NPD documents search: Váž. civ., 9 (1927), sv. 2

Sekce VI. pro právo finanční.

Předseda: Dr. Bohumil Vlasák, zplnomocněný ministr a vedoucí odb. předn. min. fin. v Praze; I. náměstek: Dr. Jaroslav Preis, vrch. řed. Živnobanky v Praze; II. náměstek: Dr. Josef Drachovský, profesor Karlovy university; III. náměstek: Dr. Václav Brachtl, pres. gen. fin. řed. v Bratislavě; IV. náměstek: Dr. Bohdan Živanský, gen. taj. Ústř. obch. komor v Praze; jednatel: Frant. Kabelka, vrch. fin. kom. gen. fin. řed. v Bratislavě.
Otázka 1.: Doporučuje se zachovati instituci vyrovnávacích fondů?
Práce podali: Dr. Eduard Wichta, vicepres. z. f. s. v Brně, Dr. Otakar Klapka, Dr. Richard Fischer, Dr. Al. Pěnička, připomínky Ed. Chudoba.
Referent Dr. V. Brachtl, president gen. fin. řed. v Bratislavě, nejprve mluví o podstatě vyrovnávacího fondu a cituje § 10 důvodové zprávy k zák. č. 77/28, podle něhož vyrovnávací fondy mají povahu provisorních institutů. Hlavní vadu jejich spatřuje v tom, že svazky o nich rozhodující nejsou odpovědny ani za jejich příjmy, ani za jich použití. Shrnuje obsah písemných prací a připomínek: Dr. Wichta zdůrazňuje, že není třeba vyrovnávacích fondů, nýbrž vyrovnání mezi zeměmi, a to nejen co do potřeby. Dr. Fischer vytýká nedostatečnost fondu a v dodatku kritisuje osnovu nového zákona, a uvádí, že v anketě obcí byla různost názorů, většina však pro fond. Dr. Pěnička představuje si definitivní úpravu v podobě pojišťovacího fondu, do něhož přispívaly by svazky samy. Dr. Klapka jediný je pro zachování fondů. Připomínky podal Ed. Chudoba, který se domnívá, že fondy vyrovnávací musí býti nahrazeny úvěry. Jsou tedy všichni až na Klapku proti zachování fondů. Referent sám je rovněž proti němu. Všichni se shodují, že jest nutno vymeziti úkoly samosprávných svazků v poměru k státu. Výpočet nemůže býti taxativní. Jest otázka, zda systém dotační jest vůbec vhodný, neboť fond s dotacemi bez dalšího zatížení obce svádí k nehospodárnosti více, než úvěr. Naproti tomu omezuje se dnešní soustavou rozpočtová volnost a dochází i k nespravedlnostem, poněvadž se rozhoduje ihned, jak žádosti docházejí. Naprostá svoboda ovšem není možná. Podává potom návrh resoluce, který byl v podstatě přijat. V debatě Dr. Fischer vytýká, že administrativní stránka fondu úplně selhala. Samospráva dostala nové úkoly, které zatížily obce, naproti tomu príjmy se nesměly zvýšiti. Kritisuje chystanou úpravu, vicepres. Dr. Wichta zdůrazňuje, že hlavní vadou fondu jest, že země spravují jeho jmění a nejsou odpovědny ani za příjmy ani za správu a použití, a že fondy jsou konstruovány jako neosobní jmění. Doporučuje návrat k subvenčnímu hospodářství. Guvernér Nár. banky Dr. V. Pospíšil doporučuje, aby byl vzat v resoluci zřetel k požadavku bezpečného právního a finančního základu komunálního úvěru. Sekr. Dr. Vaverka zdůrazňuje význam statistiky příjmů a vydání samosprávných svazků a vytýká, že takové statistiky nemáme. Bez ní není možné vědecké řešení celého problému. Jest nutno rozlišovati poměry v jednotlivých zemích, zejména na Slovensku, kde otázka limitu přirážek jest vůbec nevhodná. Samosprávné úkoly zde plní téměř jen obce, a nikoliv okresy. Považuje za nutné, zavésti přirážky k dani důchodové, aby všichni poplatníci si uvědomili svoji odpovědnost. Vytýká pomalé účtování přirážek. Na místo vyrovnávacího fondu jest zřídili sanační fond. Řešení musí býti odstupňované podle zemí. V historických zemích jest třeba úhrady úroků půjček na investice již provedené. Na Slovensku jest nutno teprve umožniti tyto investice a proto je třeba také usnadniti úvěr. Sekční šéf Pilař vytýká, že obce dostávají pozdě vyplaceny přirážky od berních úřadů a míní, že zlepšením vyhnání by se usnadnilo i řešení hlavní otázky. Navrhuje, aby systém dotační byl nahrazen úděly, t. j. poměrnými podíly na daních, zejména podílem zemí na dani důchodové. Dr. Šafář souhlasí se systémem subvenčním pro úkoly přenesené. Gen. řed. Dr. Roos podotýká, že samospráva nemá finančního podkladu pro úvěr. Dr. Вerák souhlasí s požadavkem rozdělením úkolů.
