NPD documents search: Boh. adm., 10 (1928), sv. 1

Č. 7134.

Školství. — Církevní věci. — Řízení před nss-em (Slovensko): 1. * Biskup jako církevní vrchnost a předseda řím.- katol. školské stolice jsou legitimováni k stížnosti na nss ve věci naturálních požitků řím.-kat. učitele-organisty. Samospráva obecní. — Řízení správní (Slovensko): 2. * Po 1. lednu 1923 není ministr pro Slov. příslušný rozhodovati ani jako stolice odvolací ani jako úřad dozorčí ve věci obecního rozpočtu velké nebo malé obce na Slov.
(Nález ze dne 10. března 1928 č. 5523.)
Prejudikatura: Boh. A 3182/24, 5194/25.
Věc: Dr. Pavel J., biskup a apoštol, administrátor v Trnavě a Hubert R., jako předseda řím.-katol. školské stolice ve V. (adv. Dr. Aladar Prónay z Prahy) proti ministru s plnou mocí pro správu Slovenska stran neschválení usnesení obecního zastupitelstva o požitcích organisty.
Výrok: Nař. rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: Podáním ze 6. února 1912 zažádal Štěpán D., učitel-kantor, za vykoupení své kantorské příslušnosti 32 křížů pšenice za 400 K; kdyby zastupitelstvo obce k tomu nebylo ochotno, žádal čistou pšenici, poněvadž na kříže pšenice nemá místa. Obecní zastupitelstvo ve V. usneslo se dne 13. března 1912 schváliti vykoupení naturální příslušnosti učitele-kantora Štěpána D. 32 křížů pšenice za 300 K k tíži obce s tím, že panství se vykoupením zatížiti nemůže. Municipální výbor župy prešpurské usnesením z 30. září 1912 usnesení to schválil. Dne 25. září 1919 usnesl se obecní výbor ve V., že sosypné obecního učitele-organisty od 1. ledna 1919 na tři roky, t. j. na roky 1919, 1920 a 1921 zamění za 900 Kč ročně. Usnesení to bylo adm. výborem župy bratislavské z 12. ledna 1920 schváleno.
Podáním ze dne 14. ledna 1922 zažádal Štěpán D. u obecního zastupitelstva ve V., aby výkup sosypného byl přiměřeně běžným cenám zvýšen o 400% na 3600 Kč; kdyby obecní zastupitelstvo tuto částku ustáliti nemohlo, žádal Štěpán D., aby mu sosyp byl dáván opět v přírodninách, a to buďto 32 křížů pšenice anebo čistá vymlácená pšenice. Obecní zastupitelstvo ve V. usneslo se 21. ledna 1922 vykoupiti sosypné učitele-organisty na roky 1922, 1923 a 1924 se 100% ním zvýšením na náklad obce a ustanovilo výkupné s výhradou schválení župního adm. výboru ročními 1800 Kč. Usnesení to bylo obvyklým způsobem vyhláseno (vybubnováno); odvolání podáno nebylo. Obecní fin. komise usnesení to bez námitky přijala. Usnesení bylo cestou služnovského (úřadu v T. předloženo župnímu úřadu v Bratislavě ke schválení.
Župní adm. výbor v Bratislavě usnesením ze 3. července 1922 odepřel schváliti zmíněné usnesení obecního zastupitelstva, poněvadž podle předloženého výtahu kanonické visitace není politická obec zavázána nésti uvedený náklad a proto odporuje zařazení částky té do obecního rozpočtu § 4 zák. č. 329/21. Rozhodnutí to bylo opatřeno poučením, že se proti němu lze odvolati do 15 dnů. Obec V. odvolání podala. Ministr pro Slov. nař. rozhodnutím apelátu zamítl a schválil usnesení adm. výboru s tím dodatkem, že v tom případě, že učitel-organista nežádá, aby jeho náležitost v podobě pšenice hradili církevníci v naturáliích, je politická obec V. povinna hraditi jemu na náklad obecní pokladny jenom 300 Kč ročně pod titulem výkupného sosypu na základě vrchnostensky schváleného pravoplatného usnesení obecního zastupitelstva ze 13. dubna 1912.
1. Uvažuje o stížnosti musil nss nejprve přihlédnouti k námitce odv. spisu podaného žal. úřadem, v níž se popírá stížní legitimace st-lů. Nss neshledal námitku tu důvodnou a přiznal st-lům stížní legitimaci z těchto úvah:
Nař. rozhodnutí podle svého odůvodnění dotýká se jednak otázky, kdo vůbec je povinen učiteli-organistovi Štěpánu D. poskytovati t. zv. sosyp, zda politická obec V. anebo církevníci, jednak zda a v jaké výši může politická obec zmíněnému učiteli poskytovati peněžité relutum. Učitel-organista je v této poslednější své funkci zaměstnancem církevním (jsa jím ostatně též jakožto učitel církevní školy) a mají tudíž příslušní representanti církve právní zájem na tom, aby učitel-organista požitky, které jemu v jeho vlastnosti organisty ať od kohokoliv příslušejí, dostával řádným způsobem. Nelze proto shledati, že nař. rozhodnutí nebylo způsobilé dotknouti se právní sféry příslušných zástupčich orgánů církve katolické; že by pak stěžující si apoštolský administrátor jako nadřízená církevní vrchnost a spolustěžující si farář a předseda školské stolice Hubert R. povolanými zástupci církevními v daném případě nebyli, žal. úřad netvrdí. Proto uznal nss v zásadě stížnostní legitimaci st-lů za danou, a to tím spíše, když nař. rozhodnutí bylo římsko-katolické školské stolici ke zvláštnímu příkazu župního úřadu doručeno.
