Čís. 14845.

Předpis § 46 min. nař. čís. 81/10 ř. z.
Pojem »křižovatky« nelze rozšiřovati i na prostor za křižovatkou v technickém slova smyslu.
(Rozh. ze dne 4. ledna 1936, Rv I 405/34.)
Srov. sb. n. s. čís. 6405.
Žalobce byl poraněn při přechodu jízdní dráhy autem řízeným žalovaným Vojtěchem L-em a vlastnicky patřícím spolužalované Františce F-ové. Nižší soudy neuznaly žalobou uplatňovaný nárok podle § 1 autom. zák. důivodem) po právu, odvolací soud z těchto důvodů: Žalovaným podařilo se vyviniti se podle § 2 autom. zák., jelikož dokázali, že škodnou událost zavinil si žalobce sami. Žalovaný L. zatáčel obloukem z Příkopů (od Prašné brány) do Havířské ulice, jel rychlostí 8—9 km, tedy rychlostí v tomto místě přípustnou, dával houkačkou několikráte výstražné znamení dobře slyšitelné a měl do prava postavenou ručku po pravé straně auta připevněnou a vjel do levé strany Havířské ulice. Také auto ihned zastavil, jakmile vrazilo do žalobce, neboť žalobce pouze povalil. Z těchto okolností je zřejmo, že žalovaný L. jako řidič auta dbal všech opatrností uložených mu při provozu silostroje § 1299 obč. zák., nepřestal býti pánem svého vozidla a nelze mu přičítati opominutí, které by bylo v příčinné souvislosti s úrazem žalobce. Žalobce jako strana slyšen sice udává, že, než z chodníku vstoupil do jízdní dráhy, ohlížel se do prava i do leva, avšak nerozhlížel se dostatečně a dosti pozorně na levou stranu. Vždyť při řádné opatrnosti musil viděti auto žalované, když zahýbalo z Příkopů do Havířské ulice a musil také slyšeti jeho výstražné znamení. Avšak i potom, když žalobce vstoupil do jízdní dráhy a ulici přecházel, měl býti zvláště ostražitý, jmenovitě když přecházel v místě, které, jak sám tvrdí, jest silně frekventované. Místo toto žalobce přecházel obvykle rychlejším krokem, a auto žalované ani neviděl, ač musil, je viděti nebo aspoň slyšeti jeho výstražné znamení. Kdyby byl jak před vstoupením do jízdní dráhy, tak i v jízdní dráze zachoval náležité opatrnosti, jaké má býti použito při obyčejných schopnostech (§ 1297 obč. zák.), mohl včas auto shlédnouti a buď nepřecházeti nebo se zastaviti a tak srážce se škůdným autem se vyhnouti. Porušením této opatrnosti zavinil si škodnou událost jedině sám, neboť žalovaný šofér, kterému se žalobce náhle z prava před chladičem objevil, nemohl již srážku se žalobcem odvrátiti.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Právní názor dovolatelův, že na křižovatce by byla v den úrazu přípustná nejvyšší rychlost 6 km, jest ovšem v podstatě správný. Než dovolatel ve svých vývodech vychází z předpokladu odporujícího nenapadenému zjištění nižších soudů, že k úrazu došlo teprve potom, když žalovaný L. se svým autem již byl minul roh Příkopů a Havířské ul. a když byl již asi 4 až 5 kroků v ulici Havířské, nikoliv tedy na křižovatce. Pojem křižovatky nelze sice, jak bylo vysloveno v rozhodnutí čís. 6405 Sb. n. s., vykládati příliš úzce a vztahovati jej přesně toliko na prostor, kde se ulice přímo křižují, nýbrž lze jej podle okolností případu vztahovati také již na nějakou, technickými možnostmi silostroje přikázanou vzdálenost před tímto, prostorem. Není ale rozumného důvodu, aby pojem křižovatky ve smyslu právnickém byl rozšiřován, i na prostor za křižovatkou v technickém smyslu slova, a nebylo tedy závady, aby řidič silostroje nezvýšil rychlost pro křižovatku předepsanou, jakmile minul vlastní křižovatku, to jest onen prostor, v němž pro jeho nebezpečnost je předepsána zmenšená rychlost, — nejsoucí tu ovšem jiné okolnosti, přikazující zvláštní opatrnost.

Citace:

Č. 14845. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, číslo/sešit 1, s. 42-44.