Dr. Вrachtl resumuje: Úvěrem není možno ulehčiti vyrovnávacím fondům. Úvěr je přípustný pouze pro trvalé investice, nikoliv pro spotřebu, pro tu právě je vyrovnávací fond. Nedoporučuje soustavu údělovou, při níž může dojíti k údělům zcela náhodným. Zejména Slovensko by dopadlo špatně, poněvadž zde schází základna daňová, a zde právě úkoly jsou větší. Není také možno děliti úkoly obce na vlastní a přenesené, a podle toho rozlišovati subvence. Spíše jest lišiti úkoly rázu místního a obecného. Domnívá se, že námět guv. Dr. Pospíšila nepatří k věci. Po krátké debatě o stylisaci resoluce přijata byla v tomto znění:
Třetí sjezd právníků československých v Bratislavě uvazuje a otázce zachování vyrovnávacích fondů při definitivní úpravě financí svazků územní samosprávy dospěl k tomuto závěru:
Instituce vyrovnávacích fondů, která byla naprosto nutná jdi provisorní úpravě financí těch, nehodí se pro úpravu definitivní.
Definitivní úpravě, kterou má sjezd za velice naléhavou, předchází všad řádné rozdělení úkolu jednotlivých svazků územní samosprávy s patřičným zřetelem k významu potřeb prováděním úkolů těch ukájených.
Při tom bylo by uvažovati též o tom, jak osvoboditi jednotlivé svazky územní samosprávy od břemen, která na se vzaly plníce úkoly podle nového rozdělení příslušející svazku vyššímu, čímž bude také možno zdokonalili finančně právní základ pro bezpečnost úvěru komunálního.
Zemím jakožto vrcholným organisacím samosprávy bylo by uložiti, aby podle možnosti napomáhaly vhodnou finanční pomocí ke stejnoměrnéemu vývoji pokroku u svazků nižších. Vadou dnešních vyrovnávacích fondů jest, že jsou konstruovány jako neosobní jmění, které spravuje země, aniž má za ně finanční odpovědnost. Doporučuje se proto učiniti zemské hospodářství vyrovnávacím bodem pro nižší samosprávné svazky a dotovati zemi ve způsobě údělů dostatečně tak, aby byla samospráva při úzkostlivé ekonomii v rovnováze.
(Dr. Basch, Dr. Čakrt, Jindř. Žáček.)
Оtázka 2.: Reforma trestního práva důchodkového.
Práce podali: Dr. Eduard Steinhäuser, min. rada min. fin., Dr. F. Vaverka, tajemník Obch. kom., Bratislava.
Referent vrch. íin. rada H. Bonner přednesl obsah obou písemných prací a pro odůvodnění navržené resoluce vyzdvihl zejména konkrétní návrhy, vyslovené v práci min. rady Dr. Steinhausera, jež akceptoval beze změny. Navržená resoluce referentem zněla:
»Třetí sjezd právníků československých uvažuje o reformě trestního práva důchodkového doporučuje: 1. aby prozatím, než uskuteční se nový jednotný trestní zákon a trestní řád obecný, byla provedena reformu důchodkového trestního práva jednotně pro celý československý stát podle zásad moderního trestního práva a soudnictví (zásady obžaloby, ústnosti líčení, volného uvážení důkazu a pod.). 2. zejména ale, aby aspoň prozatím byla formální část trestního řízení vybudována jednotně pro celou oblast čsl. republiky podle moderních zásad soudního řízení přizpůsobením soudního řízení v trestních věcech důchodkových řízení na Slovensku platnému, a to za podpůrné platnosti trestních řádů soudních; 3. aby při složení nalézacích a odvolacích trestních senátů pamatováno bylo na žádoucí součinnost finančních právníků; 4. aby vytvořeno bylo zákonné dílo, upravující jednotně trestní právo daňové pro všechny obory přímých a nepřímých daní podle zásad moderního trestního práva«.
V diskusi bylo především Dr. V. Vybralem vylíčeno pozadí snah, usilujících o jednotnou kodifikaci celého finančního práva trestního na příkladu německého »Reichsabgabenordnung«, jehož organisační i teoretickou problematiku podrobné vyložil. Poznatky vyplývající z hořejšího rozboru aplikoval potom na naši situaci kodifikační a vyslovil se v důsledku toho pro recepci zásad správního trestního práva a správního soudnictví v proponované kodifikaci finančního práva trestního, resp. i v parcielní úpravě reformovaného důchodkového práva trestního, o níž se sjezd má vysloviti. Tento návrh směřoval zejména proti znění 4. bodu oficielně navržené resoluce, neboť jím se prejudikuje budoucí kodifikaci finančního trestního práva.
