NPD documents search: Váž. civ., 15 (1933), sv. 2

Čís. 13148.

Uvedl-li vymáhající věřitel v návrhu o vklad zástavního práva u knihovního soudu vedlejší vkladby, žádaje o povolení poznámky, »až dojde prvopis«, že prvopis exekučního titulu bude zaslán knihovním soudem hlavní vkladby, měl knihovní soud vedlejší vkladby, byv zprávou listovního upozorněn na závadu knihovního stavu vzešlou nedojitím prvopisu listiny, učiniti vhodné opatření, by závada byla odstraněna. Nestalo-li se tak, nemělo to v zápětí, že poznámka s dodatkem »až dojde prvopis« musela býti po nějaké době vymazána.
(Rozh. ze dne 27. prosince 1933, R I 1120/33.)
Vymáhající věřitel v návrhu u soudu vedlejších vkladeb (okresního soudu v L.) na povolení vnuceného práva zástavního na nemovitostech uvedl, žádaje o povolení poznámky »až dojde prvopis«, že prvopis exekučního titulu bude zaslán okresním soudem v K. jako soudem hlavní vkladby. Usnesením ze dne 12. srpna 1.932 okresní soud v L. tuto poznámku povolil. Návrhu dlužníka, by byla žádost vymáhajícího věřitele o vklad práva zástavního zamítnuta a by bylo nařízeno, že se poznámka této žádosti, až dojde prvopis, vymazuje, soud prvé stolice (okresní soud v L.) vyhověl. Důvody: Od povolení poznámlcy, jež se stalo dne 12. srpna 1932, uplynula již doba skoro osmi měsíců a prvopis, listiny,dosud od okresního soudu v K. nedošel, ač měl býti zaslán z úřadu. Tento soud neměl povinnost vyžadovati prvopis listiny od jiného knihovního soudu. Poznámka »až dojde prvopis« nemusí zůstati v knize pozemkové trvale. Je-li prvopis listiny předložen již jednomu soudu knihovnímu s tím) že má býti zaslán dalšímu soudu, předpokládá se, že se zaslání prvopisu stane, v dohledné době, a proto není nařízeno, že si knihovní soud má prvopis listiny vyžádati. Nejde-li vyřízení, má se vymáhající strana o ně starati, jinak jest za to míti, že strana nemá na vyřízení zájem. Rekursní soud zamítl návrh dlužníkův a uložil prvému soudu, by žádost vymáhajícího věřitele o vnucené zřízení zástavního práva v pořadí poznámky žádosti vyřídil. Důvody: Z návrhu vymáhající strany na poznámku žádosti do dojití prvopisu podle § 88 kn. zák. a na vnucené zřízení zástavního práva ze dne 6. srpna 1932 vyplývá, že prvopis rozsudku krajského soudu civilního v Praze ze dne 8. dubna 1931 byl zaslán okresnímu soudu v K., jenž jest exekučním a knihovním soudem a že po dojití tohoto prvopisu prvý soud má zápis práva zástavního nařídili ve vedlejších vkladbách. Prvý soud proto věděl, kde se prvopis nalézá. Okresní soud v K. povolil usnesením ze dne 29. srpna 1932 exekucí vnuceným zřízením práva zástavního a měl tento soud požádati okresní soud v L. o zápis v pozemkových knihách. Ježto okresní soud v K. prvopis rozsudku a žádost o provedení zápisu práva zástavního nezaslal okresnímu soudu v L., bylo povinností tohoto soudu, by si vyžádal od soudu v K. prvopis listiny; neboť v souzeném případě jde o žádost Úřadu za předsevzatí knihovního zápisu a stačilo by, navrhla-li vymáhající strana jen poznámku žádosti do dojití prvopisu podle § 88 kn. zák. (viz Bartsch str. 583 a rozhodnutí býv. rak. n. s. ze dne 30. listopadu 1897 čís. 14405). Nebylo proto příčiny dáti návrhu povinné strany místa, aby se žádost za vklad práva zástavního na nemovitosti patřící Antonii O-ové zamítla, zejména vzhledem k tomu, že tento vklad byl již usnesením exekučního soudu ze dne 29. srpna 1932 povolen.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Rozhodnutí rekursního soudu jest správné. Bylo-li knihovnímu vkladu zástavního práva, o které jde, zachováno pořadí poznámkou v pozemkové knize »až dojde prvopis«, bylo podle § 88 knih. zák. určiti přiměřenou lhůtu k předložení prvopisu listiny, neměl-li býti prvopis zaslán z úřadu jiným knihovním soudem, u kterého se právě nalézal. Vymáhající věřitelka, která žádala o povolení poznámky, uvedla v návrhu, že prvopis exekučního titulu bude zaslán od okresního soudu v K., který podle dalšího obsahu návrhu byl knihovním soudem hlavní vkladby a dalších vedlejších vkladeb, na které mělo býti vloženo exekuční simultánní právo zástavní (§ 88 ex. ř., § 106 knih. zák.). Okresní soud v K. jako knihovní soud hlavní vkladby měl tedy zaslati prvopis exekučního titulu z úřadu okresnímu soudu v L. jako knihovnímu soudu vedlejší vkladby, protože z návrhu na povolení exekuce vkladem simultánního práva zástavního seznal, že ke spolupůsobení v navrhované exekucí jest povolán též knihovní soud vkladby vedlejší (§ 108 třetí odstavec knih. zák. a § 69 prvý odstavec ex. ř.). Když knihovní soud byl zprávou listovního podle § 29 k. instrukce upozorněn na závadu knihovního stavu vzniklou nedojitím prvopisu listiny, měl učiniti vhodné opatření, aby závada byla odstraněna. Když se tak však nestalo, nemělo to za následek, že poznámka s dodatkem »až dojde prvopis« musela býti po nějaké době vymazána, protože předpis § 88 knih. zák. nic takového neustanovuje, zejména nepraví, že poznámku jest vymazati, když od jejího povolení uplynula nějaká delší lhůta, což stěžovatelka neprávem vkládá do tohoto zákonného ustanovení. Podle § 88 knih. zákona nemohla tedy býti poznámka vymazána.

Citace:

Čís. 13148. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/2, s. 703-705.