Firma.

I. F. a objektivní právo firemní. II. Nová f. III. F. stará. IV. Subjektivní právo firemní. V. Protiprávní užívání f-y a jeho důsledky. VI. Právo na Slovensku a v Podkarpatské Rusi. — Literatura.
I. F. a objektivní právo firemní. Výraz „firma“ pochází od slova „firmare“, t. j. potvrditi listinu. Kupci původně potvrzovali listinu připojením svojí obchodní známky, teprve později dělo se potvrzování listin podpisem jména. Vývoj f-y, jako zvláštního jména kupeckého, kterého užíval kupec ve sféře svojí kupecké činnosti, počíná v pozdním středověku u obchodních společností. K označení a k podpisování obchodních společností počalo se tu užívati zkratky, která obsahovala jméno jednoho ze společníků a dodatek poukazující k ostatním společníkům, na př. „N. N. et sua societas“, nebo „N. N. et socii mei“. Užil-li společník, vedoucí podnik společnosti, takto utvořené f-y, projevil tím, že nejedná toliko svým jménem, nýbrž jménem všech společníků. Kupci jednotliví počali teprve později užívati zvláštního kupeckého jména, f-y, ve styku obchodním.
Podle našeho práva obchodní firma (raison) je obligatorní jméno kupecké plnoprávného kupce, resp. obchodní společnosti (čl. 15, 19, 21, 86, č. 2, 151, č. 3, 175, č. 2, 209, č. 1, obch. z. § 4, č. 1, zák. z 6. 3. 1906, č. 58 ř. z., § 7 úv. zák. k obch. z.). O jednotlivých složkách této definice uvésti je toto:
1. Čl. 15, praví správně, že f. je jméno kupcovo; je tedy označením subjektu právního, není sama subjektem právním.
Toho nebývá často dbáno v mluvě praktického života; opětovně setkáváme se se zaměňováním f-y se subjektem, jejž označuje; mluví se o smlouvě s f-ou, o žalobě na f-u, o vstupu do f-y, o vystoupení z f-y. Dokonce i šekový zák. z 3. 4. 1906, č. 84 ř. z., připisuje pasivní způsobilost šekovou protokolovaným firmám, které po živnostensku provozují bankovní obchody (§ 1, č. 2); rčení toto je pokládati za brachylogii. F. je jméno plnoprávného kupce (jednotlivce, obchodní společnosti); předpisy obchodního zákoníka o f-ách nevztahují se na kupce neúplného práva, t. j. na kupce a sdružení k provozování obchodní živnosti, jichž povinnost k dani výdělkové nevyhovuje § 7 úv. zák. k obch. z., a na kupce a společnosti, provozující obchody podomovní, beze zření k tomu, jaká jejich povinnost k dani; na tomto místě je však připomenouti, že společnost s r. o. je vždy obchodní společností a tedy plnoprávným kupcem beze zření k její daňové povinnosti, a k předmětu jejího podnikání (§ 61 zák. o společnostech s r. o.).
Kupec neúplného práva smí v obchodním styku používati pouze svého jména rodinného, jež je chráněno předpisy § 43 občanského zákoníka, §§ 10 a 24 zákona o ochranných známkách, §§ 11 a 29 zákona proti nekalé soutěži a posléze § 46 a násl. řádu živnostenského. Užívá-li kupec neúplného práva v obchodním styku jména odchylného od svého jména rodinného, má proti němu zakročiti z úřední povinnosti soud rejstříkový (čl. 26 obch. z.).
F. je jménem kupcovým, není jménem podniku, jejž tento kupec provozuje, a sice není jménem podniku ani tehda, když s hlediska filologického zní jako označení závodu (na př. věcná f. akc. společnosti). V obchodním životě označuje se též závod zvláštním jménem, aby obecenstvo snáze si jej vštípilo v paměť. Toto označení (štít) závodu je u nás chráněno předpisy § 46 a násl. živn. řádu, §§ 10 a 24 zákona o ochranných známkách, jakož i §§ 11 a 29 zákona proti nekalé soutěži. Jsouc označením kupcovým, liší se f. od ochranné známky; ochranná známka je označením zboží, jímž se v obchodě odlišuje zboží živnostníkovo od zboží téhož druhu, jež pochází ze závodů jiných živnostníků. Označení závodu, záležející ve slovech, na př. „u zlatého jednorožce“, může býti ovšem pojato do f-y jako firemní dodatek a požívá pak též ochrany práva firemního. Také slovní známka ochranná, na př. „Graf“, může býti pojata do f-y, musí se však státi tak podle judikatury našeho nejvyššího soudu v té formě, jakou je zapsána v rejstříku známkovém.
2. Plnoprávný kupec musí míti f-u. Podle čl. 21, 86, č. 2, 151, č. 3, obch. z. má kupec jednotlivý, veřejná společnost a společnost komanditní ohlásiti obchodnímu soudu f-u, kterou přijal a podle čl. 175, č. 2, 209, č. 1, obch. z. a § 4, č. 1, zák. ze dne 6. 3. 1906, č. 58 ř. z., tvoří f. nezbytnou součást stanov komanditní společnosti na akcie, akciové společnosti resp. smlouvy společenské při společnosti s r. o.
Provozuje-li kupec více obchodních živností, může pro každou z nich užívati jiné f-y, může tedy míti více firem, při čemž nečiní rozdílu, zda řečené živnosti vede z jednoho místního střediska, t. j. obchodního závodu, či z více různých obchodních závodů. Názor tento plyne z úvahy, že f. je jméno, které kupec přijímá, aby pod ním provozoval určitou živnost obchodní. O tom, zda obchodní společnost, vedouc více různých živností obchodních, může tak činiti pod více různými f-mi, viz dále sub 3. Jednu obchodní živnost však smí kupec vésti jen pod jedinou f-ou, a to i tenkráte, když vede tuto živnost ve více závodech; zásadně má se tedy f. odštěpného závodu shodovati s f-ou závodu hlavního, platí tedy v tomto směru zásada jednotnosti firmy, která je však prolomena dvěma výminkami, o nichž bude později podrobněji promluveno.
3. F. je jméno, pod nímž kupec uzavírá obchody a jímž se podpisuje, krátce, jehož užívá v obchodním styku; je tedy jeho jménem obchodním (čl. 15 obch. z.). U kupce jednotlivého kryje se pravidelně jméno obchodní se jménem občanským, může se však za určitých podmínek od něho odlišovati (viz dále sub III.). Obchodní společnosti nemají jiného jména než obchodního, t. j. f-y; f. je zároveň jejich občanským jménem. Poněvadž f. společností obchodních není jen kupeckým jejich jménem, nemohou míti obchodní společnosti více firem a to ani tehdy, když provozují více obchodních podniků.
Podle § 3, č. 1, zák. z 9. 4. 1873, č. 70 ř. z., mají míti též výrobní a hospodářská společenstva firmu, a to vždy, beze zření k jejich daňové povinnosti.
Soubor předpisů, upravujících právní poměry firem, tvoří objektivní právo firemní; předpisy tyto jsou v podstatě provedením tří hlavních zásad. Jsou to: 1. zásada pravdivosti firmy; 2. zásada jasnosti firmy; 3. zásada výlučnosti firmy.
Zásadou pravdivosti f-y rozumíme pravidlo, že f. nesmí obsahovati nepravdivých údajů o kupci a jeho závodu. Zásada jasnosti neb úplnosti f-y záleží v požadavku, že f. musí obsahovati přesné údaje o kupci a jeho závodu. Podle zásady výlučnosti f-y nesmějí býti v určitém teritoriálním obvodu dvě stejně znějící f-y. Zásady tyto jsou v obchodním zákoníku provedeny v různém rozsahu. Zásadě výlučnosti f-y podléhají všecky f-y zapsané v obchodním rejstříku, bez rozdílu, jak vznikly. Naproti tomu zásady pravdivosti a jasnosti platí jen pro t. zv. „firmu novou“, t. j. f-u, kterou kupec přijme pro provozování podniku, jejž sám založil. Jen v obmezené míře je uvedeným zásadám podrobena t. zv. „stará firma“, t. j. f., kterou kupec převzal s podnikem, jehož nabyl od jiného.
Účelem předpisů práva firemního je: 1. chrániti zájmy majitele firmy, zejména jeho pochopitelný zájem, aby nebyl zaměňován s jinými podnikateli; 2. chrániti jiné interesenty, konkurující kupce, majitele různých práv, na př. práva na jméno, práva známkového, patentního atd., kteří mohou býti poškozeni zneužitím f-y; 3. chrániti obecenstvo, jež zná kupce namnoze jen podle f-y a mohlo by býti zneužitím f-y klamáno a poškozováno; 4. chrániti veřejný zájem v užším smyslu, t. j. stát při výkonu policie živnostenské nebo ve funkci eráru finančního atd. Z toho plyne, že předpisy firemního práva náležejí nejen právu soukromému, ale z valné části také právu veřejnému.