V další diskusi senátní president Kopfstein namítá proti oficielní rcsoluci, že by navržená úprava zatížila podstatně obecné soudy. Při tom by byl tvořen zásadní rozdíl mezi úpravou trestního soudnictví daní přímých, založenou na principu smíšených senátů a připouštějící v konečném stadiu revisi Nejvyššího správního soudu, a mezi trestním právem daní spotřebních, pro něž fungují dnes zvláštní důchodkové soudy a ve smyslu reformy soudy obecné. Navrhuje proto unifikaci trestního soudnictví všech daní a dávek, přikloněním se k principu organisace trestního soudnictví v daních přímých, s případnou reformou dnešních smíšených senátů potud, že by odstraněn byl z nich živel laický a nahrazen úředníkem odborným. Dr. Вalcar navazuje na toto mínění soudí, že pro Slovensko znamenalo by to zhoršení dosavadního stavu. Žádá proto, aby pro důchodkové trestní právo byly převzaty zásady o řízení a organisaci, uplatněné v osnovách nového trestního řádu. Min. rada Steinhauser k této otázce uvádí, že ministerstvo spravedlnosti je pro přikázání důchodkových deliktů řádným soudům. Finanční správa vyhne se při této organisaci výtce, že je soudcem ve vlastní věci. Oproti názoru sen. pres. Kopfsteina konstatuje, že cesta k N. s. s. je obtížnější než normální cesta u řádných soudů. K názoru Dr. Balcara uvádí, že reformované důchodkové právo trestní je třeba přizpůsobiti platnému trestnímu řádu, nikoliv osnovám, které se teprve mají státi zákonem, aby nebyla obcházena parlamentní tribuna. Trestní řád může míti platnost subsidiární. Dr. Vaverka přikloňuje se úplně k oficielní resoluci a proti mínění Dr. Vybrala přimlouvá se za to, aby trestní právo finanční v budoucností jednotně kodifikované bylo vybudováno na zásadách moderního trestního práva a soudnictví, nikoliv na zásadách práva a soudnictví správního. Žádá při tom jednak, aby v trestních věcech finančních byly příslušny řádné soudy, protože dnes lze docíliti specialisace soudcovské, jednak aby veřejným žalobcem nebyly finanční úřady, nýbrž z důvodů psychologických třeba finanční prokuratury. Rada N. s. s. Mašek doporučuje v zájmu unifikace trestního práva a soudnictví návrh sen. pres. Kopfsteina. Okr. ředitel Dr. O. Heim požaduje, aby trestní předpisy daňové obsahovaly podrobné definice daňových deliktů, k čemuž zaujímá stanovisko min. rada Steinhauer
Referent po závěrečných vývodech předsedových upouští od 4. bodu resoluce o zásadách budoucí kodifikace jednotného finančního práva trestního, nevzdávaje se naděje, že k ní jednou dojde. Ke konkrétní otázce reformy důchodkového práva trestního zdůrazňuje, že nutno jest jednotně upraviti v moderním duchu alespoň formální část důchodkového práva trestního, ježto dnešní stav je neudržitelný.
Po stručné debatě bylo docíleno souhlasu o tom, že zmínka o kodifikaci finančního trestního práva (nikoliv o zásadách, jimiž kodifikace bude ovládána) bude pojata do úvodního bodu oficielní resoluce, která pak byla přijata jednomyslně v tomto znění:
Třetí sjezd právníků československých uvažuje o reformě trestního práva důchodkového doporučuje, aby do té doby, než bude vytvořeno zákonné dílo, upravující jednotné trestní právo finanční:
1. byla provedena reforma důchodkového trestního práva jednotně pro celý československý stát podle zásady moderního trestního práva a soudnictví — zásady obžaloby, ústnosti líčení, volného uvážení důkazů, a pod.,
2. zejména ale, aby aspoň prozatím byla formální část trestního řízení vybudována jednotně pro celou oblast ČSR. podle moderních zásad soudního řízení, přizpůsobením soudního řízení v trestních věcech důchodkových na Slovensku platného a to za podpůrné pádností trestních řádů soudních. 3. aby při složení nalézacích a odvolacích senátů trestních pamatováno bylo na žádoucí součinnost finančních právníků.
(Dr. Vybral, Dr. Basch, Dr. Čakrt, Jindř. Žáček.)
Оtázkа 3.: Reforma práva poplatkového.
Písemné práce podali: Prof. Dr. Caha, Dr. Jos. David, sekret. Svazu pojišť. a Zd. Lepař, pres. zem. fin. řed. v. v. v Brně.
