NPD documents search: Boh. adm., 7 (1925), sv. 2

Č. 5037.

Administrativní řízeni — Spolkové právo: Správní úřad nesmí rekurs podaný advokátem jménem spolku odmítnouti již proto, že rekurs není doložen plnou mocí vydanou funkcionáři spolku.
(Nález ze dne 22. října 1925 č. 5032).
Prejudikatura: Boh. 706, 4106, 4294, 4773 adm.
Věc: Spolek Bund der Deutschen in Bohmen v T. proti ministerstvu vnitra (odb. rada Dr. Václav Dusil) stran odmítnutí stížnosti.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Nař. rozhodnutím z 28. ledna 1924 odmítlo min. vnitra projednati podle spolkového zákona stížnost advokáta Dra Rudolfa Sch., podepsanou jménem spolku »Bund der Deutschen in Bohnem« v T. do rozhodnutí zsp-é v Praze z 3. listopadu 1923, poněvadž tuto stížnost nelze pokládati za listinu, vydanou spolkem »Bund der Deutschen in Bohmen« v T. Zmíněná stížnost není totiž doložena plnou mocí funkcionářů spolku, kteří podle § 28 stanov spolkových za spolek platně listiny podepisují. Dva nečitelné podpisy, jimiž jest stížnost na konci opatřena, nelze pokládati za podpisy zmíněných funkcionářů, neboť není ze stížnosti vůbec zřejmo, zdali a kterým funkcionářům jest tyto podpisy přičítati, a nebylo prokázáno, že osoby stížnost podepsavší jsou funkcionáři spolku »Bund der Deutschen in Bohmen«. jež stanovy v § 28 zmocňují spolkové listiny podpisovati.«
Stejně odmítlo totéž ministerstvo nař. rozhodnutím z 11. března 1924 projednati podle spolkového zákona stížnost téhož advokáta Dra Sch. podanou jménem téhož spolku do rozhodnutí zsp-é z 13. prosince 1923, poněvadž tuto stížnost nelze pokládati za listinu vydanou spolkem, neboť není podepsána funkcionáři tohoto spolku, kteří podle § 28 stanov spolkových za spolek platně listiny podepisují, aniž doložena plnou mocí těmito funkcionáři podepsanou.
Obě odmítnuté stížnosti uvádiějí na své prvé stránce: »Bund der Deutschen in Bohmen in T. durch und an Dr. Rudolf Sch., Rechtsanwalt in T.«, obě stížnosti nesou vlastnoruční podpis tohoto advokáta a strojovým písmem podpis spolku. V daném případě jsou k tomuto podpisu spolku připojeny dva nečitelné podpisy inkoustem.
Stížnosti k nss-u podané, obsahově souhlasné, domáhají se zrušeni obou nař. rozhodnutí pro nezákonnost, uvádějíce, že nebylo přípustno odmítnouti stížnosti pro formální nedostatek, že nebyl připojen průkaz o zástupčím právu funkcionářů spolku resp. jejich plná moc.
Stížnosti tyto shledal nss důvodnými z těchto úvah:
Z odůvodnění nař. rozhodnutí a vývodů zástupce žal. úřadu, přednesených při ústním líčení, jde na jevo, že žal. úřad jest zřejmě právního náhledu, že může přijati a meritorně vyříditi opravný prostředek, podaný za stěžující si spolek advokátem, jen tenkráte, je—li opravný prostředek ten doložen plnou mocí advokáta nebo opatřen podpisy dvou funkcionářů spolku, kteří podle § 28 stanov spolkových za spolek platně listiny podepisují, a — je—li opatřen dvěma podpisy — průkazem o tom, že osoby stížnost podepsavší jsou k tomu dle stanov legitimovány.
Jde tedy předem o otázku, zda úřad jest oprávněn odmítnouti stížnost spolku, podanou a podepsanou v jeho zastoupení advokátem z důvodu, že není doložena plnou mocí tomuto vydanou. V tom směru uvážil nss toto:
Platný právní řád nemá v příčině opravných prostředků, podávaných stranami proti rozhodnutí nebo opatření úřadů správních, žádných positivních předpisů, které by určovaly, v jaké zevní formě a obsahové úpravě mají prostředky ty býti podávány a za jakých předpokladů smí úřad opravný prostředek pro formální nedostatky odmítnouti a tím odepříti meritorní vyřízení jeho. Tak není zejména zákonného závazku, aby advokát, vystupující za stranu před správním úřadem při prvém kroku jménem zmocuitele učiněném předložil písemný průkaz svého zmocnění.
