NPD documents search: Váž. civ., 14 (1932), sv. 1

Č. 4894
.
Obecní volby: * Jakmile nově zvolený člen ob. zastupitelstva složí slib dle § 59 vol. ř. ob., nemůže dohlédací úřad prohlásiti jeho volbu za neplatnou dle § 53, nýbrž může proti němu postupovati pouze dle § 10, odst, 5 č. 2 vol. ř. ve znění novely.
(Nález ze dne 11. září 1925 č. 16837).
Věc: Jan D. ve Š. proti okresní správě politické v M. o volitelnost do obecního zastupitelstva.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Výměrem osp-é v M. z 20. května 1924 byla volba st-le za člena obecního zastupitelstva ve S. vykonaná dne 16. září 1923 prohlášena za neplatnou ve smyslu § 5 č. 3 a 4 a § 8, posl. odst. ob. ř. vol. ve znění upraveném novelou ze 14. července 1922 č. 253 Sb. z důvodů, že dle sdělení berního úřadu v M. neměl zaplaceno za rok 1920 na dani výdělkové částku 360 K 98 h, a poněvadž bez souhlasu dohlédacího úřadu složil a odepřel vykonávati funkci osadního starosty ve S. a nebyl tudíž volitelným ve smyslu zákona. K tomu připojena doložka, že rozhodnutí toto jest dle ustanovení § 53 cit. zákona konečné.
Z toho je patrno, že žal. úřad vydal své rozhodnutí na základě § 53 vol. řádu, dle něhož dohlédací úřad přezkoumá, zdali nebyly zvoleny osoby nevolitelné, a stalo-li se tak, prohlásí do měsíce ode dne, kdy protokol o volbě ho došel, s konečnou platností volbu osoby nevolitelné za neplatnou.
Stížnost sice nevytýká, že by úřad z formálních důvodů nebyl oprávněn, svoje rozhodnutí opříti o § 53, leč nss musil se otázkou touto zabývati ex offo z těchto důvodů:
§ 10 vol. řádu ve znění zák. č. 253/1922 stanoví v bodě 2, že členství v obec. zastup., radě a komisích se pozbývá ztrátou volitelnosti, nebo vyjdou-li dodatečně na jevo okolnosti, pro které byl občan nebyl původně mohl býti zvolen, a že o takovéto ztrátě mandátu rozhodne dohlédací úřad, do jehož rozhodnutí lze si stěžovati do 14 dnů k vyššímu úřadu dohlédacímu.
Ze srovnání obou ustanovení (§§ 53 a 10) nutno jest souditi, že tendence zákona směřuje k tomu, aby v ob. zastupitelstvu nezasedal nikdo, kdo jest nevolitelným, a že bdít nad tím jest povinností dohlédacího úřadu. Jemu náleží, aby hned po volbě přezkoumal s tohoto hlediska vykonané volby (§ 53), jeho povinností je však také, aby i později, vyjdou-li dodatečně na jevo okolnosti, pro které občan nebyl by původně mohl býti zvolen, vyslovil ztrátu mandátu (§ 10). Užil-li zákon obratu »vyjdou-li dodatečně na jevo okolnosti . . .«, rozuměti lze tomu při zmíněné tendenci zákona jen tak, že okolnosti ony se teprve v určitém pozdějším stadiu zjistí, ať již byly při prvním přezkoumání voleb úřadem dle § 53 vykonaném z jakýchkoli důvodů přehlédnuty. Z toho plyne, že předmětem úředního výroku jak při prohlášení volby osoby nevolitelné za neplatnou podle § 53, tak při rozhodnutí o ztrátě mandátu dle § 10 z důvodu, že vyšly dodatečně na jevo okolnosti původní nevolitelnost prokazující, je materielně totéž, t. j. zbavení členství v ob. zastupitelstvu nabytého volbou.
Je-li tomu tak, a je—li rozhodnutí dohlédacího úřadu v případě § 53 konečné, kdežto v případě § 10 je do něho přípustná stížnost k vyšší stolici, pak je patrno, že musí tu týt časová mez, do které jest rozhodovati dle § 53 a od které počínajíc jest použíti § 10.
Nss nepotřeboval se v daném případě zabývati otázkou, je-li časová hranice stanovena snad již měsíční lhůtou uvedenou v § 53, nebo má-li tato lhůta jen povahu instrukcionelního příkazu dohlédacímu úřadu, aby svoje rozhodnutí uspíšil. Nepotřeboval to proto, poněvadž žal. úřad svoje rozhodnutí vydal v době, kdy již členové nově zvoleného zastupitelstva, mezi nimi i st-l, byli vzati podle § 59 vol. řádu do slibu.
Tímto úředním aktem, t. j. svoláním nově zvolených členů ob. zastupitelstva a vzetím jich do slibu věrnosti, bylo skončeno opravné řízení, o němž jedná sedmá hlava vol. řádu, do níž jest zařazen i § 53, a po skončení tohoto stadia nemohl již žal. úřad předevzíti opravu výsledku volby spadající do opravného řízení, nýbrž mohl zakročiti jediné podle § 10 vol. řádu výrokem o ztrátě mandátu, jenž ovšem podléhá instančnímu přezkoumání vyšší stolice dohlédací.
Ježto dle tohoto ustanovení výrok dohlédacího úřadu zbavující st-le členství v ob. zastupitelstvu není konečným rozhodnutím správním, proti němuž jediné je stížnost k nss přípustná (§ 5 zák. o ss), a ježto žal. úřad připojiv svému rozhodnutí poučení, že jest konečné, uvedl stranu v omyl, takže přípustného opravného prostředku správního nepoužila, pýbrž přímo k nss-u si stěžovala, porušil podstatné formy řízení správního. Tato vada zaviněna byla nesprávným právním názorem žal. úřadu, že může použíti na daný případ ustanovení § 53 vol. ř., a proto musilo býti nař. rozhodnutí zrušeno dle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 8130. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 890-891.