Authors:
= Váž. civ., 14 (1932), sv. 1
PDF

Čís. 11428.



Dostavil-li se k prvému roku (na okresním soudě) právní zástupce bez plné moci, soud mu uložil lhůto k jejímu předložení a ustanovil rok k ústnímu jednání, bude-li plná moc včas předložila, druhá strana pak navrhla při prvém roku, by, nebude-li plná moci včas předložena, byl vynesen rozsudek pro zmeškání, bylo na soudu prvé stolice, nebyla-li plná moc ve lhůtě předložena, odvolati rok k ústnímu jednání a vyhověti návrhu na vynesení rozsudku pro zmeškání. Neučinil-li tak, měl při roku k ústnímu jednání zkoumati jen, zda byla plná moc včas předložena, a, nestalo-li se tak, vyhověti návrhu na vydání rozsudku pro zmeškání. V ustanovení roku k ústnímu jednání nelze spatřovati odmítnutí návrhu na vydání rozsudku pro zmeškání. Předpisu § 145, druhý odstavec, c. ř. s., nelze tu použiti a nelze přihlédnouti k tomu, že byla plná moc předložena po uplynutí lhůty, avšak před vynesením rozsudku pro zmeškání.
(Rozh. ze dne 26. února 1932, R 1 80/32.)
U prvého roku na okresním soudě dne 5. srpna 1931 vystupoval za žalovanou právní zástupce, nevykázav se plnou mocí. Soud určil mu osmidenní lhůtu ku předložení plné moci. Žalobce navrhl při tomto roku, by byl vynesen rozsudek pro zmeškání žalovaného, kdyby nebyla včas předložena plná moc. Plná moc byla předložena teprve devátého dne, načež soud prvé stolice dne 17. listopadu 1931 uznal rozsudkem pro zmeškání podle žaloby. Odvolací soud nevyhověl odvolání usnesením podle § 471 čís. 4 a § 473 c. ř. s. Důvody: Žalovaná spatřuje nesprávné právní posouzení věci v tom, že prvý soud vynesl rozsudek pro zmeškání na návrh žalobce pro opožděné předložení plné moci, ačkoliv tu podle § 145 c. ř. s. nebylo zmeškání. Tomuto názoru nelze přisvědčiti. Promeškaný procesní úkon, předložení plné moci, nebylo lze vykonati při roku k ústnímu jednání, nařízenému na den 17. listopadu 1931, nýbrž podle soudního příkazu měla býti plná moc předložena do 13. srpna 1931. Žalobce však již při roku dne 5. srpna 1931 navrhl vynesení rozsudku pro zmeškání, kdyby žalovaná nepředložila včas plnou moc. Ježto plná moc nebyla předložena ve stanovené lhůtě, nýbrž opožděně, mohl soud prvé stolice odvolati rok stanovený pro případ včasného předložení plné moci na den 17. listopadu 1931 a ihned vynésti rozsudek pro zmeškání na základě žalobcova návrhu při prvém roku. Tento postup by byl úplně v souladu s § 38, druhý odstavec, c. ř. s. a nezvolil-li soud prvé stolice tento postup, měl při roku, stanoveném na den 17. listopadu 1931 jen přezkoumati, zda byla plná moc včas předložena a, ježto tomu tak nebylo, vynésti navržený již rozsudek pro zmeškání. Nelze se dovolávati předpisu § 145 nesp. říz., ježto předpoklady tohoto paragrafu tu nedopadají.
Nejvyšší soud nevyhověl rekursu.
Důvody: Usnesení odvolacího soudu odpovídá zákonu i judikatuře, zejména rozh. čís. 3709 sb. n. s., na něž se poukazuje. K vývodům rekursním se dokládá, že neodpovídá spisům tvrzení stěžovatelky, že přes zmeškání lhůty ku předložení plné moci nařídil soudce rok k ústnímu jednání, z čehož stěžovatelka vyvozuje, že tím byl odmítnut návrh na vydání rozsudku pro zmeškání, neboť již při prvním ústním jednání dne 5. srpna 1931, kdy ještě nebylo jisto, zda zástupce žalované její plnou moc předloží, čili nic, bylo ustanoveno pokračování v jednání ke dni 17. listopadu 1931, nelze proto v ustanovení tohoto roku spatřovati odmítnutí návrhu na vydání rozsudku pro zmeškání. Jisto jest ovšem, že první soud mohl a též měl vydati rozsudek pro zmeškání, jakmile prošla osmidenní lhůta ku předložení plné moci a měl rok ustanovený na 17. listopad 1931 odvolali. Když však tak neučinil, není to nikterak na újmu platnosti rozsudku pro zmeškání vydaného později. Ustanovení § 145 druhý odstavec c. ř. s. o dodatečném vykonání obmeškaného procesního úkonu na tento případ nedopadá, neboť stanoví § 38 druhý odstavec c. ř. s., že po marném uplynutí lhůty, určené k dodatečnému předložení plné moci, má soud postupovali bez zřetele k zakročení nezmocněného zástupce; nastupují tedy následky zmeškání lhůty samy sebou, a jest soudu postupovali tak, jako by strana nebyla bývala zastoupena, úkon, předsevzatý prozatímně, platí za nepředsevzatý a strana jest obmeškalou. Poněvadž zástupce žalující strany, jsa k tomu oprávněn, učinil pro tento případ při prvním ústním jednání návrh na vynesení rozsudku pro zmeškání, byl soud povinen návrhu tomu vyhověli, i když před vynesením rozsudku, avšak po projití osmidenní lhůty, byla plná moc předložena. Platí tu obdobně totéž jako při obmeškání lhůty k podání žalobní odpovědi (§ 399 c. ř. s. a rozh. 7286 sb. n. s.).
Citace:
č. 11428. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 218-219.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).