K utvoření f-y musí býti použito v některých případech jména nynějšího, po případě dřívějšího majitele závodu, resp. jména společníkova (firma osobní), v jiných případech označení, vzatého z předmětu podniku (firma věcná). Kromě takto utvořeného kmene firemního, obsahuje často f. dodatky, na př. dodatek, označující předmět závodu, formu obchodního sdružení a pod. Dodatky tyto jsou dílem nutné, dílem dobrovolné.
II. Nová f. Zásada pravdivosti f-y a z ní plynoucí zásada jasnosti f-y nejsou v obchodním zákoníku vysloveny všeobecně, nýbrž docházejí výrazu v jednotlivých předpisech o tvoření firmy nové, t. j. f-y, kterou kupec zvolí, aby pod ní provozoval podnik od něho založený.
1. Kupec jednotlivý musí podle čl. 16 obch. z. si zvoliti za firmu svoje rodinné (občanské) jméno. Na vůli je mu ponecháno, chce-li k jménu rodinnému připojiti též svoje jméno křestní, v nezkráceném nebo zkráceném znění. Kupec, jenž provozuje svůj podnik s tichým společníkem, je na venek rovněž kupcem jednotlivým a nesmí proto býti společenský poměr naznačen ve f-ě; výslovně zakazuje obchodní zákoník v čl. 257 pojmouti do f-y jméno tichého společníka; stane-li se tak přece, ručí tichý společník věřitelům společnosti osobně a solidárně. Ustanovení čl. 16, odst. 1., lze analogicky užíti na právnické osoby, (jež nejsou sdruženími, upravenými obchodním právem). F. právnické osoby má obsahovati jméno, které jí přísluší podle zákona resp. stanov.
2. F. veřejné obchodní společnosti má obsahovati buď jména všech společníků, na př. „Jahn a Káš“, nebo jméno alespoň jednoho společníka s dodatkem (obligatorním), označujícím poměr společenský, na př. „Kroutil a spol.“, „Bratří Navrátilové“, „J. Krása a syn“; jména jiných osob než společníků osobně ručících (na př. tichých společníků) nesmějí býti pojata do její f-y, rovněž nesmí býti společnost označena jako společnost akciová (čl. 17 obch. z.). Pro novou f-u veřejné obchodní společnosti platí tedy zásady pravdivosti a jasnosti f-y, třebas zásada posléze uvedená ve formě poněkud oslabené, neboť zákon připouští i f-u, která neobsahuje jména všech společníků, a dodatek, v tomto případu nařízený, nemusí udávati, o jakou společnost obchodní jde. Pokud jde o jména, jež mají býti pojata do f-y, platí tu vše, co bylo řečeno při výkladu o f-ě kupce jednotlivého.
3. F. společnosti komanditní (obyčejné i akciové) musí obsahovati rodinné jméno alespoň jednoho osobně ručícího společníka (komplementáře) s dodatkem, naznačujícím poměr společenský (čl. 17, odst. 2. a 3., obch. z.). Dodatek společenský je tedy nutným, i když f. obsahuje rodinná jména všech komplementářů. Odchylky od zásady jasnosti f-y jsou tytéž jako u společnosti veřejné; nezvolí-li společníci právě dodatek „komanditní společnost“, a „komand.“, „comand“, resp. „komanditní společnost na akcie“, nebo podobný dodatek, nelze u f-y, jež vyhovuje úplně předpisu zákonnému, event. rozeznati, zda jde o společnost veřejnou, či komanditní, nebo dokonce o akciovou komanditu. O jakou asociační formu jde, poznáme v tomto případu spolehlivě jen z obchodního rejstříku. Jména jiných osob než komplementářů nesmějí ve f-ě komanditní společnosti býti obsažena; kdyby přes to bylo uvedeno ve f-ě jméno komanditisty, nebo tichého společníka, ručil by tento věřitelům společnosti osobně, solidárně a neobmezeně (čl. 168 a 257 obch. z.). Rovněž nesmí býti komanditní společnost označena jako společnost akciová a to ani tenkráte, když jde o akciovou komanditu.
4. F. společnosti akciové má býti pravidelně vzata z předmětu podniku, na př. „Grafické závody“. Jména společníků nebo jiných osob nesmějí býti pojata do firmy (čl. 18 obch. z.). Pravidelně má býti f. akciové společnosti firmou věcnou; má v ní býti význačně a pravdivě charakterisován předmět závodu. Státní správa udělujíc povolení ku zřízení akciové společnosti (čl. 208 obch. z.) může výjimečně povoliti též jiné znění f-y, zejména přípustná jsou jména historická, alegorická a fantastická, na př. „Watt“, „Slavia“, „Ferrovia“.
Dodatek „akciová společnost“ není obligatorním, ve většině případů však f-y akc. společností obsahují tento dodatek.
5. F. společnosti s ručením obmezeným musí býti vzata z předmětu podniku nebo obsahovati jména všech společníků nebo alespoň jednoho z nich. F. společnosti s r. o. má tedy býti buď věcná nebo osobní. Věcná f. musí význačně a pravdivě charakterisovati předmět podniku; f. osobní musí obsahovati rodinné jméno alespoň jednoho ze společníků. Vždy musí f. společnosti s r. o. (jak osobní, tak věcná) obsahovati dodatek „společnost s ručením obmezeným“; slovo „společnost“ nesmí býti zkracováno. Výslovný tento zákaz zákonný plyne z požadavku jasnosti f-y, neboť kdyby slovo „společnost“ bylo zkráceno, nebylo by jasno, zda jde o společnost s r. o. nebo společenstvo s r. o. Ostatní slova dodatku smí býti naznačena zkratkami. Dodatkem tímto musí býti znění f-y zakončeno. Do f-y společnosti s r. o. nesmějí býti pojata jména jiných osob než společníků, ani označení, která příslušejí ústavům, zřízeným podle zvláštních předpisů, veřejně spravovaným nebo kontrolovaným (jako spořitelna, zemská banka, zemský ústav), což je přirozeným důsledkem zásady pravdivosti f-y (§ 5 zák. ze 6. 3. 1906, č. 58 ř. z.). Příklady f-y společnosti s r. o.: „Továrna poživatin, společnost s ruč. obm.“, „Marek a Werner, společnost s r. o.“.
6. F. výrobních a hospodářských společenstev musí býti vzata z předmětu podniku a obsahovati dodatek „zapsané společenstvo“ a další dodatek buď „s neobmezeným ručením“ nebo s „obmezeným ručením“ podle povahy ručení členů (§ 4 zák. z 9. 4. 1873, č. 70 ř. z.).
F. společenstva musí býti bezvýjimečně vzata z předmětu podniku; je tedy vždy f-ou věcnou. Všeobecně možno říci, že f. společenstva má býti vždy volena tak, aby co nejlépe vystihovala předmět a podstatu společenstevní činnosti, odpovídala pravdě a nezavdávala podnětu ku klamání obecenstva. Pro různé typy společenstev vžila se již určitá firemní označení jako „Spořitelní a záložní spolek“, „Občanská záložna“, „Živnostenská záložna“, „Konsumní družstvo“, „Zásobovací družstvo“, „Stavební a bytové družstvo“ a pod. Dodatky „zapsané společenstvo“ a „s ručením neobmezeným“, resp. „s ručením obmezeným“ jsou nezbytně nutnými a slova „zapsané společenstvo“ nesmějí býti zkracována; zákon neobsahuje sice výslovného zákazu v tom směru, nepřípustnost zkrácení však plyne jednak ze znění § 4, odst. 1., zák. z 9. 4. 1873, č. 70 ř. z., jednak ze zásady jasnosti f-y; při znění zkráceném mohla by snadno vzniknouti pochybnost, nejde-li o společnost s r. o. Jména členů společenstva neb jiných osob nesmějí býti pojata do f-y. Za to jsou přípustna jména historická, pokud mají určitý vztah k předmětu podniku (na př. „Raiffeisenova záložna“), rovněž jména mytologická i alegorická (Záložna „Včelka“, bytové družstvo „Šťastný domov“ a pod.), jsou-li v myšlenkové souvislosti s předmětem podniku. Vyskytují se i jména svatých, na př. „Svatováclavská záložna“, „Cyrillometodějská záložna“ a pod. Ovšem mohou býti tato jména pojata do f-y jen vedle označení předmětu podniku a nikoliv na místě tohoto označení. Přiměřeným způsobem může býti vyjádřen i národnostní, náboženský, politický resp. stavovský ráz společenstva, na př. „Česká spořitelní jednota“, „Výrobní společenstvo katolických stolařů“, „Konsumní družstvo soukromých úředníků“, „Nákupní družstvo československé strany pracujícího lidu“ a pod. Rovněž lze vyznačiti ve f-ě společenstev místní obor působnosti družstva, na př. „Konsumní spolek úředníků pro P. a okolí“.
Z výkladů těchto je patrno, že, pokud jde o novou f-u, musejí f-y kupce jednotlivého, veřejné společnosti, komanditní společnosti a akciové komandity býti vždy osobní, f. akciové společnosti má býti pravidelně věcnou, f. společnosti s r. o. má býti buď věcnou nebo osobní, f. společenstva musí býti vždy věcnou.
