Čís. 4202.


Zrušil-li odvolací soud, nevysloviv právního názoru, rozsudek prvého soudu pouze pro nedostatečnost řízení v prvé stolici a vyhradil pravomoc, nelze dovolacímu soudu projeviti právní názor, vížící odvolací soud.
(Rozh. ze dne 1. října 1924, R I 779/24.) Procesní soud prvé stolice uznal podle žaloby, odvolací soud zrušil napadený rozsudek a nařídil prvému soudu, by, vyčkaje pravomoci, dále ve věci jednal a ji znovu rozhodl.
Nejvyšší soud nevyhověl rekursu ani té ani oné strany.
Důvody:
Odvolací soud, ač vyhradil právní moc zrušovacímu usnesení, nevyslovil právního názoru. Jak z odůvodnění napadeného usnesení je patrno, stalo se tak proto, že odvolací soud nemohl utvořiti si právní názor na věc na základě skutkového stavu, zjištěného soudem první stolice, ježto pokládal jej za nedostatečný. Jen z tohoto důvodu zrušil rozsudek a nařídil doplnění řízení. Za tohoto stavu věcí není Nejvyšší soud povolán, by mimo případ §§ 510 a 511 c. ř. s. vyslovil právní názor, vížící odvolací soud, a rozhodl jedině o tom, zda má býti provedeno doplnění, jež odvolací soud pokládal za nutné k vlastnímu skutkovému i právnímu posouzení věci. Nejvyšší soud, jenž má rozhodnouti o správnosti právního posouzení věci odvolacím soudem, nemůže přiměti odvolací soud, by rozhodl ve věci, již pokládá sám za nedostatečně probranou a řádně neosvětlenou. Nezbývá tudíž Nejvyššímu soudu jiného, než potvrditi napadené usnesení, aniž by se pustil v úvahu, zda postačil k rozhodnutí sporu skutkový přednes stran, obsažený jen v přípravných podáních a předložených dopisech.
Citace:
č. 4202. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 340-341.