Authors:
= Váž. civ., 10 (1928), sv. 1
PDF

Čís. 7892.


Zcizitel obchodního závodu není, otálí-li nabyvatel závod převzíti, ani podle § 968 ani podle § 1425 obč. zák. oprávněn k návrhu, by byl pro závod zřízen soudem sekvestr.
(Rozh. ze dne 22. března 1928, R I 50/28.)
Návrhu, by byl zřízen správce pro závod F., soud prvé stolice vyhověl, rekursní soud návrh zamítl. Důvody: Navrhovatel opřel návrh na zřízení sekvestra pro závod F. jedině o ustanovení § 968 obč. zák., ačkoliv podle žádosti nejde o uschování, jež má na zřeteli § 968 obč. zák., nýbrž o vedení závodu, který navrhovatel pro naprostý nedostatek provozovacího kapitálu dále nemůže vésti. Takového sekvestra nelze na základě ustanovení § 968 obč. zák. zříditi a měl prvý soudce návrh zamítnouti.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Navrhovatel tvrdí, že se zavázal odevzdati odpůrkyni svůj závod se všemi aktivy a pasivy a že se odpůrkyně zdráhá převzíti závod, takže byl nucen podati na ni žalobu. Podle nepopřeného tvrzení odpůrkyně projednává se spor u krajského soudu v Ch. Rekursní soud správně uznal, že obchodní závod nelze odevzdati v úschovu ve smyslu § 968 obč. zák. Nelze ho však ani »složiti na soudě« podle § 1425 obč. zák. § 968 obč. zák. stanoví, že, dá-li se věc, na kterou si někdo činí nárok, stranami nebo soudem někomu v úschovu, sluje schovatel sekvestrem, a že práva a povinnosti sekvestra se posuzují podle zásad občanského zákona. Jest tedy vyslovena jen všeobecná zásada, z níž nelze nic dovozovati pro určitý případ. Mohl by tu snad přijíti v úvahu předpis § 1425 obč. zák., podle něhož jest dlužník oprávněn složiti dluhovanou věc na soudě nebo, nehodí-li se k tomu, žádati, by soud učinil opatření k její úschově, nelze-li dluh zaplatiti proto, že věřitel není spokojen s tím, co se mu nabízí nebo z jinakých důležitých důvodů. Leč obchodní závod jako takový, tedy nejen určité věci, nýbrž také práva a závazky k němu se pojící, různé vztahy, podmíněné vedením závodu, ustálený kmen zákazníků a pod., nehledíc ani k individuálnímu rázu závodu podle obchodní zdatnosti podnikatele, nelze pokládati za věc o sobě, která by se hodila »k uschování« ve smyslu § 1425 obč. zák. a to ani v ten způsob, aby soud učinil opatření k jeho dalšímu vedení, k čemuž vlastně směřoval návrh rekurentův, totiž »by pro závod F. byl zřízen soudní sekvestr ve smyslu § 968 obč. zák.«. Zmiňuje-li se rekurent v dovolací stížnosti o tom, že mu nešlo o vedení závodu, nýbrž že ponechal na rozhodnutí sekvestra, by naložil se závodem, jak uzná za dobré, tedy patrně také, aby po případě zcizil závod, jest navrhované opatření tím méně odůvodněno, poněvadž by pak pozbylo všeho významu »uschování« závodu až do rozhodnutí sporu, kterýžto účel sleduje právě § 1425 obč. zák.
Citace:
č. 2247. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8, s. 59-60.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).