Čís. 4444.

Udržovati ohradu jest její vlastník jen tehdy povinen (§ 858 obč. zák.), hrozí-li sousedu škoda »skrze otvor«, to jest z vlivů, vnikajících z ohrazeného pozemku na sousedův pozemek (na př. drůbeží, dobytkem ap.), nikoli však, hrozí-li škoda z vlivů, jež mohou vzniknouti bez ohledu na ohradu (na př. sesouváním se výše položeného sousedova pozemku).
(Rozh. ze dne 19. prosince 1924, Rv I 1647/24).
Žaloba, jíž domáhali se žalobci na žalované sousedce znovuzřízení hraniční zdí a náhrady interese, ježto zeď nebyla opravena, byla zamítnuta soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto důvodů:
Zákon ukládá udržování ohrady jen tehdy, když 1) zeď hraniční sousedu patří a 2) když hrozí škoda skrze otvor (§ 858 obč. zák.). V onom směru neobsahují sice rozsudky nižších soudů potřebného zjištění, komu zeď patří. Žalobci tvrdili, že žalované, žalovaná to popírá, uvádějíc, že po 30 let se o zeď nestarala, nýbrž žalobci, a svědek Š., předchůdce žalované, tvrdil, že jest zeď společná. Ale pro rozsouzení sporu je otázka vlastnictví ke zdi nerozhodna, protože žalobní nárok dle §u 858 obč. zák. není opodstatněn ani ostatním přednesem žalobců, protože netvrdili ohrožení z otvoru. Žalobci sice tvrdili, že trpí škodu tím, že se následkem shroucení zdi pozemek jejich sesouvá, a za řízení potvrdil svědek M., že v roce 1923 jednalo se o to, by učiněno bylo ohledně zdi opatření, aby se strany B-ových k nějakému úrazu nedošlo, protože jejich zahrada je položena výše než sousední pozemek žalované. Ale ani ta ani ona škoda (ohrožení) není takovým ohrožením, které předpokládá zákon. Předpokladem pro udržování ohrady je ochrana sousedního pozemku před škodou, která vzniká z nedostatku ohrady, tedy »skrze« otvor jak zákon praví. Míní tím tedy zřejmě ohrožení, vznikající z vlivů vnikajících z ohraženého pozemku na pozemek souseda, na př. drůbeží, dobytkem a tak pod. Zákon však nemíní tím také škody, které mohou vzniknouti bez ohledu na to, je-li pozemek ohražen, tedy na příklad tím, že ohražený pozemek jest níže a půda sousedního pozemku se sesouvá, nebo tím, že pobyt na pozemku vyvýšeném není právě pro vyvýšenost bezpečným. Proto z nedostatku opory pozemku vyššího nelze žádati zřízení ohrady. V tom směru chrání souseda jen ustanovení §u 364 b) obč. zák., který neukládá povinnosti k udržování ohrady. Také ohrožení osob prodlévajících na horním zvýšeném pozemku, který není ohražen, není ohrožením skrze otvor. Proto dle přednesu žalobců samých není opodstatněn jejich nárok na znovuzřízení hraniční zdi ze zákona a z téhož důvodu jejich nárok na náhradu interese, že zeď nebyla opravena.

Citace:

č. 4444. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 738-739.