Pokud jde o dobrovolné dodatky k f-ám, uvedeným sub 1. až 6., mohou býti podle čl. 16, odst. 2., obch. z., jenž podle čl. 5 obch. z. platí též pro obchodní společnosti, připojeny k f-ě dodatky, které označují blíže osobu majitele podniku neb jeho závod. Sem náležejí zejména tituly akademické a jiné tituly, jakož i dodatky, naznačující poměr rodinný, jako na př. „starší, senior, sen., mladší, ml., junior, jun., nebo otec, syn, vnuk“ a pod. K dodatkům, označujícím blíže závod kupcův, náležejí zejména dodatky, označující obchodní odvětví („antikvariát“), rozsah („továrna“, „ústav“, „závody“), sídlo nebo rok vzniku (zal. 1883) závodu. Jako dodatky tohoto druhu mohou býti též k f-ě připojeny označení závodu, ochranná známka patřící majiteli závodu a konečně dodatek, vztahující se na patent, majiteli závodu náležející. F. může obsahovati též kombinaci několika shora uvedených dodatků, na př. „Josef Novák syn, továrna na obuv v Příchovicích“.
Jiné dodatky, než označující osobu majitele podniku nebo jeho závod, jsou nepřípustnými; zejména jsou nepřípustnými dodatky sloužící pouze reklamě.
Zásada pravdivosti f-y platí též pro dodatky firemní; obchodní zákoník ustanovuje tak jen ve speciálních případech; zakazuje totiž společenský dodatek při f-ě kupce jednotlivce a dodatek „akciová společnost“ při f-ě společnosti veřejné, komanditní a komanditní na akcie (čl. 16, odst. 2., a 17, posl. odst.), nicméně můžeme míti za to, že ustanovení tato jsou výrazem všeobecného pravidla, plynoucího ze zásady pravdivosti f-y, jež můžeme formulovati v ten smysl, že nepřípustnými jsou všechny dodatky, jež jsou způsobilými uvésti v omyl stran způsobu, nebo objemu obchodu a poměrů majitele závodu; nesmí tedy užívati na př. majitel pekařství dodatku „továrna na chléb“.
Kupec, resp. obchodní společnost, může měniti f-u, kterou přijal jako f-u novou. Změna tato smí se arci státi jen v mezích zákonných předpisů a může se týkati jak firemního kmenu, tak i jeho dodatků. Někdy budou tyto změny nutnými, a to v takových případech, kdy se změní skutečné poměry, takže f. není více pravdivou, na př., když ve f-ě je obsaženo označení „velkoobchod“ a majitel závodu obchoduje již jen v drobném. Změny f-y není však zapotřebí, změní-li se osoba majitele f-y, o čemž bude promluveno v následujícím paragrafu. Sporno je, zda je nutnou změna f-y, když se změní rodinné jméno (provdáním, povolením změny jména) ve f-ě obsažené; za správný pokládáme názor, jenž dovolává se čl. 22 obch. z.; je-li dovoleno podržeti starou f-u při změně subjektu, proč by nemělo býti dovoleno podržeti ji, když se mění pouze jméno tohoto subjektu.
III. F. stará. Obchodnické renomé, které si podnik získá a které mu zjednává zákaznictvo i úvěr, spojuje se obyčejně v představách obecenstva a obchodního světa s f-ou, pod kterou je podnik provozován; hodnota podniku je tedy ve značné míře spjata s f-ou. Přihlížeje k tomu, odhodlal se zákonodárce k dalekosáhlé výjimce ze zásady pravdivosti f-y; připouští totiž, aby podnik byl veden pod dosavadní firmou, přes to, že nastala změna v subjektu podniku, takže by podle zásady přísné pravdy byla nutnou změna f-y; novému majiteli závodu zůstává tak zachována hodnota podniku, spočívající na důvěře, která v představách obecenstva je spjata s f-ou. V těch případech pak mluvíme o firmě staré.
Náš obchodní zákoník připouští vedení podniku pod dosavadní f-ou v těchto případech:
A. Nabude-li někdo existujícího obchodního závodu buď mezi živými, nebo na případ smrti, může jej provozovati pod dosavadní f-ou s dodatkem, označujícím nástupnictví, nebo bez tohoto dodatku, jestliže dosavadní majitel závodu nebo jeho dědicové resp. spoludědicové výslovně k tomu svolí (čl. 22 obch. z.).
Podmínky pro podržení dosavadní f-y podle čl. 22 obch. z. jsou:
1. Nabytí existujícího závodu; podmínku tuto opětuje čl. 23 obch. z. ve stylisaci negativní, stanově, že není dovoleno zciziti f-u odděleně od podniku, pro nějž až dosud byla vedena. Podniku může býti nabyto právním jednáním mezi živými nebo na případ smrti; nerozhoduje, zda podnik se převádí úplně v majetek nabyvatelův, či zřizuje-li se tomuto ususfructus podniku, nebo se jemu podnik propachtuje dobrovolně či nuceně v řízení exekučním (převod v širším smyslu). Právo podržeti starou f-u nemá, komu bylo přenecháno pouze některé z více odvětví určitého podniku; má je však ten, na něhož byl převeden závod odštěpný. O převodu podniku lze ovšem mluviti jen tehdy, když podnikatelská činnost převodce i nabyvatele jsou věcně i časově souvislými; není tu tedy převodu podniku, když jeho předmět byl podstatně změněn, neb když provozování jeho bylo trvale zastaveno. Přeruší-li se však provozování podniku jen přechodně, na kratší dobu, není to na závadu jeho převodu.
2. Převodce závodu musel míti právo vésti firmu, která má býti vedena dále nabyvatelem podniku, jako f-a stará; musil tedy zejména býti plnoprávným kupcem. Není potřebí, aby f-a byla zapsána do rejstříku. Zákon nevyžaduje, aby f., jež má býti dále vedena jako „stará“ f., skutečně již delší dobu trvala, ačkoliv by takový požadavek plynul z ratio předpisu, povolujícího výjimku ze zásady pravdivosti f-y.
3. Posléze je zapotřebí, aby dosavadní majitel podniku nebo jeho dědicové resp. spoludědicové svolili výslovně k tomu, aby podnik byl dále veden pod starou f-ou. Požadavku tohoto nestanoví zákon v zájmu veřejném, nýbrž k ochraně osobního zájmu dosavadního majitele. Svolení musí býti uděleno výslovně.
Dřívější majitel f-y může dáti svolení k dalšímu užívání f-y na dobu určitou nebo neurčitou. Po uplynutí doby, určené ve svolení dřívějšího majitele, musí nabyvatel závodu přijmouti f-u novou. Přechází-li závod na základě smlouvy, je oprávněn uděliti řečené svolení dosavadní majitel závodu po případě jeho zákonný zástupce; zcizuje-li se závod, náležející veřejné společnosti obchodní nebo společnosti komanditní, je zapotřebí souhlasu všech společníků (čl. 103, 157 obch. z.); jde-li o závod akciové společnosti nebo společnosti s r. o. resp. společenstva, musí se o svolení usnésti valná hromada, u akciové komandity bude kromě usnesení valné hromady zapotřebí též souhlasu všech komplementářů (čl. 103, 157, 186, 224 obch. z., § 90, posl. odst., zák. z r. 1906, č. 58 ř. z., a § 27 zák. společenstevního). Přechází-li závod dědictvím nebo odkazem, musí ku dalšímu vedení dosavadní f-y svoliti dědici původního majitele a sice všichni, tedy i ti, jimž závod nepřipadá. Svolení není ovšem zapotřebí, je-li tu universální dědic, jemuž závod připadá, nebo je-li závod i s f-ou odkázán určité osobě, neboť v pozléze uvedeném případu obsahuje poslední pořízení svolení dosavadního majitele závodu, t. j. zůstavitele. Sporno je, kdo je oprávněn dovoliti nabyvateli podniku, aby ho vedl pod starou f-ou, je-li dřívější majitel podniku v konkursu. Za správný pokládáme názor, že správce konkursní podstaty oprávněn je zciziti jak podnik, tak f-u; toliko obsahuje-li f. občanské jméno kridatářovo, je zapotřebí spolupůsobení obou, neboť správce konkursní podstaty může v tom případu zciziti jen podnik; k převodu f-y je zapotřebí svolení kridatářova. To platí obdobně v případu nuceného pachtu, chce-li pachtýř vésti dále podnik pod dosavadní f-ou.
