NPD documents search: Váž. tr., 3 (1921)

Čís. 3641.

Krkavost, pískání a frkání koně.
Žaluje-li ze správy kupitel dřívější, jest na něm, by prokázal, že
on (nikoliv poslední kupitel a držitel dobytčete) se zachoval dle §u 926 obč. zák.
(Rozh. ze dne 19. března 1924, Rv II 701/23.)
Jan K. koupil od Rudolfa В-a koně a prodal ho dále Oskaru M-ovi. Žalobu Jana K-a na Rudolfa В-a o zrušení kupní smlouvy a vrácení kupní ceny oba nižší soudy zamítly. Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou nižších soudů a vrátil věc prvému soudu, by ji znovu projednal a rozhodl.
Důvody:
Nižší soudy nezjistily skutečné povahy nemoce koně, o níž žalobce uvedl, že kůň hvízdal z plic, že byl tak zvaný »trubač« a později své tvrzení opravil v ten způsob, že nemoc koně se nazývá technicky chrčení (krkavost) nikoli dýchavičnost. Prvý soud v rozsudkových důvodech uvedl, že jest nerozhodno, zda choroba koně záležela v dýchavičnosti, či v pískání, poněvadž dýchavičnost i frkání jest posuzovati dle nařízení ze dne 10. listopadu 1916, čís. 384 ř. zák. Rozsudek však postrádá skutkových zjištění o známkách nemoce a její povaze zejména zda měla choroba koně vůbec příznaky zvířecí nemoce, které má na mysli čl. I. čís. 1 odstavec druhý min. nař. ze dne 10. listopadu 1916, čís. 384 ř. zák. a které opodstatňují zákonnou domněnku §u 925 obč. zák. Známky nemoce, které u koně dne 15. března 1922 shledal zvěrolékař, vyžadovaly odborného znaleckého rozboru a vysvětlení technického výrazu »perchronického chrčení«, jehož tento znalecký svědek ve své výpovědi použil, pokud jde o dobu vzniku a trvání této choroby. Dovolání právem vytýká odvolacímu soudu, že nedoplnil řízení o okolnosti pro spor rozhodné, že totiž vada (choroba) koně byla u Oskara M-а zjištěna již během 14 dnů po odevzdání koně žalovaným žalobci (t. j. po 27. únoru 1922), ač o této okolnosti byl již v žalobě nabídnut důkaz nejen svědkem Oskarem M-em, nýbrž i výslechem stran. Když výpověď svědkova nebyla dostatečně určitou, vyžadovalo řádné vysvětlení věci, by bylo sáhnuto k podpůrnému důkazu výslechem stran o uvedené sporné okolnosti a při tom i zjištěno, kterého dne žalobce obdržel zprávu od svého dalšího kupitele Oskara M-а o koňově nemoci a jaké opatření ohledně koně učinil a zda také žalovaného bez průtahu o nemoci koně vyrozuměl. Jest nesporným, že kůň v době onemocnění nebyl v chování žalobcově, nýbrž u Oskara M-а a neměl tedy žalobce ani možnosti, by dal koně ihned ohledati obecním starostou svého bydliště jako veřejným orgánem a zjistiti chorobný stav koně v zájmu nepřítomného prodatele, nebo dokonce koně hned znalcem vyšetřiti, jak v §u 926 obč. zák. jest předepsáno, neboť toto ustanovení zřejmě předpokládá, že kupitel má vadného koně ještě ve svém chování. Odvolací soud při výkladu §u 926 obč. zák. přehlíží, že v tomto případě nežaluje ze správy poslední kupitel a držitel koně Oskar M., nýbrž kupitel dřívější. Nesejde tedy na tom, zda Oskar M. ve vlastním zájmu učinil opatření ku zjištění chorobného stavu koně, nýbrž je tu rozhodným, zda nynější žalobce Jan K. zachoval se dle předpisu §u 926 obč. zák., jakmile se o chorobě koně dověděl, a byl-li kůň bez zbytečného průtahu znalcem vyšetřen. Okolnost, že kůň byl přiveden ku zvěrolékaři teprve dne 15. března 1922, i kdyby byla nižšími soudy spolehlivě zjištěna, by ještě nevylučovala žalobcova tvrzení, že nemoc byla u koně objevena již dne 12. března 1922. Než i kdyby se zjistilo, že nemoc nebyla objevena do 14 dnů po odevzdání koně žalobci, nebo že žalobce nezachoval se dle předpisů §u 926 obč. zák., přesunulo by se jen břímě důkazní dle §u 927 obč. zák. na žalobce a bylo by třeba k řádnému posouzení rozepře skutkových zjištění o okolnosti, pro spor rozhodné, zda byl kůň stižen vadou (chorobou) již před odevzdáním žalobci, t. j. před 27. únorem 1922.

Citace:

č. 3641. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 429-431.