k rozvrhovému roku byly mu soudem doručeny a že u rozvrhového roku přítomen nebyl a i ze spisu vidno, že se přihláška jeho pohledávky nestala. Jde o pohledávku zaznamenanou, k níž lze přihlížeti jen za předpokladů § 228 ex. ř. Jest věcí knihovního věřitele, by průkazy nejdéle při rozvrhovém roku listinami prokázal, to se však nestalo a následkem toho důvodně k této pohledávce nebylo přihlíženo. Listina o tom, že lhůta k zahájení spravovacího řízení neprošla v době, kdy byl konán rozvrhový rok, ani ve spisech nebyla, takže podle §§ 210, 214 ex. ř. nebylo lze k pohledávce z úřadu přihlížeti, a ani z veřejné knihy okolnost ta patrnou nebyla, neboť veřejnou knihou podle § 210 ex. ř. jest rozuměti jen hlavní knihu pozemkovou, nikoliv i sbírku listin (viz rozh. čís. 5962 sb. n. s. a jiné). Nebyl proto prvý soudce povinen konati šetření ve sbírce listin. Rovněž bez významu jest, že při rozvrhovém roku dlužnice udala, že pohledávka Jana M-a není zaplacena, poněvadž v § 228 ex. ř. jde o velící rozvrhový předpis, jehož exekuční soud dbáti musí, i když nebyl podán odpor (viz rozh. čís. 10736). Než, i kdyby názor stěžovatelův byl správným, že exekuční soud má z úřadu zjistiti, zda lhůta ke spravení záznamu dosud neprošla, nebyl by výsledek jiný, poněvadž ani dlužní úpis teprve v rekursu předložený okolnost tu nevykazuje, jak to stěžovatel chce tvrditi, nýbrž obsahuje jen prohlášení dlužníka, že pro případ vydobytí záznamu zástavního práva, povoluje on k spravení záznamu lhůtu do 22. července 1935, nevykazuje tudíž dlužní úpis, že tato lhůta soudem, jakž i předpisuje § 43 knih. zák., byla udělena.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Napadené usnesení odpovídá stavu věci i zákonu a vývody dovolacího rekursu nejsou způsobilé vyvrátiti správné důvody rekursního součtu. I když § 228 ex. ř. předpisuje, že ke knihovním záznamům má býti jen tenkráte přihlíženo, prokáže-li se nejpozději při posledním rozvrhovém roku, že řízení ke spravení záznamu jest již zahájeno, nebo neprošla-li v tomto času ještě lhůta k jeho zahájení, nelze z toho dovozovati, že předpoklad v druhém případě požadovaný nepotřebuje býti prokazován. Takový závěr nejen nelze dovoditi z doslovu § 228 ex. ř., ale byl by v přímém rozporu se zásadami § 210 ex. ř., podle nichž osoby, které se svými nároky jsou poukázány na nejvyšší podání, mají býti vyzvány při předvolání k rozvrhovému roku, by listiny, které jsou dokladem jejich nároků, nejsou-li již u soudu, předložily nejpozději při roku, jinak že bude přihlédáno k jejich nárokům při rozvrhu jen potud, pokud z veřejné knihy, ze zájemních a jiných exekučních spisů jde najevo, že jsou podle práva platné a k uspokojení způsobilé. O tom, co jest rozuměti veřejnou knihou podle § 210 ex. ř., pojednal nejvyšší soud v rozhodnuti čís. 5962 sb. n. s., na které se odkazuje. Stěžovatel předložil dlužní úpis, o který své právo opírá, teprve v druhé stolici k rekursu proti rozvrhovému usnesení a proto nelze k němu přihlížeti, stejně jako k opisu jeho ve sbírce listin. Poněvadž stěžovatel listinu o tom, že v čase, kdy se konal rozvrhový rok, lhůta ke spravení záznamu dosud neprošla, včas nepředložil a tato listina ve spisech vyznačených v § 210 ex. ř. nebyla, po právu nebylo k zaznamenané jeho pohledávce přihlíženo a na věci nemůže nic měniti ani okolnost, že dlužnice při rozvrhovém roku prohlásila, že zaznamenaná pohledávka stěžovatelova není zaplacena.

Citace:

Čís. 13948.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/2, s. 359-361.