§ 99. j. n. Jměním jsou i pohledávky dubiosní. — § 179. c. s. ř. jest použíti i pro spory incidenční.

Žalobu, opírající se o důvod místní příslušnosti dle § 99. j. n., první stolice zamítla z těchto (částečně uvedených)
důvodů:
Jest zjištěno spisy tohoto soudu, že rozhodnutím vrchního soudu, potvrzeným rozhodnutím nejvýš, soudu, byla žalovanému přiřknuta proti E. R. pohledávka na útratách 322 K 09 h. Ale cessí z 30. června 1910 a výpovědmi svědků A. S. a J. K. jest prokázáno, že tato pohledávka přešla 30, června 1910 do vlastnictví A. S. a tudíž 3. července 1910 (v den podané žaloby) nemohla příslušnost pro tento spor určití. Jest sice správno, že vrchní zemský soud přiřkl tuto útratovou pohledávku číselně teprve 1. července 1910, kdežto cesse stala se již den před tím, a proto také neuvádí obnos, což stalo se teprve dodatkem ze dne 9. července 1910; to však nemění ničeho na platnosti cesse z 30. června 1910, poněvadž žalovaný již toho dne tvrdil, že nárok na náhradu nákladů má a předmětem cesse mohou býti také takové ještě sporné nároky. Výpovědmi svědků V. a M. Z. jest zjištěno, že žalovaný má u nich větší pohledávku peněžitou, ale těmito svědky jest zároveň prokázáno, že Z. jest nemajetný a tou dobou nemá naděje, že by k nějakému jmění přišel; ano žalobci sami tvrdí, že tato pohledávka žalovaného u manželů Z. jest tou dobou nedobytná a že nelze za to míti, že by se v dohledné době dobytnou stala a tak nějaké hodnoty majetkové nabýti mohla. Bezcenná pohledávka nemůže však pokládati se za jmění, na základě něhož by mohla býti založena soudní příslušnost. Rekursu proti tomuto usnesení bylo vyhověno.
Z důvodů
uvádíme:
Pohledávka žalovaného proti E. K. pochází odtud, že v procesu E. K. proti žalovanému přisouzen byl tomuto na útratách obnos 322 K 09 h. V tomto případě předpokládá procesní soud platnou cessi. Avšak právnická argumentace jeho v tomto směru už proto se neobejde bez námitek, poněvadž přehlíží, že dohodnutí mezi žalovanými a A. S., ku kterému dle zjištění soudu I. inst. došlo už dne 30. června 1910, uzavřeno bylo mezi cizinci v cizině, takže dle § 37. obč. zák. nemůže býti posuzováno podle tuzemského práva. Zvláště pak není správným mínění procesního soudu, že tu jde o postup sporného nároku. Soud při tom přehlédl, že se strany nedomáhaly nároku, spočívajícího na normách práva soukromého, při němž soudcovské rozhodnutí má pouze povahu deklaratorní, nýbrž že tu jde o nárok odvozovaný z veřejného práva procesního, při kterémž soudcovský výrok má účinek konstitutivní.
Aby tato sporná otázka mohla býti rozřešena, bylo by bývalo předně na žalovaném, aby přednesl tvrzení a nabídl důkazy o cizím právu, jehož by se mělo použíti (§ 271. c. s. ř.), o čemž pak dle potřeby mělo by býti jednáno.
Avšak tento sporný bod může býti pominut, poněvadž také v příčině pohledávek žalovaného proti manželům K. a M. Z. jest posouzení procesního soudu mylným.
Soud tento zjistil souhlasně s tvrzením žalobců, že žalovaný v době podané žaloby měl právo požadovati na manželech Z. větší peněžité obnosy. Procesní soud však prohlásil tuto skutečnost za bezvýznamnou, poněvadž měl za to, že pohledávky tyto jsou prý nyní nedobytné a proto prý nelze k nim přihlížeti jako k hodnotě majetkové. Aby procesní soud tuto okolnost zjišťoval, k tomu neměl žádného podnětu, poněvadž nebyla žalovaným tvrzena.
Avšak i logika oněch rozhodovacích důvodů jest povážlivá. Jisto jest, že procesní soud uvěřil údajům manželů Z.; V. Z. pak pouze potvrdil, že nemá nyní žádného jmění a že ani neočekává, že by nabyl jmění dědictvím. Totéž potvrdila M. Z. za sebe samu. U- váží-li se, že V. Z. má 33 let, M. Z. 28 roků, že onen jest vyučeným řezníkem a nyní zaměstnán jako dozorce v městských jatkách v B., možno přece počítati s možností, že by pohledávky žalovaného mohly býti ještě vydobyty úplně nebo částečně. Dubiosní pohledávka není však bezcenná. Naopak dubiosní pohledávky, jak zkušenost učí, tvoří předmět obchodu a také zákon (čl. 31. obch. zák.) uznává, že pohledávky, jichž naprostá nedobytnost není zjištěna, mají cenu.
Poněvadž dle § 99. j. n. nezáleží na výši jmění, jež žalovaný, bydlící v cizině, v tuzemsku má, nutno za to míti, že dokázána jest příslušnost procesního soudu k projednání této žaloby.
Poznamenati ještě dlužno, že žalobcové ovšem neuvedli už v žalobě dluh manželů Z. jako jmění žalovaného. Avšak ustanovení § 179. c. s. ř. má tak všeobecné znění, že platí i pro spory incidenční a nebylo by přípustným, aby byli žalobcové odmítnuti s přednesením nových okolností. Dovolací stížnosti nebylo vyhověno.
Důvody:
Hledíc ku předpisům § 41. odst. II. j. n. a §§ 226. odst. 2. a 230. odst. 2. c. ř. s., jest zajisté správno, že žalobce domáhající se zvláštního soudu volby, má uvésti již v žalobě skutkové okolnosti, které jsou s to jej ospravedlniti Z toho však nelze, hledíc ku předpisu § 179. c. s. ř., platného i pro jednání mezitímní, dovozovati, že jest žalobci zabráněno opraviti Skutečnosti tvrzené v žalobě, jako důvod dovolávané příslušnosti během líčení, doplniti je, neb nahraditi jinými. Nelze proto v případě našem činiti důvodných námitek proti tomu, že žalobcové k odůvodnění příslušnosti označili během přelíčení, omezeného na námitky sporu překážející, ještě další, v žalobě neuvedené a v obvodu dovolávaného soudu se nacházející majetkové objekty žalovaného, prokáže-li se jen, že objekty ty byly zde v době podání žaloby.
Jisto jest a nepopírá toho vlastně ani žalovaný, že mu příslušely v čas podání žaloby naproti manželům V. a M. Z. v B. pohledávky, uvedené v usneseních nižších soudů; že jsou toho času nedobytný, jak má za to processní soud, nepadá na váhu z úplně případných, v usnesení soudu rekursního uvedených důvodů, jelikož není nikterak vyloučena možnost, že budou vydobyty úplně nebo z části v budoucnosti, a představují pohledávky ty tudíž přec jen jakousi majetkovou hodnotu.
Jsou-li však již pohledávky, příslušící žalovanému naproti manželům Z. s to, aby založily příslušnost soudu jmění dle § 99. j. n., pak není nutno obírati se ještě i s ostatními, žalobci označenými pohledávkami.
(Rozh. c. k. nejv. soudu ze dne 26. září 1911, č. R III 377/11.) Ss.

Citace:

§ 99 j. n. Jměním jsou i pohledávky. Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1912, svazek/ročník 21, číslo/sešit 2, s. 120-122.