NPD documents search: Váž. civ., 4 (1922)

Čís. 15294.

Hostinský provozující společně jak živnost hotelierskou s přechováváním cizinců, tak i živnost restauratérskou a kavárenskou, neručí ani podle § 970 obč. zák., ani podle § 1313 a) obč. zák. za věci uložené hotelovým hostem v místnostech restauračních anebo kavárenských.
(Rozh. ze dne 12. června 1936, Rv II 812/34.)
Žalobkyni, jež se ubytovala v hotelu žalovaného, byl v kavárenské místnosti odcizen kožich, kde jej pověsil na věšák číšník, zaměstnanec žalovaného. Žaloba na zaplacení náhrady škody tím žalobkyni vzešlé byla zamítnuta soudy všech tří stolic, nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Rozhodnutí sporu závisí na otázce, zdali žalovaný jako hostinský, který poskytuje cizincům bydlo, ručí žalobkyni, jež určitého dne odpoledne byla přijata jako host hotelu žalovaným provozovaného, za ztrátu kožichu, jejž žalobkyně téhož dne večer v kavárně žalovaným rovněž provozované odevzdala číšníkovi, který jej pověsil za jejími zády někde na hák, odkud se ztratil byv odcizen neznámým pachatelem. Pokud se žalobkyně dovolává ustanovení § 970 obč. zák., nutno míti na zřeteli, že toto ustanovení se vztahuje toliko na hostinské provozující přechovávání cizinců, že se však nevztahuje na majitele restaurací a kaváren kteří cizincům bydlo neposkytují. Provozuje-li tedy hostinský společně jak hotel s přechováváním hostů, tak i kavárnu, nutno rozeznávati, zdali škoda nebo ztráta nastala v provozu toho či onoho podniku, a neručí hoteliér, jenž jest zároveň restauratérem nebo kavárníkem, dle § 970 obč. zák. za věci uložené hotelovým hostem v místnostech restauračních nebo kavárenských. To vyplývá z výkladu pojmu »věci, které byly vneseny od přijatých hostů«, neboť jimi lze rozuměti jen ony, které byly vneseny v provozu oné živnosti, jež zakládá zostřené ručení hostinského. Dovolatelka jako hotelový host nebyla nikterak odkázána. též na kavárnu žalovaného, i když se tam podává večeře, a nahodilá okolnost, že i do ní zavítala, nemůže ručení hoteliérovo rozšířiti též na pobyt hostů v místnostech kavárenských. Není důvodu, aby se činil rozdíl mezi návštěvníky kavárny, kteří jsou zároveň hotelovými hosty, a jinými návštěvníky kavárny. Jest proto nerozhodné i to, zda hotel a kavárna tvoří jednotný celek. Nelze přisvědčiti ani názoru dovolatelčinu, že jde o smlouvu o dílo, pomáhá-li sklepník hostu při odložení vrchního šatu, neboť nejde o závazek k výkonu, jehož zdar závisí na vlastním plánu a vlastních prostředcích samostatného podnikatele, ručícího nejen za péčí, ale povinného také správou za vady díla. Rovněž není tu ručení podle § 1313 a) obč. zák., neboť žalovaný nevzal kožich žalobkyně do úschovy a nebyl jí povinen žádným plněním. Tím, že sklepník z ochoty pomohl žalobkyni z kožichu a pověsil jej v kavárně, nedošlo také k smlouvě schovací, když není prokázáno, že by žalobkyně byla číšníka o úschovu požádala a sklepník se byl k tomu nabídl. Nesejde proto na tom, zda sklepník byl zdatným či nikoliv, kterážto vlastnost se v § 1313 a) obč. zák. vůbec nepředpokládá.

Citace:

č. 1631. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 417-418.