Nabyvatel staré f-y je oprávněn používati jí pro podnik jím nabytým buď nezměněné nebo s dodatkem, označujícím poměr nástupnický; oblíbeným je zejména jako takový dodatek slovo „nástupce“. Otázka je, zda jsou možny jiné změny staré f-y, zejména připojení nových dodatků nebo vynechání původních dodatků. V určitých případech budou změny přímo nutnými. Tak přeloží-li se sídlo závodu, nabytého i s f-ou, do místa neb obce, kde je již protokolovaná f. stejně znějící, bude nutno připojiti ku nabyté f-ě dodatek, který by ji zřetelně rozlišoval od f-y v místě neb obci již existující. Neboť čl. 22 obch. z. dovoluje jen výjimku ze zásady pravdivosti firmy a ne též výjimku ze zásady výlučnosti firmy. Dále nesmíme zapomínati, že jen změna v subjektu podniku nevadí tomu, aby byl podnik dále veden pod dosavadní f-ou. Nastanou-li jiné změny skutečných poměrů, které by, nehledě ku změně v subjektu podniku, vyžadovaly změny f-y, nestane se přece tato změna zbytečnou, protože se náhodou mění současně i osoba majitele; tak změní-li se rozsah podniku, musí býti dodatek firemní, naznačující dřívější rozsah, vynechán nebo upraven způsobem, odpovídajícím změněným poměrům. Nabude-li společnost s r. o. obchodního závodu i s dosavadní f-ou od kupce jednotlivého, společnosti veřejné, komanditní nebo akciové, musí, chce-li této f-y užívati, připojiti k ní dodatek „společnost s r. o.“ resp. obsahuje-li f. akciové společnosti dodatek, naznačující akciovou společnost, nahraditi jej dodatkem „společnost s r. o.“. To plyne z ustanovení § 5, odst. 2., zák. o společnostech s r. o. Není pochybnosti, že toto ustanovení přispívá ku správnému pochopení ústavu staré f-y, jak se nám jeví z předpisů obchodního zákoníka. Zákon připouští vedení staré f-y jen za tím účelem, aby obecenstvu bylo naznačeno, že změnou v osobě majitele není porušena kontinuita v provozování oblíbeného závodu; žádným způsobem však nesmí sloužiti oklamání obecenstva. S tohoto hlediska nebudeme váhati uložiti též akciové společnosti povinnost, aby, nabude-li závodu s f-ou od kupce jednotlivého, společnosti veřejné resp. komanditní, doplnila tuto f-u dodatkem, naznačujícím akciovou společnost, aby tak zabránila klamnému zdání, že jde o osobní ručení. Nabude-li akciová společnost závodu s f-ou společnosti s r. o., bude musiti dodatek „společnost s ručením obmezeným“ nahraditi dodatkem „akc. společnost“ nebo jiným podobným dodatkem. Rozvíjejíce dále zásadu výše vyloženou, uznáme za správný názor, že nabude-li kupec jednotlivý, společnost veřejná nebo komanditní závodu s f-ou akciové společnosti, jež obsahuje dodatek, označující poměr akcionářský, nebo závodu s f-ou společnosti s r. o., bude musiti buď vypustiti dodatek, označující společnost akciovou resp. dodatek „společnost s ručením obmezeným“, nebo podrží-li tento dodatek, připojiti k f-ě další dodatek, označující nástupnictví. Jiné než tuto uvedené změny staré f-y jsou nepřípustny a nesmějí býti předsevzaty ani se svolením dosavadního majitele f-y; neboť takové změny bránily by dosažení účelu, jehož zákonodárce chtěl dosíci, povoliv výjimku ze zásady přísné pravdy.
Nabyvatel je oprávněn užívati staré f-y, nikoliv povinen. Nechce-li užívati staré f-y, může si utvořiti f-u novou podle příslušných předpisů. Smlouvou může ovšem býti uložena nabyvateli podniku povinnost, aby podnik vedl pod dosavadní f-ou; splnění této povinnosti však může vynutiti toliko zcizitel podniku cestou sporu, nikoli rejstříkový soud v řízení nesporném. Při pachtu podniku je míti za to, že povolí-li se pachtýřovi, aby vedl podnik pod dosavadní f-ou, má to za následek i povinnost pachtýřovu používati staré f-y; vždyť propachtovatel, jemuž připadne podnik po ukončení pachtu, má na tom zájem, aby f. byla vedena i po dobu pachtu.
Nabyvatel je skutečným právním nástupcem v obchodní jméno dřívějšího majitele a přísluší mu nad nabytou f-ou plná disposiční moc; převodce ztrácí právo firmu dále vésti.
B. Druhý případ, kdy podle obchodního zákoníka lze podržeti starou f-u, je, když někdo vstoupí jako společník do zřízeného již závodu obchodního (čl. 24, odst. 1., obch. z.). Zákon vyjadřuje se tu způsobem obvyklým v kruzích kupeckých. Právnicky řečeno, jde tu o ilaci závodu do společnosti, o převod podniku s kupce jednotlivého na společnost, jejímž členem se dosavadní majitel podniku stává. Že f. jen s podnikem, jemuž slouží, může býti převedena, stanoví již čl. 22 a 23 obch. z., ale v tomto specielním případu převodu podniku může nabyvatel, t. j. společnost, vésti závod dále pod starou firmou, aniž by k tomu měla zapotřebí výslovného svolení dosavadního majitele podniku a firmy. V čl. 24, odst. 1., upouští tedy zákon od podmínky výslovného svolení dosavadního majitele; ostatní dva předpoklady převodu firemního práva (t. j. nabytí existujícího závodu a oprávnění převodcovo vésti f-u) musí býti bezpodmínečně splněny i v tomto případu, a platí tu vše, co bylo řečeno výše ad A).
C. F. nemusí býti dále měněna, když ku společnosti přistoupí nový společník, nebo když z ní společník vystoupí; vystoupením je tu míněno nejen dobrovolné vystoupení (čl. 127 obch. z.), nýbrž i nedobrovolné vystoupení (čl. 132 obch. z.) a vyloučení (čl. 128 obch. z.). V těchto případech nejde vlastně o změnu subjektu f-y. Majitelem f-y je společnost, jejíž identitu zákon uznává přes to, že členové se mění (srovn. zejména čl. 127, 128 a 129 obch. z.). Je-li však rodinné jméno vystupujícího společníka obsaženo ve f-ě, která má býti společností dále vedena, je zapotřebí, aby vystupující k tomu výslovně svolil. Umřel-li vystupující společník, je zapotřebí svolení jeho dědiců. Nesvolí-li vystupující k tomu, aby jeho jméno bylo dále vedeno ve f-ě, nesmí společnost firmu dále vésti a to ani s dodatkem, naznačujícím nástupnictví, avšak to neznamená, že by si musila utvořiti úplně novou f-u podle předpisů o utvoření nových firem; stačí zajisté, aby dosavadní f-u změnila způsobem, odpovídajícím změněným poměrům, na př. vynecháním jména vystoupivšího společníka lze f-u „Krátký, Matas a spol.“ změniti v „Krátký a spol.“.
Obchodní zákoník, připouštěje vedle přísně pravdivé f-y nové též f-u starou, neodpovídající skutečným poměrům, spočívá na t. zv. systému smíšeném. Tento systém je kompromisem mezi soustavou neobmezené volnosti při výběru f-y a soustavou přísné pravdy. Na smíšeném systému je též vybudováno firemní právo německého zákoníka obchodního. Princip úplné volnosti ve volbě f-y je položen za základ firemnímu právu anglickému a severoamerickému. Zásada pravdivosti f-y ovládá právo francouzské potud, že převod f-y (cession du nom commercial) je připuštěn jen ve velmi obmezené míře. F. může býti převedena jen se závodem. Nabyvatel však může užívati jména svého předchůdce jen jako dodatku ku své vlastní f-ě, a to jen v záhlaví dopisů, na fakturách a k účelům reklamy; nikdy však nesmí jeho užívati jako f-y v pravém slova smyslu, t. j. ku podpisování. V tom rozsahu přechází f., aniž by k tomu bylo zapotřebí souhlasu původního majitele, na prvního nabyvatele a další sukcesory. F-y neosobní pokládají se za označení závodu a přecházejí bez obmezení. Přísnou pravdivost f-y požadují též práva: belgické, španělské, portugalské, řecké, práva jihoamerických států, jakož i právo švýcarské.
IV. Subjektivní právo firemní. Povinnost míti f-u má každý plnoprávný kupec; povinnost tato je veřejnoprávní. Práva užívati určité f-y (firemní právo v positivním smyslu) nabude plnoprávný kupec, jakmile si zvolí firmu, odpovídající předpisům obchodního práva, zápisem do rejstříku nabývá práva užívati této f-y výlučně (firemní právo v negativním smyslu). Obojího práva lze nabýti též derivativním způsobem, jak bylo již vylíčeno při výkladu o staré f-ě. Subjektivní právo firemní, jak v positivním, tak i v negativním smyslu je právem soukromým; předmětem jeho je věc nehmotná, zájmy jím chráněné jsou dílem rázu osobního, dílem rázu majetkového; tím podobá se subjektivní právo firemní právům původcovským, jež rovněž spojují oba okruhy zájmové, a čítáme je spolu s těmito právy do kategorie práv na statcích nehmotných, immaterielních, kdež tvoří s právem na jméno a právem známkovým užší kategorii práv na označení.
Subjektem práva firemního (v obojím smyslu) je osoba, jež provozuje pod firmou podnik, nebo v jejímž jménu se děje toto provozování; tedy, je-li podnik propachtován, je subjektem firemního práva pachtýř, ne propachtovatel; u obchodních společností je subjektem práva firemního společnost, nikoliv jednotliví společníci.
K obsahu positivního práva firemního náleží především užívání firmy; f-y užívá, kdo vystupuje v obchodním styku pod firmou, jako pod svým obchodním jménem. F-y tedy užíváme ne jen předseberouce pod ní právní jednání, nýbrž i když ji umístíme na obchodních tiskopisech, oznámeních, návěštích, na štítu závodním; užíváním f-y je též přihláška její k obchodnímu rejstříku, ano i pouhá skutečnost, že někdo je zapsán jako majitel f-y v rejstříku.
