NPD documents search: Váž. tr., 10 (1928)

Čís. 6603.

Nemanželský otec nedostál své zákonité povinnosti, platil-li na dítě i v dobách poválečných vyživovací příspěvky v Krak. v té výši, jak byly stanoveny rozsudkem před válkou. Vynaložila-li nemanželská matka zaň potřebný náklad na výživu dítěte, jest oprávněna domáhati se na otci jeho náhrady (§ 1042 obč. zák.).
(Rozh. ze dne 21. prosin.ce 1926, Rv I 981/26.)
Rozsudkem ze dne 25. listopadu 1911 byl žalovaný nemanželský otec uznán povinným platiti dítěti 20 K. V roce 1922 a 1923 vynakládala žalující nemanželská matka na dítě, žijící v Rakousku, denně 2 šilinky a domáhala se na žalovaném tuzemci náhrady vynaloženého nákladu celkem 1360 Kč. Procesní soud prvé stolice žalobu zamítl, odvolací soud uznal podle žaloby. Důvody: Prvý soudce má za zjištěno, že žalobkyně v letech 1922 a 1923, za kteroužto dobu o zaplacení žaluje, vynakládala vše, co souviselo s výživou, vychováním a ošetřováním nemanželského dítěte, což stálo značný peníz, kdežto žalovaný přispíval jí měsíčně 20 K rakouskými, rovnajícími se sotva 1 haléři zdejší měny, a má soud prvý dále za zjištěno, že žalobkyně náklady — Čís. 6603 —
1902
ty činila s úmyslem, že náhradu jich bude na žalovaném požadovati. Na zjištění toto, ježto proti němu nic s druhé strany namítáno nebylo a další důkazy v tom směru u odvolacího soudu prováděny nebyly, jest odvolací soud podle §u 498 c. ř. s. vázán a bere je za základ svého rozhodnutí a sám pak na základě důkazu výslechem stran má dále za prokázáno, že žalobkyně na svou nemanželskou dceru, která v letech 1922 a 1923 navštěvovala měšťanskou školu ve Vídni, vynakládala denně na výživu 2 šilinky, což se rovná 10 Kč, a kromě toho hradila veškeré výdaje na ošacení a školní návštěvu, a má dále za zjištěno, že žalobkyně jest dělnicí, kdežto žalovaný jest majorem československého vojska s měsíčním platem po všech srážkách 1900 Kč. Prvý soud přes ona zjištění žalobu, opírající se o ustanovení §u 1042 obč. zák., zamítl z důvodu, že žalovaný výživné 20 K měsíčně, k němuž uznán byl povinným rozsudkem krajského soudu v Tuzle (Bosna) ze dne 25. listopadu 1911 skutečně platí a poručenstvo děcka o zvýšení výživného nezakročilo, takže náklady nemanželskou matkou uplatňované nelze pokládati za takové, k nimž byl žalovaný podle zákona povinen. Než náhled ten jest mylným a odvolací soud, vycházeje ze skutkových zjištění shora uvedených, shledal, že odvolání jest odůvodněným a žalobě vyhověl. Předně nutno uvážiti, že nemanželská matka s děckem bydlela v cizině, ve Vídni a pak v Išlu, a že těžko bylo jí žalobou zvýšení výživného se domáhati, že však dopisem ze dne 31. ledna 1921, který sice adresován byl na otce žalovaného, ale žalovaný jej obdržel, o obsahu jeho věděl a dopis také soudu předložil, žalovaný byl upomenut, aby platil vyšší výživné a nelze proto míti za to, že žalovaný dostál své povinnosti, když platil pouze výživné, jaké bylo určeno k placení rozsudkem. Náklad, který žalobkyně na nemanželské děcko vynakládala, byl žalovaný povinen po zákonu sám činiti. Vždyť sám, jak zjištěno, platil na děcko sotva 1 h měsíčně, což vlastně jest ničím a nedostál tedy své povinnosti ve smyslu §u 166 obč. zák., ačkoliv v prvé řadě jako nemanželský otec byl povinen náklad s výživou nemanželského děcka spojený nésti, to tím spíše, když jako major má slušný plat, kdežto nemanželská matka jest dělnicí. Poměr mezi nemanželským otcem a nemanželským dítětem nelze posuzovati jedině podle práva obligačního, nepadá na váhu rozsudkem stanovené výživné, které bez viny nemanželského děcka pouze znehodnocením valuty zcela ceny pozbylo, nýbrž poměr ten jest posuzovati hledě ku dnešním potřebám i s hlediska zásad práva rodinného a jest nemanželský otec povinen děcko jím zplozené živiti a zaopatřiti, ježto jest jeho otcem, jsou proto v souzeném případě splněny veškeré náležitosti §u 1042 obč. zák. a jest žalobkyně oprávněna náhradu toho, co za žalovaného na nemanželské děcko vynaložila, od něho zpět žádati, což také odpovídá zásadě slušnosti a spravedlnosti. Nemanželská matka žádá na žalovaném 80 Kč měsíčně, což za 17 měsíců činí 1360 Kč. Jest to peníz příliš nízký, hledí-li se k postavení a příjmům žalovaného а k vynaloženým nákladům na nemanželské děcko žalobkyní jako pouhou dělnicí a bylo proto žalobě v plném obsahu vyhověno.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání. Důvody:
Soud odvolací posoudil věc po stránce právní úplně bezvadně a dovolatel se poukazuje na správné odůvodnění napadeného rozsudku, jež nebylo vyvráceno vývody dovolání. Podle §u 166 obč. zák. má nemanželské dítě právo žádati na svých rodičích, by je přiměřeně svému jmění vyživovali, vychovali a zaopatřili. K výživě jest zavázán především otec. Výše výživného byla ovšem svého času stanovena rozsudkem krajského soudu v Tuzle ze dne 29. listopadu 1911 částkou 20 K měsíčně. Avšak ustanovení výše výživného rozumí se vždy cum clausula rebus sic stantibus (rozhodnutí sb. n. s. čís. 291). Změnily-li se valutami poměry napotom tak, že se přisouzená částka rovná sotva jednomu halíři našemu, pozbyl zmíněný rozsudek veškerého praktického významu a dlužno přisvědčiti soudu odvolacímu, že žalovaný nedostál své zákonité povinnosti, když platil pouze takové výživné, jaké uvedeným rozsudkem bylo k placení určeno, tudíž takřka nic. Z toho zajisté nemanželské dítě nemohlo býti živeno. Učinila-li tudíž žalobkyně potřebný náklad na výživu dítěte s úmyslem, že náhradu bude na žalovaném požadovati, což soudy nižších stolic mají za zjištěno, jest žaloba, jíž se žalobkyně domáhá náhrady tohoto nákladu dle §u 1042 obč. zák., opodstatněna. Okolnost, že dřívější poručník dítěte nezakročil o zvýšení výživného, nemůže býti náhradnímu nároku žalobkyně nijak na újmu. Žalobkyně sama byla ustanovena za poručníci dítěte teprve dne 14. května 1924, a ihned navrhla, by poručenský soud měl žalovaného k tomu, by platil zvýšené výživné.

Citace:

č. 6603. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 865-867.