NPD documents search: Váž. civ., 15 (1933), sv. 2

Čís. 13091.

Jen naturální vlastník může vykonávati obsah práva vlastnického, jak jest vymezen v §§ 354 a 362 obč. zák., a může také propůjčiti jinému právo užívání nebo požívání.
(Rozh. ze dne 7. prosince 1933, Rv I 2056/33.)
Žalobkyně domáhala se na žalované vyklizení bytu. Oba nižší soudy uznaly podle žaloby, nevzavše za opodstatněnou námitku žalované, že jí bylo k bytu propůjčeno doživotní právo užívací.
Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou nižších soudů a vrátit věc prvému soudu, by dále jednal a znovu rozhodl. V otázce, o niž tu jde, uvedl v důvodech:
Pokud jde o tvrzené zřízení doživotního práva užívacího Janem M-em žalované »s vědomím a souhlasem žalobkyně«, jest tento přednes nejasný a měl bytí použitím § 182 c. ř. s. vysvětlen, neboť, byl-li Jan M. skutečným vlastníkem domu, nepotřeboval souhlasu žalobkyně, a ne- byl-li vlastníkem a souhlasila-li žalobkyně jako vlastnice domu, zřídila právo užívací ona, a nezáleželo na souhlasu M-ově. Při té příležitosti jest opraviti názor odvolacího soudu, že jen knihovní vlastník a nikdo jiný nemůže zřídit třetí osobě právo užívací. Odvolací soud přehlíží, že občanský zákon uznává i vlastnictví naturální, které v knize pozemkové zapsáno není, které jest chráněno žalobou z domnělého vlastnictví (§§ 372—374 obč. zák.) a k jehož nabytí stačí platný titul a držba k vydržení způsobilá. Jedině naturální vlastník může vykonávati obsah práva vlastnického, jak jest vymezen v §§ 354 a 362 ob. zák., a může tedy také zříditi jinému právo užívání nebo požívání (§§ 504 a 509 obč. zák. sr. Randa-Kasanda »Právo vlastnické« str. 202), Tvrdila-li žalovaná v první stolici, že se Jan M. stal »skutečným« vlastníkem, jest v tom i tvrzení vlastnictví naturálního. Bude tedy na prvním soudu, by, doplně řízení výslechem svědků především zjistil, zda snad žalobkyně zřídila žalované doživotní právo užívací, neboť, kdyby tak byla učinila, nebyla by oprávněna domáhati se jejího vystěhování. V záporném případě bylo by po doplnění řízení nutno zjistiti předpoklady, z nichž by se dalo usuzovali, zda Jan M. nabyl kupem naturálního vlastnictví k vile t. j., zda byla uzavřena hotová kupní smlouva se žalobkyní (platný titul podle §§ 372 a 424 obč. zák.) a zda se Jan M. ujal držby vily 312 a 372 obč. zák.). I v takovém případě byla sice žalobkyně, která má pro sebe knihovní zápis vlastnického práva, k žalobě legitimována, ale nemohla by s touto žalobou na vyklizení bytu dosíci úspěchu, ježto jen naturální vlastník může s věcí a s jejími užitky nakládali. Kdyby nebyl zjištěn již ani platný titul (kupní smlouva), nebylo by ovšem třeba zjišťovali ujetí se držby.

Citace:

Čís. 13091. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/2, s. 614-615.