Kupec jednotlivý užívá f-y jen v obchodním styku. Užívaje f-y projevuje, že jedná jako subjekt obchodního podniku, nikoliv jako soukromník. Obchody, které pod f-ou uzavřel, zavazují i opravňují jej, i když jeho občanské jméno není připojeno. Užívání f-y při uzavírání obchodů není pro kupce jednotlivého obligatorním, a může tedy uzavříti platně obchod také pod svým občanským jménem. Při právních jednáních, která nepatří k obchodnímu styku, má kupec užívati svého občanského jména; takové právní jednání však není vždy jen proto neplatným, že kupec uzavíraje toto jednání ve formě ústní či písemné, použil svého jména kupeckého místo jména občanského. Do pozemkové knihy má býti kupec jednotlivý zapsán jen pod svým občanským jménem, prakse však někdy připouští i zápis pod f-ou; jako majitel ochranné známky může býti kupec jednotlivý zapsán do rejstříku známek též pod svojí f-ou (§ 14, lit. c, a § 9, odst. 2., zák. o ochr. zn.). Obchodní společnosti a společenstva nemají jiného jména, než f-u, jehož užívají jak při obchodech, tak i při jednáních neobchodních.
Jedním z nejdůležitějších způsobů užívání f-y je podepisování firmy. F. může býti podepisována nejen majitelem obchodního podniku, nýbrž i jeho zástupcem a to zástupcem zákonným nebo obchodním plnomocníkem; za obchodní společnosti a společenstva podepisují f-u vždy osoby, které podle zákona resp. podle smlouvy společenské, či společenstevní, po případě podle plné moci, jim udělené, jsou povolány je zastupovati a za ně podpisovati (čl. 86, č. 4, 139, 229, 234, 244 obch. z., §§ 18, 28, 90 zák. o společnostech s r. o., §§ 17, 26, 46 zák. společenstevního). Obchodní plnomocníci smějí podpisovati f-u jen s dodatkem naznačujícím, v jakém poměru jsou ku majiteli podniku; totéž platí o zákonných zástupcích kupců jednotlivých. Dodatek, označující prokuru („per prokura, ppa.“ a pod.), je vyhražen pouze tomu, komu byla prokura skutečně udělena jedním ze způsobů, stanovených v čl. 41, odst. 2., obch. z. (čl. 44, 48 obch. z.). Je-li současně více osob (několik prokuristů, několik veř. společníků, více členů představenstva akc. společnosti resp. společenstva, více jednatelů společnosti s r. o.) oprávněno podpisovati f-u, mohou býti oprávněny činiti tak každá samostatně nebo jen kolektivně; podle toho lišíme podpisování samostatné a kolektivní (čl. 41, posl. odst., 100, 136 obch. z., § 17 zák. z r. 1873, č. 70 ř. z., § 18, odst. 3., zák. z r. 1906, č. 58 ř. z.). Otázka je, pokud musí podepisování f-y býti vlastnoruční, a pokud stačí vytištění razítkem. U společnosti akciové, společnosti s r. o. a společenstva připouští dnes prakse všeobecně, aby f. byla předtištěna razítkem, a pod to aby se podepsali vlastnoručně členové představenstva resp. jednatelé, kteří jsou podle zákona resp. podle smlouvy společenské či společenstevní oprávněni f-u podepisovati. Sporno je jen, zda používání razítka je přípustným i při podepisování f-y kupce jednotlivého, veř. a kom. společnosti. Prakse a teorie do nedávna byly toho názoru, že podepisující musí vlastnoručně napsati f-u v celém jejím znění. Za správnější však pokládáme názor, že není zákonného důvodu, proč by i kupec jednotlivec nemohl používati razítka, pokud tím nejsou dotčeny všeobecné zásady firemního práva, a znění f-y i při užívání razítka zůstává jasným; zejména nelze ničeho namítati proti tomu, podepíše-li se kupec vlastnoručně pod celou f-u, kterou kdokoliv napíše nebo předtiskne. Totéž platí o podepisování f-y společnosti veřejné a komanditní, zejména dlužno pokládati za přípustný způsob podpisu f-y, když k celému znění f-y, kýmkoli napsanému nebo předtištěnému připojí svoje podpisy společníci, kteří jsou oprávněni za společnost podpisovati. Prokurista podepisuje f-u tak, že ku znění f-y, kýmkoli napsanému nebo předtištěnému, připojí doložku, označující prokuru a svůj podpis (čl. 44, odst. 1., obch. z.). Podobně podepisují f-u i jiní plnomocníci a zákonní zástupci, kteří ovšem nesmějí používati doložky „per prokura“, nýbrž jiné doložky, naznačující plnou moc.
Kupec má užívati f-y věrně, t. j. zásadně v úplném znění, jak je zapsána v rejstříku. Odchylky od věrného užívání f-y jsou neoprávněným užíváním firmy, proti němuž může býti zakročeno podle předpisů čl. 26 a 27 obch. z. To platí zejména o užívání rozšířené f-y, zejména o připojení dodatků, které nejsou zapsány do rejstříku. Nejsou však vyloučeny zkratky, pokud je i při nich patrno, o jakou f-u jde; naprosto nepřípustným je vynechati obligatorní součásti f-y, na př. obligatorní dodatky. T. zv. „telegrafní adresy“, jež bývá utvořena zkrácením f-y (na př. „Sporobanka“), smí býti užíváno jen k označení adresáta ve styku telegrafním. Kupec nesmí užívati f-y v jiné řeči, než v jaké je protokolována. Chce-li tedy užívati f-y v různých jazycích, musí ohlásiti f-u k zápisu ve všech jazycích, kterých chce užívati. Nesprávné znamenání f-y však nemá za následek neplatnost příslušného právního jednání.
Ve sporu mohou obchodní společnosti a svépomocná společenstva, nemajíce jiného jména než f-y, vystupovati jedině pod svojí f-ou (čl. 111, 164, 213 obch. z., § 61 zák. o společnostech s r. o. a § 12 zák. společenstevního). Pochybno je, zda-li kupec jednotlivý může žalovati a býti žalován pod svojí f-ou. Náš obchodní zákoník nemá výslovného ustanovení v tom směru a čl. 111 obch. z., jenž ustanovuje, že veřejná společnost může pod svojí f-ou před soudem žalovati a žalována býti, nelze užíti analogicky na kupce jednotlivce z toho důvodu, poněvadž ve čl. 111 nejde pouze o označení veřejné společnosti ve sporu, nýbrž ustanovením tímto je uznána způsobilost veřejné společnosti býti stranou ve sporu. Podle zákona by tedy kupec jednotlivý, žaluje nebo jsa žalován, měl býti označen v žalobě svým občanským jménem. Prakse soudní však často připouští ve sporech, které se vztahují na vedení závodu, označení stran f-ou. Je-li však v žalobě označen žalobce nebo žalovaný f-ou, není stranou ve sporu každý majitel této f-y, nýbrž pouze ten, kdo v době podání žaloby byl jejím majitelem; jen pro něj resp. proti němu působí právní moc rozsudku a je rozsudek vykonatelným. Byla-li f. během sporu převedena, nevstupuje nový nabyvatel jako strana do sporu; zánik f-y během sporu neznamená zánik strany, žalující nebo žalované pod zaniknuvší f-ou; v obou případech stalo se pouze během sporu označení strany nesprávným a stačí je opraviti v aktech, tak jako když v jiných případech se jméno strany změní během sporu.
Každý kupec plného práva (jednotlivec i obchodní společnost) je povinen ohlásiti svoji firmu u obchodního soudu, v jehož obvodu se nalézá jeho obchodní závod, za účelem zápisu jejího do rejstříku (čl. 19, 86, č. 2, 151, č. 3, 175, č. 2 a, 176, 209, č. 1, a 210 obch. z.). Povinnost tato je veřejnoprávní. Povinnosti, ohlásiti f-u k rejstříku, nepodléhá: 1. stát stran svých podniků obchodních, ježto dosud nebylo vydáno nařízení o protokolování státních podniků (§ 8 úv. zák.); 2. „Národní banka československá” (§ 62 zák. o akciové bance cedulové ze dne 14. 4. 1920, č. 347 Sb.).
Má-li kupec kromě hlavního závodu též závod odštěpný, a je-li závod odštěpný v obvodu jiného rejstříkového soudu než závod hlavní, musí ohlásiti f-u k zápisu též u soudu závodu odštěpného. Zápis u soudu závodu odštěpného nestane se dříve, dokud se neprokáže, že byl proveden zápis u soudu závodu hlavního (čl. 21, odst. 1. a 3., obch. z.). Zvláštní předpisy platí o protokolování odštěpných závodů společností s r. o.; podle § 59 zák. ze 6. 3. 1906, č. 58 ř. z., musí býti zřízení odštěpného závodu společnosti s r. o. ohlášeno u rejstříkového soudu příslušného pro závod hlavní; soud tento poznamená zřízení odštěpného závodu ve svém rejstříku a je-li pro odštěpný závod příslušný jiný soud rejstříkový, zašle ohlášku tomuto soudu, aby zapsal závod odštěpný do svého rejstříku. V novější době vyžaduje prakse, vycházejíc z těchto ustanovení i při odštěpných závodech kupců jednotlivců a ostatních obchodních společností, aby dříve než se provede zápis v rejstříku soudu, v jehož obvodu se nalézá závod odštěpný, byl u soudu hlavního závodu zapsán nejen hlavní závod, ale také poznamenán závod odštěpný.
