NPD documents search: Boh. adm., 9 (1927), sv. 1

Č. 6526.

Samospráva obecní: I. * Před usnesením o zahájení sporu obcí, na jehož útraty není pamatováno v obecním rozpočtu, jest třeba provésti řízení dle § 10 ob. fin. nov. — II. * Není nezákonné, jestliže starosta do schůze obecního zastupitelstva, v níž má býti jednáno o věci, ve které někteří členové jsou podjati, členy vskutku podjaté nepozve. — III. * Nešetření předpisu § 2 novely k ob. zříz. č. 76/19, podle něhož konání schůzí ob. zastupitelstva má býti vyhlášeno na 3 dny napřed, nepůsobí neplatnost usnesení ve schůzi takové učiněných. — IV. * Nezákonnou jest přítomnost náhradníků z některé volební strany (skupiny) ve schůzi obec. zastupitelstva teprve tehdy, když úhrnný počet členů a náhradníků z této strany (skupiny) ve schůzi přítomný převyšuje počet členů, vzešlých při volbě kandidátní listiny téže strany (skupiny).— V. * Opatření starostovo, jímž vylučuje ze schůze ob. zastupitelstva jednotlivého posluchače z důvodu podjatosti, nelze klásti na roveň prohlášení schůze za neveřejnou.
(Nález ze dne 4. května 1927 č. 8787.).
Věc: Josef a Marie N. a spol. ve V. Z. (adv. Dr. Alois Fried z Prahy) proti zemskému správnímu výboru v Praze stran platnosti usnesení obecního zastupitelstva o zahájení civilního sporu.
Výrok: Stížnost, pokud jest podána Františkem a Marií B., Josefem a Růženou C., Janem a Annou M. a Františkem H. odmítá se jako nepřípustná. Ke stížnosti ostatních zrušuje se naříkané rozhodnutí pro nezákonnost.
Důvody: Ve schůzi konané dne 26. listopadu 1924 usneslo se ob. zastupitelstvo ve Z. většinou 11 hlasů z 18 přítomných členů, setrvati na obsahu svého usnesení z 9. června 1924, které bylo zsv-em pro form. vadu při svolání schůze ob. zast. zrušeno, aby totiž byl zahájen před řádnými soudy spor o pozemky zapsané ve vložce č. ..., které byly podle listiny ze 7. listopadu 1800 postoupeny hrabětem Františkem ze S. »obci vsi V. Z.«, avšak při zakládání nové poz. knihy byly připsány do vlastnictví společenstva držitelů 29 usedlosti tak zv. »vlastnické pospolitosti« ve Z.
Odvolání z tohoto usnesení podanému osk ve . nevyhověla. Další odvolání bylo rozhodnutím nyní nař. zamítnuto. — — —
O stížnosti uvažoval mss takto: — — —
St-lé především vytýkají, že žal. úřad nerozhodl o jejich námitce, že obecní zastupitelstvo nebylo příslušno učiniti usnesení jimi napadené. Jak ze spisů správních patrno, nevznesli st-lé ve svých instančních re- kursech žádnou námitku, v níž by byli přímo uplatnili nepříslušnost ob. zastupitelstva. Ani v dnešní jejich stížnosti námitka taková není obsa- žena. V odvolání z usnesení ob. zast. bylo toliko namítáno, že usnesení tomu stojí v cestě překážka procesního rázu, t. j. zrušovací rozhodnutí zsv-u a osk, jimiž dřívější usnesení ob. zastupitelstva stejného obsahu bylo zrušeno pro nepříslušnost. Rozhodování v této dřívější věci do- spělo až před zsv, a záleží tedy jen na tom, jaký obsah mělo rozhodnutí této poslední stolice. Zsv však vyslovil ve svém rozhodnutí z 27. září 1924 toliko, že usnesení ob. zastupitelstva z 9. června 1924 (obsahově totožné s usnesením z 26. listopadu 1924) zrušuje se pro nešetření § 2 nov. k ob. zříz. č. 76/19, tedy pro nešetření určitých náležitostí formálních a nikoli pro nepříslušnost. Tento zrušovací výrok nemohl tedy brániti ob. zastupitelstvu, aby po odstranění vady formální neučinilo znovu usnesení stejného obsahu meritorního. Proto právem osk zamítla námitku odvolatelů proti usnesení z 26. listopadu 1924, kterou vytýkali, že usnesení tomuto stojí v cestě zrušení usnesení