Z toho však nutně plyne, že jest požadavku nutné individualisace jakož i autentičnosti opravného prostředku vyhověno, lze-li osobu st-le bezpečně zjistiti z obsahu odvolání aneb jeho příloh, či vůbec za pomoci správních spisů. Musí ovšem býti ponecháno úřadu, aby buď ihned vstoupil v meritorní projednání opravného prostředku, anebo — má-li v příčině legitimace podatele pochybnosti — vhodným způsobem (vrácením k doplnění, vyzváním k předložení plné moci a pod.) je odstranil. (Viz nález nss-u Boh. 4294 adm.)
Nelze míti za to, že by zákonodárství chtělo připustiti, aby materielní práva stran trpěla pro snadno odstranitelný poklesek formální, pokud nejde o splnění striktního, právní normou přímo předepsaného předpisu formálního, s jehož nezachováním norma ta spojuje následky prekluse (srovnej nálezy Boh. 706 a 4106 adm.).
Stejně je tomu i pokud jde o další v nař. rozhodnutích vytknutý nedostatek, že jedna ze stížností nebyla ani podepsána legit. funkcionáři spolku a že při druhé stížnosti zástupci právo dvou osob ji podepsavších nebylo prokázáno.
Nemá-li dle toho odmítnutí opravných prostředků stěžujícího si spolku opory v zákoně, bylo nutno uznati, že bylo porušeno právo spolku, aby o jeho opravných prostředcích včas a na příslušném místě podaných bylo věcně rozhodnuto. Pokud by — jak tomu svědčí znění nař. rozhodnutí a vývody zástupce žal. úřadu — ministerstvo mělo na mysli, že stížnosti podávané spolkem do rozhodnutí neb opatření správního úřadu, musí býti opatřeny podpisy předsedy nebo náměstka a jednoho dalšího člena svazové správy tak, jak stanovy v § 28 předpisují pro podpisování listin (Urkunden), třeba poukázati k tomu, že podání k úřadu nespadají pod pojem »listiny«, jak nss již ve svém nálezu Boh. 4773 adm. vyslovil a blíže odůvodnil. Třeba jen dodati, že § 4 lit. f) spolk. zák., jehož jest se rovněž dovoláváno, předpisuje pouze, že ze stanov spolku musí býti patrný náležitosti platných usnesení, vyhotovení a vyhlášek, náležitosti ty však sám nestanoví.
Zástupce žal. úřadu hleděl však při ústním líčení správnost stanoviska nař. rozhodnutí dovoditi též z předpisů civilního řádu soudního. Mínil, že to, co bylo ujednáno mezi stranou a advokátem, nemá pro správní proces žádného významu právního, nebýla-li plná moc úřadu předložena. Takto prý tuto otázku upravuje civ. soudní řád, ukládaje v § 30 advokátům a jiným zmocněncům, aby při prvém procesním úkonu prokázali své zmocnění plnou mocí, v § 37, aby soud k nedostatku plné moci hleděl z moci úřední, a prohlašuje jednání bez plné moci za zmatečné (§§ 477 č. 5, 494, 503 č. 1 a 501). Aplikuje-li se § 30 na tento spor, třeba prý dojíti k závěru, že advokát byl povinen předložiti plnou moc při prvním procesním kroku. Poněvadž však stížnosti byly předloženy žal. úřadu již po uplynutí rekursní lhůty, bylo prý vůbec zbytešné, aby si ministerstvo dodatečně — dle analogie § 85 c. ř. s. — vyžádalo plnou moc, neboť taková by byla spolkem vydána a úřadu předložena teprve po uplynutí rekursní lhůty.
Kdyby se i připustilo, že normy civ. řádu soudního lze použíti analogicky na tento případ, pak by právě předpisy §§ 84 a 85 vylučovaly postup, jejž žal. úřad volil v tomto případě. Neboť § 84 nařizuje soudu, aby formelní nedostatky (tedy i nedostatek plné moci), jež překážejí řádnému vyřízení podání, z moci úřadu odstranil, a § 85 dodává, že při lhůtovaných podáních má soud, vraceje podání k opravě, určiti novou lhůtu s účinkem, že — bude-li dodržena — má se za to, že byl spis podán v den, kdy poprvé soudu došel.
Pokud se zástupce žal. úřadu konečně dovolával obdoby předpisů platných pro řízení před nss-em, nepřipouští tyto předpisy pro svou výjimečnost analogického použití na správní proces. Avšak i předpisy zákona o ss — v ohledu formálním zvláště přísné — přiznávají, třeba že nenařizují. přípustnost odstranění formálních vad podobným způsobem, jako činí civ. soudní řád (§ 21 zák. o ss).
Z těchto úvah dospěl nss k úsudku, že jest nezákonným, odmítne-li správní úřad opravný prostředek podaný jménem a v zastoupení strany pro pouhý nedostatek formálních výkazů o zmocnění. Jeví se tedy dle toho nař. rozhodnutí nezákonnými a bylo je dle § 7 zák. o ss zrušiti.

Citace:

č. 5037. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 7/2, s. 359-361.