NPD documents search: Boh. adm., 6 (1924), sv. 1

Čís. 17179.

Pro otázku, zda zastupování klienta právním zástupcem v různých (nesouvisících) záležitostech jest jednotné dílo, či zda jde o samostatná díla, není rozhodující, zda klient vystavil jen jednu plnou moc anebo zda podepsal několik plných moci, nýbrž rozhoduje, zda právní zástupce vykonal právnické práce pro klient na podkladě jednotného příkazu nebo ne. V pochybnosti jest míti za to, že při zastoupení klienta v různých samostatných (nesouvisících) záležitostech jde o samostatná díla; kdo vyvozuje z opaku právní důsledky, musí to včas výslovně tvrditi.
(Rozh. ze dne 16. ledna 1939, R II 493/38.)
Soud prvé stolice zamítl žalobu, kterou se žalobce — advokát — domáhal na žalovaných Josefu a Bedřišce K-ových zaplacení 800 K, omezených na 720 K s přísl. za vykonané pro ně právnické práce v záležitostech proti Ž-ovi, R-ovi a Z-ovi. Odvolací soud odmítl odvolání. Důvody: Žalobce tvrdí, že žalovaná Bedřišlka K-ová podepsala plné moci, jež opravňovaly žalobce k provedení úkonů, jež vykonal. Z uvedeného žalobcova tvrzení vychází najevo, že žalovaná K. podepsala pro každou rozepři vlastní plnou moc. Stran žalovaného Josefa K. tvrdil žalobce, že plná moc podepsaná žalovaným nebyla určena pro zastupování u soudu, nýbrž pouze k účelům důkazním co do K-ova společného závazku. Jak jest zřejmé z dopisu ze dne 2. ledna 1935, likviduje žalobce v záležitosti proti Ž-ovi a G-ovi 650 Kč a v záležitosti proti R-ovi 150 Kč. Žalobce pak omezil žalobní nárok o 80 K zaplacených ve věci proti Ž-ovi, takže běží celkem o 720 K. Z toho připadá na věc proti R-ovi 150 K, takže zbývá ještě 570 K. Odvolatel uvádí, že prvý soud mu přisoudil v trestní věci proti G-ovi toliko 81 K, takže na žalobní nárok v záležitosti proti Ž-ovi připadá 489 K. Z toho plyne, že jde o nároky nepatrné (§ 448 c. ř. s.). Této povahy nepozbyly uvedené nároky tím, že byly vymáhány v jedné žalobě. Ježto v nepatrných věcech je možno odporovati rozsudku prvé stolice odvoláním jen pro zmatky uvedené v § 477 č. 1—7 c. ř. s., kterých zmatků tu není, odmítl odvolací soud žalobcovo odvolání.
Nejvyšší soud odmítl rekurs co do částky 150 K s přísl., kdežto do další částky 570 K s přítl. uložil odvolacímu soudu, aby v tomto rozsahu znovu rozhodl o žalobcově odvolání.
Důvody:
Podle ustálené judikatury nejvyššího soudu je smlouva o převzetí zastoupení advokátem smlouvou o dílo (rozh. č. 2773, 10028, 11209 Sb. n. s.) a platnost odměny za dílo nastává, nebylo-li v té příčině ujednáno něco jiného, hned po skončení díla, nikoliv teprve zasláním účtu objednateli se stanovením dne splatnosti; skončením díla se počíná též promlčení pohledávky (rozh. č. 10454, 16407 Sb. n. s.). Pro řešení otázky, zda zastupování klienta v různých záležitostech jest jednotným dílem, není však rozhodující, zda zmocnitel. vystavil zmocněnci jen jednu plnou moc anebo zda mu podepsal pro každou věc samostatné; plnomocenství, neboť po té stránce jde jen o listiny prokazující zmocnitelský poměr na venek vůči soudům, úřadům a odpůrcům. Rozhodující je toliko, zda právní zástupce vykonal právnické práce pro klienta v různých věcech na základě jednotného přikážu či nikoliv. Podle povahy věci ovšem bude nutno míti za to, že zastoupeni klienta v různých, samostatných (nesouvisicich) záležitostech jsou také samostatnými díly, a bude proto na té straně, jež z opaku vyvozuje právní důsledky, aby to včas výslovně tvrdila a dokázala.
V souzeném případě vychází odvolací soud právem z obsahu dopisu ze dne 2. ledna 1935, jehož opis žalobce sám soudu předložil, potvrdiv pravost a správnost všech dokladů, jež tak učinil součásti svého přednesu. Ve vzpomenutém dopise rozděluje žalobce sám částku 800 Kč, kterou pak také skutečně zažaloval, na útraty v záležitosti proti R-ovi ve výši 150 Kč a na útraty v záležitosti proti Ž-ovi a G-ovi ve zbytku 650 Kč. Jeho výhrada v onom dopise učiněná, že tyto částky účtuje pro případ uznáni a hotových zaplaceni, je pro souzený spor bez významu, poněvadž žalobce ani sporem vyšší částky nežádal.
Podle vlastního žalobcova návrhu nemůže ovšem býti pochybnosti o tom, že nárok vzniklý žalobci ve věci žalovaných proti R-ovi je nárok nepatrný (§ 448 č. ř. s.) ve věcech nepatrných je však podle § 502, odst. 2, c. ř. s. jakýkoliv opravný prostředek proti rozsudkům odvolacích soudů podle § 517, posl. odst., c. ř. s. vyloučen. Slušelo proto žalobcův rekurs v tomto ohledu odmítnouti.
Co se však týká dalšího nároku žalobcova ve věci proti Ž-ovi a G-ovi, omezený z částky 650 K na 570 K, má odvolací soud za to, že tu běží o dva nároky, z nichž připadá 81 K na trestní věc proti G-ovi a 489 K na záležitost proti Ž-ovi. Ale odvolací soud přehlédl, že pro posouzení otázky, zda tu šlo o nároky nepatrné, nerozhoduje, kolik procesní soud přisoudil na jednotlivou věc, nýbrž že záleží na tom, kolik žalobce jako odměnu za svou právnickou činnost v každé věci požaduje, a tu nutno podotknouti, že žalobce útraty ve věci proti Ž-ovi a G-ovi seznamenal společně na rozdíl od nákladů ve věci proti R-ovi, jež byly účtovány odděleně — a že žalobce při specifikaci nákladů nijak neudal, kolik; z jeho nároku na odměnu připadá na trestní věc proti G-ovi. Schází proto jakýkoliv podklad pro závěr odvolacího soudu, že zbytek útrat žalobcem požadovaný ve věci proti Ž-ovi nepřevyšuje částku 500 K a stejně nevyplývá ze spisů, kolik činí palmární pohledávka žalobcova ve věci proti G-ovi. Než si proto odvolací soud opatří spolehlivý skutkový podklad pro posouzení této otázky hledě na zásady shora vylíčené, nelze tvrditi, že celý zbytek 570 K je nárokem nepatrným. Bylo tudíž usnesení odvolacího soudu v tomto rozsahu zrušiti a usnésti se, jak se stalo.

Citace:

č. 17179. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1940, svazek/ročník 21, s. 54-56.