Firmou závodu odštěpného je firma závodu hlavního (zásada jednotnosti firmy); prakse však dovoluje, aby f-ě odštěpného závodu byl ještě připojen dodatek označující, že jde o závod odštěpný, jako „filiálka”, „pobočný závod , „odštěpný závod” a pod. O tom, kdy podobný dodatek je nutným, bude dále promluveno.
Zápis firmy do rejstříku má za následek, že majitel zapsané firmy nabývá oprávnění výlučně jí užívati v tom místě, nebo té obci, kde je závod, jejž vede pod zapsanou firmou (subj. právo firemní v negativním smyslu). Podle čl. 20 obch. z. musí se totiž každá nová f. zřetelně lišiti ode všech firem, jež již existují po právu v témž místě nebo v téže obci a byly zapsány do obchodního rejstříku, a to i tenkráte, když majitelé firem již zapsaných provozují podniky jiného druhu, než pro jaký má býti vedena nová f., tedy i když majitel nové f-y není soutěžitelem majitelů firem již zapsaných. Že výlučné právo k užívání určité f-y je právem soukromým, bylo již výše vyloženo.
Zásada výlučnosti f-y provedena je v našem právu obchodním v rozsahu poměrně velmi úzkém, jeť výlučnost f-y obmezena na obvod jednoho místa resp. jedné obce; nevztahuje se tedy na celý obvod příslušného rejstříkového soudu. Obcí rozumí zde zákon obec místní ve smyslu obecního řádu; sporno je, v jakém smyslu užívá zákon výrazu „místo”, sluší-li jím rozuměti geografický obvod, jehož jména se v obchodních kruzích užívá k označení obchodního domicilu, či geografický obvod, jenž nazývá se „osadou”.
Jde-li o f-y podnikatelů soutěžících, je výlučnost f-y zákonem proti nekalé soutěži rozšířena na celé území státní; připomenouti však je, že podmínkou této výlučnosti není zápis f-y do rejstříku, nýbrž priorita v užívání f-y (§ 11 cit. zák.).
Velmi spornou je v praksi i teorii otázka, kdy se dvě f-y zřetelně rozlišují. Za správný pokládáme názor, že při rozhodování otázky, zda se dvě f-y zřetelně liší, je vzíti v úvahu znění f-y tak, jak je majitel f-y přijal, t. j. znění nezkrácené. Dále souhlasíme s názorem, že f-y mají se lišiti jak v písmě, tak i ve zvuku takovým způsobem, aby průměrně opatrný, obyčejný člověk mohl rozdílnost firem postřehnouti zrakem i sluchem; nelze tedy na př. pokládati za rozeznatelné dvě stejně znějící f-y, z nichž jedna obsahuje slovo „První” a druhá číslici „I.”. Zákon sám uvádí dva způsoby, jak mají býti f-y utvořeny, aby mohly býti rozeznávány:
a) Má-li některý kupec stejné jméno a příjmení, jaké je obsaženo v zapsané již f-ě jiného kupce, a chce-li těchto jmen užívati jako f-y, musí ku své f-ě připojiti dodatek, kterým by se zřetelně rozeznávala od f-y již zapsané (čl. 20, odst. 2., obch. z.). Zda dodatek je takový, že se jím f. zřetelně liší od f-y již zapsané, bude nutno rozhodnouti pro každý případ jednotlivý zvláště; celkem bude tu platiti asi vše, co bylo výše řečeno o rozeznavatelnosti f-y vůbec.
b) Je-li již v místě neb obci, kde se zřizuje závod odštěpný, protokolovaná firma stejně znějící, musí býti f-ě odštěpného závodu připojen dodatek, kterým by se zřetelně lišila od f-y již zapsané (čl. 21, odst. 2., obch. z.). Zásada jednotnosti f-y musí tu ustoupiti zásadě výlučnosti f-y. Obvykle používá se tu dodatku „filiálka“, „odštěpný závod” nebo „pobočný závod”. Vždy musí býti dodatek takový, aby z něho bylo patrno, že nejde o f-u samostatného závodu, neboť závod odštěpný nesmí míti úplně jinou f-u než závod hlavní. Stal-li se odštěpným závodem podnik nabytý od jiného, nelze podle názoru prakse k f-ě odštěpného závodu připojiti dodatek, poukazující k dřívějšímu majiteli podniku, neboť f. odštěpného závodu smí se lišiti od f-y hlavního závodu jen dodatkem naznačujícím, že jde o filiálku.
Plnoprávný kupec je povinen nejen ohlásiti f-u, kterou si zvolil, k zápisu do rejstříku, nýbrž je též povinen svoji firmu spolu se svým podpisem před obchodním soudem vlastnoručně napsati nebo vlastnoručně napsanou firmu a svůj podpis soudu obchodnímu zaslati ve formě ověřené (čl. 19 obch. z.). Touž povinnost mají veřejní společníci, kteří mají společnost zastupovati. (čl. 88, 153 obch. z.). Členové představenstva akciové společnosti (čl. 228, odst. 2., obch. z.), jednatelé společnosti s r. o. (§ 17, odst. 1., zák. o společnostech s r. o.), členové představenstva společenstva svépomocného (§ 16, odst. 1., zák. společenstevního) a pak likvidátoři obchodních společností a společenstev (čl. 135, odst. 1., 172, 244, odst. 2., obch. z., § 90 zák. o společnostech s r. o., § 42, odst. 1., zák. společenstevního) jsou povinni napsati před soudem resp. zaslati soudu ve formě ověřené pouze svůj podpis. Účel ustanovení obchodního zákoníka o t. zv. vzorném podpisu je jasný; třetím osobám má býti poskytnuta možnost, aby se přesvědčily u soudu, zda podpisy kupců (resp. zástupců obchodních společností a společenstev) na listinách jsou pravé. Při vzorném podpisu f-y nemůže býti kupec zastoupen a to ani prokuristou. Povinnost vzorného podpisu odpadá, když osobní podepisování je nemožným, na př. z toho důvodu, že majitel závodu má zákonného zástupce (děti, duševně choří, právnické osoby) nebo proto, že neumí psáti; tím však není nijak dotčena povinnost ohlásiti f-u ku zápisu do rejstříku.
Subjektivní právo firemní v positivním i negativním smyslu může býti převedeno i zděděno. Za jakých podmínek se tak může státi, bylo vyloženo v oddílu III., jednajícím o staré f-ě.
Pokud jde o zánik firemního práva, nezaniká toto právo výmazem z rejstříku. Firemní právo zaniká, zanikne-li závod, jenž pod f-ou byl veden; závod pak zaniká, přestane-li činnost, tvořící podstatu podniku, definitivně, t. j. není-li tu úmyslu závod dále vésti. Kdy závod byl definitivně zastaven, nutno rozhodnouti od případu k případu. Firemní právo nezaniká konkursem, vyhlášeným na jmění kupcovo, jestliže správce konkursní podstaty závod kridatářův dále vede (§ 115 k. ř.); kridatář zůstává subjektem práva firemního, není však oprávněn samostatně uplatňovati nároky vzniklé porušením firemního práva, nemůže též, pokud správce konkursní podstaty závod vede, žádati sám o výmaz f-y, neboť jeho oznámení, že pod f-ou neprovozuje dále závod, je zřejmou nepravdou, pokud správce podstaty provozuje podnik jeho jménem, třebas proti jeho vůli. Závod kridatářův může býti též zcizen i s f-ou (§ 117 k. ř.).
Firemní právo může zaniknouti též jiným způsobem, na př. tím, že se firma později stane po zákonu nepřípustnou (na př. když vystupující společník nesvolí, aby jeho jméno bylo dále vedeno ve f-ě) nebo smrtí majitele f-y, nevede-li se f. dále za podmínek čl. 22.
U obchodních společností a svépomocných společenstev zaniknuvších potrvá firemní právo po celou dobu likvidace, i když během likvidace přestane úplně provoz společenského závodu (čl. 144, 172, 244 obch. z., § 90 zák. o společnostech s r. o., § 50 zák. společenstevního). Znění společenské f-y se ve stadiu likvidace změní; f-u podepisují likvidátoři tím způsobem, že k dosavadní f-ě, označené jako likvidační, připojí svůj podpis (čl. 139, 172, 244, § 46 zák. z r. 1873, č. 70 ř. z., a § 90 zák. z r. 1906, č. 58 ř. z.).
Také zde se dopouští, aby f. a dodatek, naznačující likvidaci, byl předtištěn razítkem; podpisy likvidátorů musí býti vlastnoruční.
