NPD documents search: Váž. civ., 12 (1930), sv. 1

Čís. 5186.

Je-li akciová společnost zapsána v obchodním rejstříku v sídle společnosti napřed v jazyku státním a pak v jazyku menšinovém, stanovy, v nichž jednací řeč uvedena není, jsou sepsány též v jazyku státním a vyhlášky společnosti se dějí v úředním listě ČSR., jest ji i její odštěpné závody s hlediska jazykových předpisů čítati ku příslušníkům jazyka státního.
(Rozh. ze dne 12. ledna 1935, Zm I 1136/34.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací v trestní věci soukromé žalobkyně P. a., akciové společnosti se sídlem v Praze, proti obžalovanému E. W. pro přečin zásahu v právo známkové podle § 23 zák. ze dne 6. ledna 1890, č. 19 ř. z. a přečin zneužívání podnikových značek a zevnějších zařízení podniku podle § 29 zák. ze dne 15. července 1927 č. 111 sb. z. a n., odmítl zmateční stížnost soukromé žalobkyně.
Z důvodů:
Soukromá žalobkyně »P. a., akciová společnost« se sídlem v Praze podala ohlášení a provedení zmateční stížnosti proti rozsudku krajského soudu v Litoměřicích ze dne 18. června 1934, jímž byl obžalovaný E. W. podle § 259 č. 2 tr. ř. zproštěn obžaloby naň podané pro přečiny shora uvedené, v jazyku německé menšiny, jsouc při tom zastoupena advokátem. K tomu by byla oprávněna jen, kdyby byla příslušníkem jazyka národní menšiny (čl. 16 a 19 vlád. nař. ze dne 3. února 1926, č. 17 sb. z. a n. a § 1 a 2 zák. z 29. února 1920, č. 122 sb. z. a n.). Podle úředního vysvědčení krajského soudu obchodního v Praze ze dne 28. prosince 1934 je v obchodním rejstříku zapsána žalobkyně napřed česky »P. a., akciová společnost«, pak německy »P. A., Aktiengesellschaft« se sídlem v Praze. Odštěpný závod v T. není zapsán v obchodním rejstříku pražského krajského soudu obchodního a z firemních spisů nevyplývá, že by tam bylo inženýrské bureau žalobkynino. Ostatně je však vždy rozhodným zápis společnosti v obchodním rejstříku v sídle společnosti.
Jednací řeč společnosti ve stanovách uvedena sice není, avšak vzhledem k tomu, že stanovy jsou sepsány též v jazyku státním a že vyhlášky společnosti se dějí podle stanov v úředním listu republiky Československé, jenž se vydává v jazyku státním, je zjevno, že jednací řečí společnosti je jazyk státní, když ne výhradně, jistě aspoň vedle jazyka jiného, a tu podle čl. 16 odst. 3 jaz. nař. jest u právnických osob, ke kterým patří i soukromá žalobkyně, pro jich příslušnost k jazykové národní většině nebo menšině, mají-li několikerou jednací řeč, rozhodným státní jazyk, je-li také jazykem zápisu nebo jednací řečí, zejména, je-li uveden v zápise na prvním místě. Při zápise soukromé žalobkyně v obchodním rejstříku jest uveden státní jazyk na prvém místě, jak vyplývá z citovaného úředního vysvědčení, a je tudíž soukromou žalobkyni čítati ku příslušníkům jazyka státního.
Zmateční stížnost ohlásil a provedl za žalobkyni právní zástupce, a to, ač ona je příslušníkem státního jazyka, v jazyku německé jazykové menšiny. Poněvadž podle čl. 17 jaz. nař. je rozhodným pro podání nikoli jazyk, jehož užívá zmocněnec strany, nýbrž jazyk strany samotné a jejím jazykem je jazyk státní, mělo se ohlášení i provedení zmateční stížnosti státi v jazyku státním (§ 1 jaz. zák. a čl. 1 odst. 2 jaz. nař.). Poněvadž se tak nestalo, bylo zmateční stížnost odmítnouti podle čl. 4 odst. 3 jaz. nař. jako nehodící se, aby o ní bylo po zákonu zahájeno jednání.

Citace:

č. 5186. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1936, svazek/ročník 17, s. 45-46.