NPD documents search: Váž. civ., 5 (1923)

Čís. 2372.

Přerušení valutových sporů (nařízení ze dne 21. dubna 1921, čís. 173 sb. z. a n.). Pro pohledávky a závazky, nepodléhající soupisu pohledávek ve
smyslu vládního nařízení ze dne 7. srpna 1922, čís. 265 sb. z. a n., nelze
přerušiti soudní řízení dle §u 2 nař. ze dne 21. dubna 1921, čís. 173 sb. z. a n.
(Rozh. ze dne 13. března 1923, R I 173/23.)
Smlouvou ze dne 15. srpna 1906 pojistil se manžel žalobkyně, bydlící v oblasti nynější Čsl. republiky, u vídeňské filiálky žalované frankfurtské pojišťovny na případ úmrtí ve prospěch svých dědiců a po jeho smrti dne 4. února 1921 domáhala se žalobkyně vyplacení pojistného
v Kč. Žalovaná odmítla vyplacení pojistného v Kč a navrhla přerušení řízení dle §u 2 nařízení ze dne 21. dubna 1921, čís. 173 sb. z. a n. (ze dne 19. prosince 1921, čís. 472 sb. z. a n.). Soud prvé stolice
návrhu nevyhověl, rekursní soud řízení přerušil. Důvody:
Stížnost jest důvodná. Předpoklady pro přerušení řízení ve smyslu vládních nařízení jsou tu. Žalobní nárok plyne z pojišťovací smlouvy, která
uzavřena byla dne 15. srpna 1906, tedy před 26. únorem 1919, mezi
manželem žalobkyně, který tehdy měl své řádné bydliště v území nynější republiky Československé a filiálkou žalované pojišťující společnosti ve Vídni, která zároveň byla generální representací této pojišťovací společnosti pro celé tehdejší Rakousko a jako taková vykonávala
správu veškerých rakouských obchodů pojišťovacích společností, takže
tato společnost ohledně všech těchto obchodů měla své sídlo v území
i nyní rakouském. Poněvadž dle pojišťovací smlouvy pojistné bylo splatné v korunách rakousko-uherských a měna, ve které toto pojistné za nynějších změněných poměrů má býti vyplaceno, jest sporná, jde tu o peněžitý závazek na rakousko-uherské koruny po rozumu §u 1 nařízení vlády ze dne 21. dubna 1921 čís. 173 sb. z. a n. a poněvadž dle §u 2 téhož vládního nařízení soudní řízení, kterým se nároky takové vymáhají, sluší z moci úřední nebo na návrh přerušiti, neprávem první soud dotyčný návrh strany žalované zamítl. Že žalovaná společnost ode dne
2. června 1920 má také generální representaci pro oblast Československé republiky, jest lhostejno, poněvadž dle cit. nařízení směrodatné jest
sídlo před 26. únorem 1919 a to dle §u 1 vládního nařízení ze dne 22. prosince 1922, čís. 377 sb. z. a n., kterým vládní nařízení dříve uvedené bylo doplněno, sídlo odbočky, s níž pojišťovací smlouva uzavřena byla,
a nikoliv sídlo hlavního závodu.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Dovolacímu rekursu nelze upříti oprávněnosti. Dle §u 2 (1) čís. 6 vládního nařízení ze dne 7. srpna 1922, čís. 265 sb. z. a n. o soupisu
pohledávek a závazků vzniklých v rakousko-uherských korunách mezi
věřiteli nebo dlužníky československými a rakouskými jsou vyloučeny
z tohoto soupisu pohledávky a závazky ze soukromého pojištění, pokud
pojistná příhoda nenastala před 26. únorem 1919. Vládní nařízení ze dne 22. prosince 1922, čís. 377 sb. z. а n., jímž bylo doplněno a prodlou- ženo nařízení ze dne 21. dubna 1921, čís. 173 sb. z. a n. o přerušeni
sporů o splnění peněžních závazků ve starých korunách v poměru k rakouské republice, bylo vydáno na základě §u 6, zákona ze dne 30.
června 1922, čís. 207 sb. z. a n. o způsobů vyrovnání pohledávek a závazku vzniklých v rakousko-uherských korunách mezi věřiteli nebo dlužníky československými a cizími. Při výkladu nařízení ze dne 21. dubna
1921 čís. 173 sb. z. a n. dlužno tedy hleděti k ustanovením zmíněného §u 6, že vláda se zmocňuje, by provedla soupis pohledávek a závazků
a že může naříditi přerušení sporu a exekucí pro tyto pohledávky a závazky, t. j. pro pohledávky a závazky, jež podléhají soupisu a budou vyrovnány československým súčtovacím ústavem ve smyslu vládního nařízení ze dne 7. srpna 1922, čís. 265 sb. z. a n. Pro pohledávky a závazky, jež tomuto soupisu nepodléhají, přerušeni sporů nemělo by účelu. Z toho jest zřejmo. že soudní řízení, kterým se vymáhají nároky vyloučené ze soupisu, nelze přerušiti ve smyslu §u 2 vlád. nař. ze dne 21.
dubna 1921, čís. 173 sb. z. a n. V tomto případě pojišťovací smlouva
byla ovšem uzavřena před 26. únorem 1919, avšak pojistná příhoda,
z níž žalobní nárok se odvozuje, nenastala před měnovou rozlukou, nýbrž 3. února 1921, kdy zemřel manžel žalobkyně, který byl u žalované
pojišťovny pojištěn. Žalobní nárok jest dle uvedených předpisu vyloučen ze soupisu a řízení nemělo se tedy přerušiti.

Citace:

Rozhodnutí č. 2372. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 430-432.