V. Protiprávní užívání f-y a jeho důsledky. Co tvoří skutkovou povahu užívání f-y, bylo vyloženo ve IV. oddílu; protiprávným je toto užívání, jsou-li jím porušeny předpisy positivního práva. Předpisy těmito mohou býti především předpisy zákoníka obchodního o tvoření a užívání firem. Protiprávným užíváním f-y je na př., užívá-li někdo f-y, ačkoli není kupcem plného práva, užívá-li kupec jednotlivý jako nové f-y f-y společenské, užívá-li kupec f-y, předpisům o tvoření f-y sice vyhovující, ale proti předpisu čl. 20 obch. z. o výlučnosti f-y, vede-li kupec závod pod starou f-ou, ačkoli nabyl závodu bez práva firemního. Protiprávným užíváním f-y je, užívá-li kdo f-y ve formě odchylné od znění protokolovaného. Protiprávným je též užívání f-y, příčí-li se předpisům jiných zákonů na př. předpisu § 46 živn. ř. o označení závodu, předpisům zákona o nekalé soutěži, zejména jeho § 2 (nekalá reklama), § 4 (nesprávné označování původu zboží) a § 11 (zneužívání podnikových značek). Pokud jde zvláště o posléze uvedené ustanovení zákona o nekalé soutěži, nutno upozorniti na to, že užívání f-y, předpisům obchodního zákona o f-ách zcela vyhovující, může býti protiprávným s hlediska § 11 zák. o nekalé soutěži. Tak podle obchodního zákoníka nemusí se nová f. zřetelně lišiti od již zapsané f-y jiného kupce, když závod, pro který má býti nové f-y užíváno, leží v jiné obci nebo v jiném místě, než závod, pro nějž se užívá f-y již protokolované. Jde-li však o podniky soutěžící, a je-li užívání nové f-y takového způsobu, že může z toho vzejíti ve styku zákaznickém záměna s f-ou, třebas nezapsanou, ale majitelem soutěžícího závodu již dříve po právu užívanou, je užíváním protiprávným, i když závod, pro nějž se užívá nové f-y, leží v jiné obci nebo v jiném místě, než závod soutěžitelův. Pokud jde o předpisy práva známkového, je užívání f-y protiprávným, když někdo bez dovolení užívá f-y jiného k označení svého zboží (§§ 10, 24 znám. zák.), není však s hlediska práva známkového protiprávným užíváním f-y, když někdo užívá svojí (po právu existující) f-y k označení svého zboží, ačkoliv tato f. je totožnou nebo zaměnitelnou se slovní známkou, která byla pro týž druh zboží registrována jinému podnikateli (§ 5 znám. zák.); protiprávným by však mohlo býti v tomto případu užívání f-y s hlediska § 11 zák. o nekalé soutěži, když známka platila v zákaznických kruzích za příznačnou pro určitý podnik dříve, než počal jiný soutěžitel, třeba po právu, užívati k označení svého zboží f-y totožné nebo zaměnitelné s řečenou známkou. Protiprávným je též užívání f-y, které se příčí předpisům trestním nebo policejním.
Protiprávné vedení f-y dotýká se zájmu veřejného, neboť v zájmu veřejnosti je, aby jednotliví podnikatelé byli přesně rozeznáváni; protiprávným vedením f-y však může býti též porušeno soukromé právo jiné osoby. V důsledku toho upravuje obchodní zákoník následky protiprávného užívání f-y dvojím způsobem:
a) Proti tomu, kdo protiprávně f-y užívá, má především zakročiti rejstříkový soud ex officio (čl. 26, odst. 2., obch. z.). Zakročení toto záleží v tom, že soud zakáže užívání nepříslušné f-y a vynucuje zachování zákazu pořádkovými pokutami (§ 12 úv. zák. k obch. z.). Řízení toto je nesporné, vede se podle předpisů cís. pat. z 9. 8. 1854, č. 208 ř. z. Podnět ku jeho zavedení může dáti kdokoli, zejména i ten, jehož právo je porušeno používáním f-y; rejstříkový soud není v tom případu oprávněn zakročení odepříti a odkázati stranu podle čl. 27 obch. z. na pořad práva.
b) Byl-li kdo protiprávným užíváním f-y zkrácen ve svých právech, může žalovati toho, jenž f-y bezprávně byl užíval, na to, aby firmy více nevedl a škodu mu nahradil (čl. 27, odst. 1., obch. z.).
Právem porušeným protiprávným užíváním f-y může býti zejména právo na jméno, právo známkové, patentní nebo opět právo firemní, takže čl. 27 obch. z., jenž vlastně stanoví důsledky protiprávného užívání f-y, nepřímo chrání též f-u, ovšem jenom potud, pokud zneužívání záleží v tom, že rušitel užívá f-y jako svého vlastního jména kupeckého. Naproti tomu neposkytuje čl. 27 obch. z. ochrany proti zneužívání f-y, které se děje tím, že rušitel užívá f-y jako cizího jména kupeckého, nejsa k tomu oprávněn, na př. vydává se neoprávněně za zástupce majitele f-y, předstírá obchodní spojení s ním, které ve skutečnosti neexistuje, nebo nepravdivě tvrdí, že jeho zboží pochází ze závodu oprávněného majitele f-y.
Ochrana f-y podle čl. 27 obch. z. záleží v tom, že oprávněný majitel f-y může toho, kdo neoprávněně užívá f-y, která je téhož znění jako jeho f., nebo se od jeho f-y zřetelně neliší, žalovati, aby firmy více nevedl, zejména též, aby způsobil její výmaz z rejstříku, a škodu mu nahradil. Žaloby tyto přísluší oprávněnému majiteli f-y především v tom případu, když f., s jeho zapsanou f-ou stejně znějící nebo od ní zřetelně se nelišící, je užívána v téže obci nebo v témže místě, kde je jeho závod (čl. 20 obch. z.), tedy když jde o porušení výlučnosti práva firemního. Žaloby řečené mohou mu však příslušeti z jiných důvodů i tenkráte, když jde o užívání f-y v jiné obci resp. na jiném místě; důvodem takovým může býti na př., že užívání f-y příčí se zásadě pravdivosti f-y. Ochrany nelze tu oprávněnému majiteli f-y odepříti, neboť
Slovník veřejného práva českosl. 42 jeho právo firemní je sice výlučným jen v úzkých mezích obce nebo místa, kde je jeho závod, ale je i mimo tyto meze právem, kdežto protivník užívá f-y neoprávněně.
Žaluje-li osoba zkrácená ve svém právu firemním, nejen o to, aby žalovaný nevedl více f-y, nýbrž také, aby jí nahradil škodu, vzniklou protiprávným užíváním f-y, přistupuje jako další předpoklad subjektivní zavinění protiprávného uživatele f-y. Zákon o tomto předpokladu sice nemluví, ale souhlasíme s názorem, že čl. 27 obch. z. připojuje pouze ku právům, chráněným žalobou o náhradu škody, právo nové, a nestanoví výjimky ze všeobecných zásad o náhradě škody. Při žalobě pouze negatorní není ovšem zapotřebí subjektivního zavinění toho, kdo f-y protiprávně užíval, postačí protiprávnost objektivní.
Žaloba směřuje k tomu, aby žalovaný f-y dále neužíval a žalobci nahradil škodu. Osoba ve svém právu zkrácená může uplatňovati obojí nárok kumulativně, nebo se spokojiti jen žalobou negatorní nebo — což bude asi vzácnější — jen žalobou o náhradu škody. Pokud jde o otázku, v jakém rozsahu lze požadovati náhrady škody, budou rozhodujícími předpisy občanského zákona (§§ 1323, 1331); jednal-li protiprávný uživatel dolosně nebo s hrubou nedbalostí, bude povinen nahraditi nejen skutečnou škodu, nýbrž i ušlý zisk. Příslušným soudem pro tuto žalobu je — beze zření k tomu, zda sporné strany jsou kupci, či nikoliv, — soud vykonávající soudnictví obchodní, tedy při hodnotě sporného předmětu do 5000 Kč místně příslušný soud okresní resp. okresní soud obchodní, při hodnotě přes 5000 Kč místně příslušný soud obchodní resp. sborový soud I. instance, vykonávající obchodní jurisdikci (§§ 51, č. 2, 52, odst. 1., jur. normy a § 39, odst. 1., úv. zák. k obch. z., čl. II. zák. z 1. 4. 1921, č. 161 Sb.).
Právo firemní chrání i jiné zákony a to:
1. Zákoník občanský; podle § 43 občanského zákoníka může ten, kdo byl zkrácen neoprávněným užíváním svého jména rodinného, žalovati rušitele, aby jména přestal užívati a (při zavinění) nahradil škodu. Ustanovení tohoto nelze užíti v případu, když někdo užívá cizí f-y jako vlastního jména kupeckého a to ani tehdy, když f. obsahuje rodinné jméno kupcovo, neboť f. je věcí obchodní, a o věcech obchodních platí předpisy občanského práva jen, není-li příslušných předpisů obchodního zákoníka (čl. 1 obch. z.). Naproti tomu poskytuje § 43 obč. zák. ochrany v tom případu, když někdo používá cizí f-y nikoli jako svého vlastního jména obchodního, nýbrž jako obchodního jména cizího, na př. když se křivě vydává za zástupce majitele f-y.
