NPD documents search: Váž. tr., 8 (1926)

Čís. 2262.

Skutková podstata zločinu podle druhého odstavce §u 157 tr. zák. předpokládá, že více osob vztáhlo na toho, s nímž zle nakládáno, ruce buď současně neb alespoň bez delšího přerušení.
Tvoří-li však zlé nakládání jediný nedílný celek, nezáleží na tom, že se odehrálo na různých místech (v hostinské místnosti, na chodbě a venku před hostincem).
(Rozh. ze dne 22. ledna 1926, Zm I 559/25.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaných do rozsudku krajského soudu v Jičíně ze dne 18. června 1925, pokud jím byli stěžovatelé uznáni vinnými zločinem těžkého poškození na těle podle §u 157 tr. zák., mimo jiné z těchto
důvodů:
Zmateční stížnost vychází ve svých vývodech z názoru, theoreticky ovšem správného, že se ke skutkové podstatě zločinu podle §u 157 odstavec druhý tr. zák. předpokládá, že více osob vztáhlo na toho, s nímž zle nakládáno, ruce buď současně neb alespoň bez delšího přerušení po sobě. Neprávem namítá naproti tomu zmateční stížnost, že nalézací soud podřadil řečené skutkové podstatě jednání obžalovaného F-a mylně následkem toho, že na ně zákona v naznačeném směru použil nesprávně. Zmateční stížnost dělí celkový příběh, jak jej zjišťuje rozsudek, ve tři období, během nichž byl T-ý zraněn, totiž v hostinské místnosti, v síni a konečně před hostincem, její snaha pak se nese k tomu, by jmenovitě na základě jednotlivých svědeckých údajů T-ého a Rudolfa I-а byla dolíčena možnost, ba pravděpodobnost domněnky, jí současně vyslovené, že se obžalovaný F. venku před hostincem octl, tudíž tam také T-ému onu ránu byl zasadil v době, když se ti, kdož ho před tím byli z hostince vynesli, zase již byli do hostince vrátili. Dokonce ještě i v této spojitosti vznáší zmateční stížnost novou výtku neúplnosti řízení, totiž nedostatek zjištění, kdy zasadil obžalovaný F. T-ému onu ránu, zda nejednal při tom po případě na vlastní pěst, či zda byla rána ta součástí zlého nakládání s T-ým.
Zmateční stížnosti nelze však v žádném ze směrů tu naznačených přiznati oprávnění. Rozsudek zjišťuje, že T-ému byly při tom, když s ním hosty, přítomnými v hostinci Julia K-a, bylo v noci na den 25. ledna 1925 zle nakládáno, způsobeny tržné zhmožděniny na lebce a rozsáhlé podlitiny krevní na rukou i na nohou, a že rány na hlavě byly při voděny mocnými úhozy klackem nebo holí, rány na těle pak údery nebo kopanci. Podle dalšího zjištění zasadil mu obžalovaný L. v hostinské místnosti ze zadu ránu po hlavě, na to byl T-ý týmž obžalovaným a několika jinými vynesen ven na chodbu, venku pak byl několika lidmi sbit a na konec dostal před hostincem ještě poslední ránu od obžalovaného F-a. Toto vylíčení děje v rozsudku nepřipouští pochybnosti o tom, že podle nazírání soudu tvořil příběh přes to, že se odehrál na třech různých místech, v hostinské místnosti, na chodbě a venku před hostincem, jediný nedílný celek, že tudíž nalézací soud i v onom zlém nakládání s T-ým, к němuž došlo venku před hostincem, spatřuje pouhé pokračování v onom zlém nakládání, které se započalo v hostinské místnosti. Vynesením T-ého z hostinské místnosti, pokud se podle zřejmého přesvědčení nalézacího soudu stalo osobami, jednavšími proti němu v úmyslu nepřátelském, mezi jinými zejména i obžalovaným L-em, vzájemná souvislost mezi výstupy v hostinské místnosti a před hostincem nejen nebyla přerušena, nýbrž byla naopak jen ještě utužena. Ani časová mezera mezi oběma výstupy nebyla tak dlouhého trvání, by vylučovala spojitost obou výstupů s hlediska skutkové podstaty zločinu podle §u 157 odstavec druhý tr. zák., dotyčná skutková zjištění mají naopak zřejmě ten smysl, že T-ý hned po svém vynesení byl venku dále bit. Stalo se tak podle výslovného zjištění také venku se strany několika osob a s tímto zjištěním ocitá se zmateční stížnost v nepřípustném rozporu námitkou, že obžalováný F. uhodil T-ého venku ve chvíli, kdy s ním byl o samotě, když se ostatní byli již zase vrátili do hostince a že zejména jednal na vlastní pěst. Ostatně ani v tom případě, kdyby v tu chvíli se ostatní skutečně již byli vrátili do hostince, nebyla by tím přerušena souvislost mezi jeho skutkem a zlým nakládáním se strany ostatních ať místně nebo časově do té míry, by se skutková podstata zločinu podle druhého odstavce §u 157 tr. zák. stávala proto u obžalovaného F-a pochybnou.

Citace:

č. 2262. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8, s. 87-88.