Referent pres. Lepař podává resumé písemných prací prof. J. Cahy a dr. Davida a připomínek dr. Giessmanna, který doporučuje snížení pojišťovacích poplatků. Odkazuje na svou kritiku a stanovisko podané ve vlastní práci. Doplňuje ji některými detaily. Nesouhlasí s prof. Cahou v tom, aby se finanční předpisy o oceňování přizpůsobily předpisům soudním.
V debatě prof. Caha navrhuje úpravu ve dvou až třech zákonech: zvlášť dávky, soudní poplatky a správní poplatky. Jednotný zákon by byl příliš rozsáhlý a neúčelný. Dávky se mění častěji než poplatky. Hlavní zásady: nezpoplatňovati vyhotovení právních listin z každého jednání se má vybírati poplatek. Sen. pres. Kopfstein polemisuje s prof. Cahou, že reforma nebude kompilací, nýbrž bude to nový zákon. O soudních poplatcích nemohou rozhodovati soudy, nýbrž finanč. úřady. Sekční šéf Chochole žádá, aby látka byla uspořádána a doplněna, nelze však opomenouti zřetelů rozpočtových. Doporučuje jeden zákon o třech částech s názvem: Zákon o taxách a poplatcích. Bude však nutno zákonů několik, alespoň zvláštní zákon o soudních poplatcích, jak si přeje justiční správa. Není pro systém něm. o soudních poplatcích, který znamená nové zatěžování soudů a zdražení procesů a psychologicky není vhodný. Upuštění od kolků je krok zpět, poněvadž kolek je nejlevnější způsob vybírání. Sazba správních poplatků má býti podle přání parlamentu řešena zákonem. Pro ně má býti samostatná všeobecná část. Není vhodné zrušiti kolky ze soukromých vysvědčení a obchodních knih, poněvadž jsou již vžité. Bursovní daň a poplatky pojišťovací mají býti upraveny ve zvláštních zákonech. Pokud se týče systematiky, doporučuje sdružiti právní jednání podle hospodářské funkce. Dr. Mašek uvádí, že bude těžko spojiti do zákona buďto jeden zákon s části všeobecnou a materielní, nebo tři zákony se stejnou všeobecnou částí. Doporučuje, aby nový zákon byl co možná přesný a jasný a odstranil komplikovanost (reformatio in peius), jest nutno vyřešiti poměr poplatků k dani z obratu. Dr. Heim žádá jasnost, jednoduchost a odstranění ustanovení taxativních. Vl. r. Jeřábek ukazuje, že v praxi se ukázalo, že všeobecná ustanovení speciálních zákonů nestačí, uvádí příklady z práva platného na Slovensku, kde jest nutno analogicky používati zákonů všeobecných. Navrhuje, aby až do konečné úpravy byly slovenské předpisy nahrazeny předpisy z historických zemí, náležitě upravenými. S. šéf Chochole podotýká, že návrh vl. r. Jeřábka narazil by na přílišné obtíže v parlamentě a nelze jej proto realisovati. Jest lépe vyčkati konečné jednotné úpravy. Referent pres. Lepař v doslově upozorňuje, že bude asi nutno, upraviti některé části poplatkového práva před konečnou úpravou jednotnou, jak toho bude vyžadovati postup zákonodárných prací v právu soukromém. Při reformě má býti přijata zásada, že základem poplatku je právní jednání, vyjímaje případy, kdy je to technicky nemožné. Na to resoluce usnesena takto: 1. Uznávajíce naléhavost poplatkové reformy z důvodu unifikace i kodifikace, máme za to, že mají býti do reformy pojaty všechny předměty, spadající v rámec nynějšího poplatkového a taxového zákona, jakož i jejich dodatku, a že mají býti upraveny vlastní poplatky a daňové dávky každá zvlášť v souhlase s teorií právní vědy buď ve zvláštních zákonech nebo v samostatných oddílech zákona jediného.
2. Tyto zákony resp. oddíly buďtež opatřeny částí všeobecnou a zvláštní, sestavenou systematicky a nikoliv abecední. Připojení abecedního seznamu jednal, poplatných předmětů, jednak osvobození, uznává se za vhodné. — Ponechání posavadního roztřídění na poplatky kolkové a přímé se nedoporučuje.
3. Sazba stupnicová budiž nahrazena procentovou. Zásadu, že také při právních jednáních uzavíraných o movitostech a o právech má býti poplatným předmětem právní jednání a že jedno a totéž právní jednání má býti zdaněno pouze jednou, je záhodno důrazně provésti.
(Dr. Basch, Dr. Čakrt, Jindř. Žáček.)

Citace:

Sekce VI. pro právo finanční.. Všehrd. List československých právníků. Praha: Spolek českých právníků „Všehrd“; Český akademický spolek „Právník“, 1931, svazek/ročník 12, číslo/sešit 2-3, s. 97-100, 103-104.