Čís. 12228
Propadná lhůta § 1097 obč. zák. neplatí, učinil-li nájemce náklad na předmět nájmu nejen ve prospěch pronajímatelův, nýbrž i ve prospěch svůj vlastní, a požádal-li nadto pronájemce o přivolení, ba jednal-li dokonce v dorozumění s pronajímatelem a mělo-li se nájemci dostati úplaty tím, že se mu měl náklad amortisovati.
(Rozh, ze dne 23. prosince 1932, Rv I 606/31.) Žalobu pachtýře na propachtovatele o náhradu nákladu na předmět pachtu oba nižší soudy zamítly, ježto žalobní nárok nebyl uplatněn v propadné lhůtě § 1097 obč. zák.
Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou nižších soudů a vrátil věc soudu prvé stolice k dalšímu jednání a k novému rozhodnutí.
Důvody:
Odvolací soud má pravdu, že nesejde na tom, jak žalobce svůj nárok po právní stránce poznačí, nýbrž o jaký skutkový děj jej opírá. Je tedy nerozhodné, že žalobce mluví o bezdůvodném obohacení neb o vrácení předem splacené činže, ano je zřejmé, že se domáhá náhrady nákladů, jež měl s postavením nebo s lepším vybavením budov zřízených na najatém pozemku. Správně vyložil odvolací soud, že smlouvu ze dne 1. října 1923 považovali jest za smlouvu po rozumu 25. hlavy obč. zák., pokud ovšem jde o přenechání pozemku jako nespotřebitelné věci k žalobcovu užívání na určitou dobu za úplatu. O toto užívání a o úplatu za ně však ve sporu nejde, nýbrž jde o náhradu shora uvedených nákladů. Odvolací soud má za to, že i tento nárok pramení ve smlouvě nájemní a že spadá pod ustanovení § 1097 obč. zák., schvaluje nepřímo názor soudu první stolice, podle něhož toto zákonné místo jest speciální právní nbrmou pro všecky nároky nájemce proti pronajímateli, která vylučuje použití jiných právních předpisů, najmě § 1041 obč. zák. Než v § 1097 obč. zák. upravuje zákon nárok nájemce na náhradu nákladů na opravy ve dvou případech; předně náklad náležející pronájemci, kde nastupuje obdoba § 1036 obč. zák., — o takový případ v souzené věci neběží; — dále pak náklad, k němuž sice pronájemce povinen nebyl, který však je k jeho užitku. V tomto případě jde o jednatelství bez příkazu podle § 1037 obč. zák., k němuž se citací poukazuje. Podle § 1037 obč. zák. má si ten, kdo chce na se vžiti cizí věci jen, by podepřel prospěch druhého, vyžádati jeho přivolení. Pakliže jednatel nešetřil tohoto předpisu, ale provedl věc na svůj náklad ke zřejmému převážnému prospěchu druhého, musí mu býti tímto nahraženy náklady na to učiněné. V takovém případě vystupuje tedy nájemce jako jednatel bež příkazů a musí podle § 1097 obč. zák. uplatniti své nároky do šesti měsíců po navrácení věci dané v hájení. V souzeném případě bylo tomu podle žalobcova přednesu jinak. Žalobci především nešlo jen o prospěch žalovaného, nýbrž také o jeho prospěch; nadto se žalobce zachoval podle předpisu § 1037 obč. zák., neboť požádal žalovaného o přivolení, ba jednal — jak sám odvolací soud uvádí — v dorozumění se žalovaným. Za těch okolností nelze o něm říci, že jednal bez příkazu ve smyslu §§ 1097 a 1037 obč zák.; při tom dbáti jest i toho, že podle žalobcova přednesu sděleny byly se žalovaným před zadáním stavby a před uzavřením nájemní smlouvy stavební plány a rozpočty stavební a že se žalovaný účastnil také stavební komise, dále že podle žalobcova tvrzení nešlo o neúplátné jednání, nýbrž že sé žalobci podle vůle stran mělo dostati úplaty, že se mu totiž měl náklad amortisovati během 15 let nižší činží, která činila jen 2000 Kč ročně, začež žalovanému měla zůstati budova. 'Má-li se vše tak, nejde o jednatelství bez příkazu aniž o nárok ve smyslu § 1097 obč. zák., nýbrž o zvláštní smlouvu, která se sbíhala s poměrem nájemním. Účelem této zvláštní smlouvy, amortisace učiněného nákladu za souhlasu žalovaného, nemůže však bytí dosaženo, protože došlo zatím k předčasnému zrušení nájemního poměru, se kterým strany nepočítaly, musí tedy býti upraven poměr mezi stranami tak, by žalovaný nebyl obohacen na úkor žalobce. Pro tento jeho nárok neplatí propadná lhůta § 1097 obč. zák., nýbrž předpisy o obecném promlčení nároků. Nižší soudy, vycházejíce z odchylného právního názoru, neobíraly se blíže žalobním nárokem s uvedeného hlediska ani učiněným nákladem, není tedy zatím skutkového podkladu pro rozhodnutí sporu a bylo proto věc vrátiti k novému projednání soudu první stolice.