NPD documents search: Boh. adm., 10 (1928), sv. 1

Čís. 6359.

Pozemková reforma.
Není-li dosud známo, jaká obmezení uloží Státní pozemkový úřad v přidělovací listině přídělci ohledně přidělené nemovitosti, nelze bez svolení Státního pozemkového úřadu ku vydobytí peněžité pohledávky proti přídělci povoliti exekuci vnucenou správou přidělené nemovitosti ani zabavením držebních a užívacích práv k ní.
(Rozh. ze dne 12. října 1926, R 1 921/26.)
Soud prvé stolice povolil ku vydobytí peněžité pohledávky exekuci vnucenou správou nemovitosti, jež byla dlužnici Státním pozemkovým úřadem přidělena, dosud jí však nebyla knihovně připsána. Rekursní soud exekuční návrh zamítl.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu. Důvody:
Přisvědčiti nelze rekursnímu soudu, že tu je na místě aspoň exekuce podle § 331 ex. ř. zabavením držebních a užívacích práv, která předpokládá předem zabavení, povolené a provedené dle předpisu tam daného. Nejdříve však nutno zabývati se hledisky jeho se stanoviska vnucené správy nemovitosti samé. Povoliti exekuci dle obdoby §u 102 ex. ř., jak stížnost si přeje, ovšem nelze, protože případ, kde nemovitost v knihách zapsána není, jest podstatně jiný, než když v knihách zapsána je, pročež zákon obojí také zvláště upravuje. Zde by mohla býti žádána jen vnucená správa dle § 98 až 101 ex. ř., ale musilo by se předsejíti dle § 101 ex. ř., protože, dokud strana povinná není za vlastnici nemovitosti, na niž exekuce se vede, knihovně zapsána, je vnucená správa na ni dle stavu veřejné knihy neproveditelná. V tom tedy s rekursním soudem souhlasiti nelze, že o exekuci dle § 98 ex. ř. vůbec jíti nemůže, neboť § 101 ex. ř. nařizuje, by dle povahy závady buď exekuce byla zastavena nebo lhůta k odstranění její vymáhající straně určena, i musilo by se tedy teprve uvažovati, co z toho bylo by vzhledem k povaze případu na místě. A ovšem nelze popříti, že návrh exekuční zní prostě na povolení vnucené správy nemovitosti, než exekuce ta nemůže býti vůbec povolena z důvodů jiných, totiž z důvodu práva veřejného, protože jde, jak sám návrh praví, o nemovitost straně povinné Státním pozemkovým úřadem v řízení přídělovém přidělenou, a na otázku §u 101 ex. ř. to vůbec nedojde, protože jde o závadu, bránící již povolení exekuce, jíž dbáti náleží již povolujícímu soudu. Dlužno totiž přihlížeti k §u 23 příděl. zák., jenž ukládá Státnímu pozemkovému úřadu povinnost při přídělu a tudíž v přidělovací listině určiti omezení, jimž právo přídělce má býti podrobeno, a jichž je třeba, by zabezpečeno bylo, že přidělená půda nebude odcizena účelům, jež příděl sleduje (t. j. agrárně-reformním) a by omezení ta, hodí-li se k tomu, dal knihovně vyznačiti. Poněvadž se neví, jaká to omezení budou a nelze jim povolením exekuce předbíhati, není možno exekuci na nemovitosti ty povoliti, leda se svolením Státního pozemkového úřadu, jemuž posouditi sluší, nebude-li exekuce odporovati obmýšleným obmezením, jež mohou záležeti také v tom, že bude nabyvatelce zakázáno do určité doby nemovitost nejen zciziti, nýbrž i zatížili, leda že by šlo o dosažení dlouhodobého úvěru dle úvěrového zákona. Z těch důvodů nelze však také dopustiti exekuci zabavením držebních a užívacích práv povinné strany dle § 331 ex. ř., neboť i to jsou práva nabytá přídělem a jde i tu o tutéž závadu a tutéž zásadu. Ostatně by tu účinky mohly býti ještě horší, než při exekuci vnucenou správou, neboť při exekuci dle § 331 ex. ř. jest přípustno i zpeněžení prodejem (§ 332 ex. ř.), ne pouze vnucenou správou (§ 334 ex. ř.).

Citace:

č. 6359. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 396-397.