Čís. 1035.
Zákon ze dne 27. května 1919, čís. 318 sb. z. а n., o zajištění půdy drobným pachtýřům.
Ustanovení § 1, odstavec pátý, týká se též ovocných zahrad polních,
převládá-li za pravidelných poměrů užitek z ovoce nad užitkem z obdělávání půdy.
(Rozh. ze dne 2. května 1921, R I 457/21. — Toto rozhodnutí přijato plenárním usnesením ze dne 2. května 1921, čís. pres 410/21.)
Soud prvé stolice přiznal pachtýřum požadovací nárok ku pozemkům, na nichž bylo pěstováno též ovocné stromoví. Rekursní
soud zrušil usnesení prvého soudu a nařídil mu, by řízení znovu provedl a pak rozhodl. Důvody: Stěžovatel napadá usnesení soudu prvého
proto, že požadované pozemky jsou ve skutečnosti polními zahradami,
jsouce osázeny ovocným stromovím, z něhož užitek béře majitel, který
pěstuje toto ovocnářství ve své režii a také považuje toto ovocnářství
za hlavní výnos pozemků, kdežto výtěžek zemědělský, z rolnického obdělávání plynoucí, jest pro něho věcí podřadnou, vedlejší, pročež i pozemky
ony, pokud se týče hospodářské úrody, v pacht dal. Ježto prý zde nejde
o pacht dle zák. cit., nemohou pozemky ty drobnými pachtýři požadovány býti. Nutno především řešiti otázku, zdali námitka tato s ohledem
na zjištěné okolnosti nalézá opory v zákonu o drobných pachtýřích. Zákon
prováděje tuto pozemkovou reformu, měl na zřeteli především tu okolnost,
že vlastník pozemku tím, že pozemek dle jeho povahy hospodářské neobdělává, zříká se svého vlastnictví ve prospěch toho, kdo po dobu zákonnou pozemek má v pachtu a jej hospodářsky obdělává a z výnosu jeho
sebe a svou rodinu vyživuje. Z toho patrno, což i § 1 odstavec pátýjasně
dává na jevo, že se vyžaduje, by pozemek celý neb aspoň pokud se týče
hlavního výtěžku z něho dán byl do pachtu. Co považovati jest za hlavní
a vedlejší užitek pozemků požadovaných, lze posouditi dle skutkových
okolností, které v každém případě bezpečně a úplně jest zjistiti. Hledě ku stěžejní zásadě práva vlastnického, uvedené v § 354 obč. zák., nutno v tomto případě prohlásiti, že v prvé řadě záležeti bude na vlastníku, by
on určil, co považuje za hlavní a co za vedlejší výnos pozemků požadovaných: ovšem jedině toto určení jest přípustným pouze potud, pokud
skutečnosti na jisto postavené neprokáží, že vlastník požadovaného pozemku určuje hlavní výtěžek, jednal proti zákonu o drobných pachtýřích
za tím účelem, aby účinky jeho zmařil. Pro posouzení věci samé tvoří
podklad v případě, o nějž jde, pouze tvrzení vlastníka pozemku a neúplný
znalecký posudek. Soudce prvý ve směru tom nepředsevzal zvláštního
zjištění, spokojiv se pouze místním ohledáním, na základě něhož pak znalci
podali posudek. Posudek ten však, nemaje podkladu skutkového, nemůže
sloužiti za základ rozhodnutí. Pokud se týče formální stránky, není ze spisu vůbec patrno, zdali znalci, kteří ku jednání byli přivzati, jsou dle
§ 17 odstavec prvý požad. zák. znalci, jmenovanými ministerstvem zemědělství v souhlase s ministerstvem spravedlnosti. Zákon v cit. § předpisuje, aby pouze takoví znalci, kteří podmínkám shora uvedeným odpovídají, přivzati byli. Nestačí tudíž přibrati znalce, kteří pro všechny případy nebo pro jednotlivé případy soudem samým jsou ustanoveni. Pokud
se týče věci samé, nutno v předběžném řízení prve než podán bude konečný posudek znalců, zjistiti, zdali požadované pozemky tvoří hospodářský celek, který jest, jak majitelem tvrzeno, polním sadem, v němž ovocnictví jest soustavně hospodářsky pěstováno, jakým způsobem se to
děje, kdy pozemky ty původnímu svému určení byly odňaty a kdy byly
proměněny v zahradu. Jaký roční výnos po dobu od 1. října 1901 až do
vydání zákona vydávaly z plodin hospodářských, z ovocnictví, jaký druh
ovoce a jaké polní plodiny na nich jsou pěstovány a zdali s ohledem na
místní poměry hospodářské lze na nich se zdarem veškeré plodiny pěstovati, zdali a jak dalece pěstování ovocnictví má vliv na úrodu polních
plodin nebo naopak. Konečně nutno vzíti zřetel na veškeré okolnosti, které
ve směru tom za šetření vyjdou na jevo a které pro posouzení věci rozhodnými se objeví. Tyto veškeré okolnosti jest především zjistiti, znalcům sděliti a pak teprve budou moci znalci podati posudek.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacínm rekursu — mimo jiné
z těchto
důvodů :
V § 1 odstavec pátý zákona ze dne 27. května 1919, čís. 318 sb. a. а n.
stanoví se všeobecná zásada, že za pacht ve smyslu tohoto zákona se nepokládá, týče-li se právo pachtýřovo toliko vedlejších užitků pozemku.
Jako příklad vedlejších užitků uvádí se tamže při zahradách tráva. Názor, jako by se toto ustanovení zákona týkalo pouze zahrad domovních, ne
však polních zahrad, nemá v zákoně žádné opory. Vždyť i při takových
zahradách může tu býti dvojí užitek, totiž užitek hlavní ze zahradnictví,
a užitek jiný, vedlejší (ku příkladu i zde travní). Stejně může tomu býti
při polních ovocných zahradách, t. j. při takových pozemcích, na kterých
jsou založeny ovocné sady a které jsou hlavně věnovány pěstování ovoce,
jichž půda však, aby neležela ladem, užívána jest zároveň k účelům zemědělským a to buďto vlastníkem samým nebo pachtýřem, jemuž půda přenechána k účelům zemědělským. Převládá-li zde za pravidelných poměrů
užitek z ovoce, a je-li užitek zemědělský hospodářsky méně cenným,
pouze podružným a vedlejším, na němž vlastníkovi valně nezáleží, a
jehož by se tento snad dokonce vzdal, kdyby měl voliti mezi ním a užitkem z ovoce, - dlužno pokládati pozemky takové za pozemky, které dle
§ 1 odstavec pátý zákona výše dotčeného nepodléhají výkupu drobnými
pachtýři. Správně uvedl soud rekursní, že závisí v tom kterém případě na
posouzení skutkových okolností, co jest považovati za užitek hlavní a co
za užitek vedlejší. Poněvadž tu pak jde o otázku vyžadující znalostí odborných, nutno v takových případech po zjištění skutkových okolností v té
příčině rozhodných vyslechnouti osoby znalecké.