NPD documents search: Váž. civ., 3 (1921)

Čís. 1258.

Žalovati o zaplacení činže z posledního roku před vyhlášením úpadku pod exekucí na předměty, vnesené do pronajatých místností, a žádati za zájemné popsání těchto předmětů lze i po vyhlášení úpadku.
(Rozh. ze dne 25. října 1921, R I 1282/21.)
Žalobci domáhali se na úpadkové podstatě zaplacení činže dospěvší za poslední rok před vyhlášením úpadku a žádali zároveň za zájemné popsání vnesených svršků. Soud prvé stolice zájemné popsání povolil, rekursní soud zrušil napadené usnesení i celé řízení mu předcházevší a žalobu odmítl. Důvody: Dle § 6 konk. řádu spory, jichž účelem jest uplatniti nebo zajistiti nároky na jmění náležející do úpadkové podstaty, nesmějí po vyhlášení úpadku proti úpadci ani býti zahájeny ani dále vedeny, nýbrž mají dle § 102 konk. řádu věřitelé konkursní vymáhati své pohledávky v konkursu jen dle předpisů řádu konkursního totiž tím, že pohledávky své ke konkursu přihlásí. Jest dále na bíledni, že žaloba o zaplacení dlužného nájemného není žalobou ani dle druhého ani dle třetího odstavce § 6 konk. řádu. Z toho plyne, že pohledávka žalující strany neměla býti zažalována, nýbrž přihlášena ke konkursu na úpadcovo jmění. Žaloba je nepřípustnou, nehodící se k pořadu právnímu a měl tedy soud prvé stolice ji ihned odmítnouti (§ 240 odstavec třetí c. ř. s.). Kdyby tak byl učinil, byl by musil nutně současně odmítnouti i návrh na povolení zájemného popsání. Bylo-li však na základě nepřípustné žaloby o zaplacení činže povoleno zájemné popsání po rozumu § 1101 obč. zák., stalo se tak proti zákonu. Nelze sice popříti, že žalobci mají po rozumu § 1101 obč. zák. zákonné právo zástavní — jak jim je sama stížnost výslovně přiznává — na vnesené movitosti, že toto jejich zákonné právo zástavní není ani konkursem dotčeno — nesmí se však přehlédnouti, že toto zákonné právo zástavní nesmějí uplatňovati žalobou, nýbrž pouze na základě přihlášky ke konkursu. Odpadl-li podklad pro povolení zájemného popsání — žaloba — padá tím logicky i zájemné popsání, které bez
Civilní rozhodnutí. III. 46 žaloby v tomto případě je nemyslitelným. I bylo stížnosti jako odůvodněné vyhověno a napadené usnesení zrušeno, to však nejenom ve výroku o povolení zájemného popsání, nýbrž v celém obsahu v uvážení, že soud prvé stolice přehlédl, že žaloba pro nepřípustnost pořadu právního měla býti z úřední moci odmítnuta a že k nepřípustnosti pořadu právního musí soud z moci úřední kdykoliv přihlížeti jako ke zmatku (§§ 240 posl. odst. a 477 čís. 6 c. ř. s.).
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Žalobou domáhají se žalobcové zaplacení činže, jež splatnou se stala v posledním roce před vyhlášením konkursu na žalovanou firmu a to výslovně pod exekucí na předměty, vnesené do pronajatých místností. Jde tedy o řešení otázky, zda žaloba jest žalobou podle § 6 odstavec druhý konk. ř., zda jedná se o spor o nárocích na oddělené uspokojení žalobců, jenž může dle tohoto ustanovení i po vyhlášení úpadku, ovšem jen proti správci úpadku, býti zahájen. Rekursní soud tuto otázku zodpověděl záporně. Leč neprávem. Není pochybnosti, že žalobcové mají zákonné zástavní právo pro svou činžovní pohledávku na předmětech vnesených do najatých místností, a že jsou oprávněni žádati z těchto předmětů uspokojení své činžovní pohledávky. V tom spočívá podstata nároku na samostatné a oddělené uspokojení. Domáhají-li se žalobcové zaplacení činže splatné na poslední rok před vyhlášením úpadku, (§ 48 odstavec čtvrtý konk. ř.) pod exekucí na předměty do místností najatých vnesené, uplatňují tím současně svůj nárok na oddělené uspokojení a jedná se tudíž v tomto případě o spor podle § 6 odstavec druhý konk. ř., tedy o spor zahájený přípustnou žalobou a nelze mluviti o nepřípustnosti pořadu práva a zmatečnosti. Vzhledem k této úvaze lze současně s vyřízením žaloby povoliti zájemné popsání předmětů vnesených to tím spíše, jelikož právo na oddělené uspokojení není dle § 11 odstavec prvý konk. ř. vyhlášením úpadku dotčeno.

Citace:

č. 1258. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1923, svazek/ročník 3, s. 733-734.