č. 4196.
Válečné škody: Na zálohu dle vl. nař. č. 556/20 Sb. nemá strana právního nároku, má však nárok, aby o žádosti za zálohu rozhodl ať po stránce formální ať po stránce věcné příslušný úřad, kterým jest komise dle § 2 vl. nař. č. 556/20 Sb.
(Nález ze dne 4. prosince 1924 č. 21393.)
Prejudikatura: Boh LXXX a 3964 adm.
Věc: Max F. v B. (adv. Dr. Pavel Steindler z Prahy) proti ministru s plnou mocí pro správu Slovenska o náhradu válečných škod.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: St-l domáhal se v r. 1920 toho, aby do seznamu válečných škod ve smyslu vlád. nař. z 21. května 1920 č. 366 Sb pojata byla i škoda 74500 Kč způsobená mu v r. 1914 při nepřátelském obsazení Volovce. Když původní žádost jeho nemohla býti nalezena, předložil st-l dne 26. února 1921 opis její; přípisem civ. správy Podk. Rusi ze 4 června 1921 bylo županovi sděleno, že nové projednání záležitosti již nelze provésti, jelikož soupisová akce náhrady válečných škod byla již z nařízení min. vnitra skončena.
St-l, byv o tom přípisem měst. rady v B. z 20. června 1921 zpraven, žádal podáním de pres. 16. srpna 1921, aby min. vnitra celou záležitost vyšetřilo, žádost st-lovu meritorně vyřídilo a válečnou škodu ve smyslu původní přihlášky st-lovy zjistilo. Min. vnitra pak výnosem ze 2. prosince 1921 vrátilo celý spis civ. správě Podk. Rusi k dalšímu opatření, a když tato zaslala spis ministru pro Slov. jako příslušnému úřadu vzhledem k bydlišti žadatelovu, bylo st-li výnosem tohoto min. ze 7. dubna 1922 sděleno, že se přihláška st-lova o náhradu válečných škod dle vl. nař. z 21. května 1920 č. 366 Sb. jako opožděná zamítá. O tom byl st-l městskou radou v B. dne 27. dubna 1922 zpraven.
Mezi tím st-l podáním z 20. prosince 1921 vzhledem k tomu, že lhůta k podávání žádostí o výpomoci při válečných škodách končila dnem 31. prosince 1921, žádal, aby mu za utrpěnou škodu válečnou (74.500 K) na základě několikráte podaných žádostí dle § 3 nař. z 5. října 1920 č. 556 Sb. poskytnuta byla výpomoc.
Žádost tato byla nař. rozhodnutím z důvodů § 1 cit. nař. č. 556 zamítnuta, ježto st-l nepodal v zákonité lhůtě ve smyslu § 4 vlád. nař. č. 366 přihlášku svých válečných škod a žádost o přijetí jeho opožděné přihlášky právě z důvodů opožděného podání výnosem žal. úřadu ze 7. dubna 1922 zamítnuta. Výpomoc však při škodách válečných může býti poskytnuta jen osobám, které podaly řádně přihlášku válečné škody ve smyslu cit. nař. Proti rozhodnutí tomuto směřuje stížnost, o níž nss uvážil.
Ačkoliv osobám válečné škody utrpěvším nepřísluší, — jak nss ve svém usnesení Bon. LXXX vyslovil — nárok před nss stíhatelný na poskytnutí nezbytně nutné podpory podle nař. č. 556/1920, přece nelze straně odepříti procesní nárok, aby o žádosti za poskytnutí zálohy válečných škod rozhodoval úřad k tomu příslušný.
Nss musil proto v prvé řadě z moci úřední zkoumati, zda nař. rozhodnutí bylo vydáno úřadem k tomu kompetentním. Podkladem nař. rozhodnutí byla žádost st-lova z 20. prosince 1921 o zálohu náhrady válečných škod ve smyslu § 3 nař. č. 556/1920.
Podle cit. § mají sice žádosti o výpomoc býti podány u toho politického úřadu I. stolice, u kterého byla podána přihláška válečné škody! Jde-li však o škody, k jichžto zjištění podle § 8 nař. č. 366/20 jsou příslušný komise na území republiky čsl., předloží úřad, u kterého žádost za výpomoc byla podána, žádost tuto s eventuelním návrhem komisi zmíněné v § 2 tohoto nař. Tato komise rozhodne o žádosti s konečnou platností (§ 3, odst. 2 nař. 556/1920).
Z toho plyne, že o žádostech za poskytnutí zálohy (výpomoci) válečných škod rozhoduje smíšená komise v § 2 nař. č. 556/1920 blíže určená, a sice jak po stránce formální tak i ve věci. Nebyl tedy žal. úřad příslušným, aby o žádosti st-lově za poskytnutí zálohy válečné škody rozhodoval a zamítl-li přihlášku tuto, rozhodl o ní a porušil proto zákon.