2. _ _ _ _
3. Dále bylo se nss-u zabývati z úřední povinnosti otázkou kompetence žal. úřadu k rozhodování v dané věci. V tom směru uvážil nss takto:
Župní adm. výbor v Bratislavě ve svém rozhodnutí ze 3. července 1922 neuvádí výslovně, o který zákonný předpis opírá svoji kompetenci ke schválení nebo neschválení shora zmíněného usnesení obecního zastupitelstva obce V.; z toho však, že jde o finanční zatížení obce, k němuž bylo na základě vyzvání služnovského úřadu ze 16. března 1922 podle § 9 ob. fin. novely č. 329/1921 vyžádáno vyjádření ob. fin. komise (z 29. března 1922), dále z toho, že župní adm. výbor v důvodech svého zamítavého usnesení se odvolává na § 4 ob. fin. novely č. 329/21, který mluví o zařazení sporné částky do obecního rozpočtu, je zřejmo, že jak adm. výbor župní, tak žal. úřad posuzovaly sporný případ jako věc obecního rozpočtu obce V.
Žal. úřad přezkoumával usnesení župního adm. výboru sice na základě odvolání obce V., tedy jako sitolice odvolací, zároveň však též jako úřad dozorčí, přikládal si tedy instanční a dozorčí působnost vyššího úřadu dohlédacího po rozumu § 48 zák. č. 329/21. Tato kompetence však žal. úřadu v době vydání nař. rozhodnutí, t. j. po 1. lednu 1923, již nepříslušela.
Od 1. ledna 1923 totiž, t. j. ode dne účinnosti nového župního zřízení (arg. čl. 1. a 2. zák. č. 126/20 a §§ 1 a 2 vl. nař. č. 310/22)* vykonávají ve věcech obecního rozpočtu velkých a malých obcí působnost bezprostředního úřadu dohlédacího okresní výbory, a působnost vyššího úřadu dohlédacího — župní výbory, kteréžto úřady rozhodují také jako stolice odvolací ve věcech obecního rozpočtu a to župní výbory jakožto poslední stolice správní (arg. §§ 58 a 7 zák. 329/1921 a § 25 zák. čl. XXII: 1886).
Min. vnitra, resp. min. pro Slov. není tedy od; 1. ledna 1923 vůči velkým a malým obcím na Slov. vůbec vyšším dohlédacím úřadem ve smyslu § 48 zák. č. 329/1921 a nepřísluší mu tedy ve věcech obecního rozpočtu ode dne 1. ledna 1923 ani instanční ani dozorčí pravomoc.
Pravomoc tato nemůže v daném případě býti založena také ani tím, že župní adm. výbor rozhodoval před 1. lednem 1923 — tedy v době, kdy rozhodnutí adm. výboru podle § 25 odst. 1 zák. čl. XXII: 1886 a §§ 48 a 7 zák. č. 329/21 podléhalo ještě instančnímu postupu na ministerstvo — když právě žal. úřad do 31. prosince 1922 o věci nerozhodl, po 1. lednu 1923 již ani instanční ani dozorčí pravomoc v těchto věcech nemá a když konečně ani zákon župní č. 126/20, ani ob. fin. novela č. 329/21 ani jiný zákon nemá předpisu, z něhož by bylo lze souditi, že min. je oprávněno vystupovati ve věci obecního rozpočtu velkých a malých obcí na Slov. také po 1. lednu 1923 ve funkci vyššího dohlédacího úřadu podle § 48 zák. 329/21 aspoň v oněch případech, kdy příslušné usnesení obce a rozhodnutí župního adm. výboru spadají do doby před 1. lednem 1923.
Z toho plyne, že žal. úřad v rozhodné době nebyl příslušný vydati nař. rozhodnutí; proto bylo nař. rozhodnutí zrušiti podle § 7 zák. o ss již z toho důvodu, aniž se mohl nss vůbec zabývati vývody stížnosti.

Nelze však přehlédnouti. že odvolání k žal. úřadu bylo podáno a tím zavdán podnět k rozhodování žal. úřadu na základě právního poučení, obsaženého v rozhodnutí župního adm. výboru z 3. července 1922; toto právní poučení bylo sice v době vydání cit. rozhodnutí župního adm. výboru (před 1. lednem 1923, srovn. shora) správné; poněvadž však kompetence žal. úřadu v době mezi vydáním rozhodnutí župního adm. výboru a mezi vydáním nař. rozhodnutí změnou zákonného stavu pominula, bude nyní věcí žal. úřadu, aby, prováděje podle § 7 zák. o ss tento nález, učinil opatřený aby rozhodnutí žup. adm. výboru z 3. července 1922 bylo stranám znovu doručeno, a aby jim tak bylo umožněno podati proti rozhodnutí žup. adm. výboru (které nabylo důsledkem změny zákonného stavu dnem 1. ledna 1923 dodatečně povahy rozhodnutí poslední stolice správní po rozumu § 5 zák. o ss) po př. stížnost na nss ve lhůtě 60denní ode dne nového doručení onoho rozhodnutí.

Citace:

č. 7134. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 398-400.