2. Zákon o ochranných známkách ze dne 6. 1. 1890, č. 19 ř. z.; podle § 10 tohoto zákona nesmí nikdo užívati k označení zboží nebo výrobků f-y jiného producenta nebo obchodníka, jestliže týž k tomu nesvolí. Kdo zboží takto označené vědomě do obchodu uvádí nebo nabízí, jakož i kdo vědomě zhotovuje za tím účelem zmíněná označení, dopouští se přečinu, jenž se stihá ku žádosti osoby zkrácené ve svém právu (§§ 23, 24 cit. zák.); jestliže byly na f-ě učiněny odchylky, nevylučuje to trestnost, jestliže tyto odchylky jsou tak nepatrné nebo tak nezřetelné, že rozdíl může býti obyčejným kupujícím postřehnut jen, použije-li zvláštní pozornosti (§ 25 cit. zák.). Příslušnými konati řízení o těchto přečinech jsou řádné soudy (§ 26 cit. zák.). V příčině opatření, sloužících k zamezení dalšího rušení, publikace rozsudku rušitele odsuzujícího a peněžité pokuty, která může býti poškozenému k jeho žádosti přiznána trestním soudem místo náhrady škody, platí totéž, co platí v případu porušení práva známkového (§§ 27, 28 znám. zák.). O ochraně civilní nemá zákon ustanovení; není však pochybnosti o tom, že poškozený může se žalobou domáhati odstranění protiprávného stavu a při zavinění rušitelově žádati náhrady škody.
3. Zákon proti nekalé soutěži ze dne 15. 7. 1927, č. 111 Sb.; podle § 11 tohoto zákona může ten, kdo užije f-y takovým způsobem, že může z toho vzejíti ve styku zákaznickém záměna s f-ou, užívanou po právu již jiným soutěžitelem, býti žalován, aby se zdržel takového užívání a odstranil závadný stav. Rozsudkem může býti k návrhu žalobce žalovanému uloženo, aby učinil v zákaznickém styku při své f-ě změnu zabezpečující rozeznatelnost, jde-li pak o užívání f-y jiné než osobní, po případě také, aby zvolil jinou f-u. Věděl-li jednající nebo musil-li věděti, že používání f-y je způsobilé přivoditi záměnu, může býti žalován i o náhradu škody, měl-li úmysl, aby ve styku zákaznickém přivodil záměnu, dopouští se přečinu (§ 29 cit. zák.).
4. Řád živnostenský; podle § 46 živn. ř. není živnostník oprávněn osvojovati si f-u jiného živnostníka nebo producenta tuzemského k účelu zevnějšího označení své provozovny nebo bytu, ani v cirkulářích, veřejných ohlášeních nebo cenících. Zkrácený má právo domáhati se u živnostenského úřadu, aby další bezprávné užívání f-y bylo zastaveno (§ 46, odst. 2., živn. ř.). Bezprávné užívání vědomé je přestupkem živnostenského řádu, stihatelným k žádosti zkráceného. K rozhodování o náhradě škody jsou povolány soudy, jež rozhodují volnou úvahou o existenci a o výši škody (§ 50 živn. ř.).
Mezinárodní ochrana firmy je upravena Pařížskou konvencí z 20. 3. 1883 k ochraně průmyslového vlastnictví, Union internationale pour la protection de la propriété industriel (finální protokol z 20. 3. 1883; additionelní akta k této konvenci, Brussel, 14. 12. 1900; revise Washingtonská 2. 6. 1911, Haagská revise 1925).
Konvence této se nyní účastní: Australie, Belgie, Brasilie, V. Britanie, Bulharsko, Československo, Dánsko, Dominica, Estonsko, Finsko, Francie, Gdansko, Guatemala, Irsko, Italie, Japonsko, Kanada, Kuba, Libanon, Lotyšsko, Lucembursko, Nizozemí, Norsko, Portugalsko, Rumunsko, Řecko, Salvador, Srbsko, Syrie, Španělsko, Švédsko, Švýcary, Tunis, Turecko, Uhry. Československá republika přistoupila k Pařížské konvenci s účinností ode dne 5. 10. 1919.
Podle čl. 2 úmluvy Pařížské požívají poddaní nebo občané každého státu, zúčastněného v Unii, ve všech ostatních státech Unie touž ochranu stran firmy, jakou každý jednotlivý stát smluvní poskytuje svým občanům, splní-li podmínky a zachovají-li formality, které jsou uloženy vlastním příslušníkům státním. Poddaným nebo občanům smluvních států jsou na roveň postaveni poddaní a občané států, které nejsou členy Unie, mají-li na území některého ze smluvních států bydliště nebo skutečný závod živnostenský a obchodní (čl. 3).
F. chrání se ve všech smluvních státech, aniž by bylo potřebí ji v jednotlivých státech uložiti. Uložení není potřebí ani tehdá, když f. je součástí ochranné známky (čl. 8).
VI. Právo na Slovensku a v Podkarpatské Rusi. Předpisy slovenského zákoníka obchodního o f-ách (§§ 10 až 24) shodují se v celku s ustanoveními našeho obchodního zákoníka (čl. 15 až 27). Odchylky jsou tyto:
a) Ve f-ě akciových společností musí býti vyznačeno, že jde o společnost akciovou (§ 14), čehož naše právo (čl. 18) nepožaduje. Naproti tomu neobsahuje slovenské právo předpisu, že f. akciové společnosti má býti vzata pravidelně z předmětu jejího podniku.
b) Rovněž výrobní a hospodářská společenstva (jež podle slovenského zákoníka obchodního [§ 61] jsou obchodními společnostmi) musí býti ve firmě výslovně označena jako taková (§ 14). Není však podle slovenského práva zapotřebí, aby ve f-ě společenstev byl vyznačen předmět podniku a způsob ručení, kteréž údaje musí podle našeho zákona společenstevního (§ 4) f. společenstva nutně obsahovati.
c) Ku převodu firemního práva stačí podle § 12 slov. z. obch. svolení jakékoli (náš čl. 22 žádá svolení výslovné). Stejně má se věc stran svolení vystupujícího společníka k tomu, aby jeho jméno bylo dále vedeno ve f-ě společnosti (§ 15, odst. 2., slov. z. obch. a náš čl. 24, odst. 2.).
d) Náš obchodní zákoník ustanovuje ve druhém odstavci čl. 21: „Nalézá-li se již v místě neb obci, kdež se závod odštěpný zřizuje, stejná firma, musí připojen býti k f-ě (odštěpného závodu) přídavek, kterým by se od firmy dříve zřízené zřetelně lišila.“ Naproti tomu mluví slov. z. obch. v § 18, odst. 3., o již existující zapsané f-ě stejně znějící (podobně jako něm. z. obch. v § 30, odst. 3.). Soudíme však, že i u nás je dodatek u f-y odštěpného závodu nutným jen tenkráte, když stejně znějící f. starší je již zapsána v rejstříku. Ustanovení 2. odst. čl. 21 našeho z. obch. je jen důsledkem zásady výlučnosti f-y, vyslovené ve čl. 20 (právě tak, jako je ustanovení § 18, odst. 3., slov. z. obch. důsledkem téže zásady, vyslovené v § 17); musí tedy předpoklady, na nichž činí čl. 20 zásadně závislou výlučnost f-y, býti uskutečněny také tehdy, když obchodní závod, později zřízený a pod stejnou f-ou vedený, je jen závodem odštěpným. Je-li tedy podle čl. 20 výlučnou jen f. protokolovaná, musí totéž platiti i pro případ, upravený v čl. 21, odst. 2. (opačně Švamberg v českém právu, roč. II., str. 42).
e) Výše pořádkových pokut pro neoprávněné užívání f-y stanovena je jinak u nás (§ 12 úv. zák. k obch. z.), než na Slovensku (§§ 21, odst. 3., a 24 slov. z. obch.).
F. státního podniku obchodního má býti vzata z předmětu podniku a má vyjadřovati
42* státní ráz podniku (§ 4, odd. II., min. nař. z 1. 12. 1875, č. 26922/1875).
Literatura.
Randa: „Handelsrecht“, I., str. 120 násl.; Hermann-Otavský ve Sborníku z r. 1904 (Randova pocta), str. 329 násl.; Švamberg: „Právo firemní“ (1917); Staub-Pisko: „Kommentar“, sv. I., str. 70 násl.; Gierke v Holtzendorffově Encyklopädie, sv. III., str. 25 násl.; týž: „Handelsrecht u. Schiffahrtsrecht“ (1926), str. 70 násl.; Lehmann: „Lehrbuch", str. 152 násl.; Pisko v Ehrenbergově Handbuch, sv. II., odd. 1., str. 277 násl.; týž: „Lehrbuch“, str. 61 násl.; Wieland: „Handelsrecht“, str. 173 násl.
Arnošt Wenig.

Citace:

HOFFMANN, Josef. Poradní sbory. Slovník veřejného práva Československého, svazek III. P až Ř. Brno: Nakladatelství Polygrafia – Rudolf M. Rohrer, 1934, s. 274-292.