stejného obsahu z důvodu nepříslušnosti. V odvolání k zsv podaném dovolávali se st-lé také rozhodnutí téhož úřadu ze 7. prosince 1923, chtějíce tím patrně dokázati, že zsv již rozhodnutím posléze cit. vyslovil nepříslušnost ob. zastupitelstva k usnášení o otázce, která je nyní na sporu. Avšak rozhodnutím zsv-u, jehož se st-lé dovolávali, bylo zrušeno jen usnesení osk, a to pouze pro nejasnost, aniž se byl zsv otázkou příslušnosti obecního zastupitelstva vůbec zabýval. Proto právem zsv zamítl námitku odvolatelů s odůvodněním, kterému nelze rozuměti jinak, než že usnesení ob. zastupitelstva nestál v cestě výrok vyslovující nepříslušnost tohoto sboru usnášeti se o sporném předmětu. — — —
Další námitky týkají se svolání schůze ob. zastupitelstva konané dne 26. listopadu 1924. Jsou to zejména námitky: a) že schůze ta nebyla svolána a vyhlášena na 3 dny napřed, jak předpisuje § 2 nov. k ob. zř., b) že nebyli pozváni všichni členové, t. j. že nebyli pozváni ti, kteří byli podjati, c) že nebyli povoláni náhradníci, kteří povoláni býti měli, a naopak že byli pozváni ti, kdož pozváni býti neměli.
Ad a.
Ustanovení § 2 nov. k ob. zř. dána jsou v prvé řadě v zájmu, členů ob. zast., a lze připustiti, že by se ho mohli na ochranu svých členských práv s úspěchem dovolávati členové jako takoví. Leč členská práva nebyla a nejsou uplatňována. Osoby, které jsou vůči usnesení ob. zast. v postavení strany (jako poplatníci vůči usnesení, jež týká se hospodářské správy obecní), mohou však porušení předpisů o svolání schůzí s úspěchem vytýkati jen potud, pokud porušení těchto předpisů podle výslovného předpisu zákona působí neplatnost usnesení (čehož zde není), a mimo to jen tehdy, mohou-li důvodně tvrditi, že nešetření předpisů těch mohlo míti vliv na obsah usnesení. Nic takového však st-lé, pokud jde o způsob vyhlášení a svolání schůze, netvrdí. Zsv zamítl jejich námitku poukazem na to, že všichni pozvaní do schůze přišli, což st-lé nepopírají.
Ad b) i c). Jiná jest otázka, zdali byli pozváni všichni, kdož pozváni býti měli. Pokud stížnost zcela všeobecně vytýká, že nebyli všichni pozváni, jest námitka tato ve své všeobecnosti nepřípustná, neboť neuvádí konkrétně, kteří členové pozváni nebyli. Není tedy námitka tato konkretisována s onou přesností, které § 18 zák. o ss vyžaduje. Dostatečně určitá jest námitka tato jen potud, pokud vytýká, že měli býti pozváni 1. i ti členové, jež starosta vyloučil pro podjatost, poněvadž nikoli jemu, nýbrž ob. zastupitelstvu přísluší rozhodovati o podjatosti členů, a 2. že nebyli pozváni náhradníci, kteří podle zák. pozváni býti měli — s čímž souvisí námitka, že pozváni byli náhradníci, kteří pozváni býti neměli. Stížnost uplatňuje tedy touto námitkou nesprávné složení schůze ob. zastupitelstva.
Ad 1. Námitka tato vznáší na spor otázku příslušnosti k rozhodování o podjatosti členů ob. zastupitelstva, a smysl její je ten, že o podjatosti jest povoláno usnášeti se ob. zastupitelstvo, takže starosta nebyl oprávněn rozhodnutí ob. zastupitelstva předbíhati tím, že členů podle jeho osobního názoru podjatých do schůze nepozval, nýbrž že naopak byl povinen i členy, které za podjaté považoval, do schůze pozvati a rozhodnutí o jejich podjatosti ob. zastupitelstvu ponechati.
Nss názor stížností hájený neuznal správným. Podle § 42 čes. ob. zříz. jest věcí starostovou svolávati schůze ob. zastupitelstva a podle § 47 ob. zříz. jest starosta povolán, aby ve schůzích těchto předsedal a je řídil. Podle § 56 ob. zříz. nesmí obecní starosta vykonati usnesení, jež odporuje zákonu.
Již z těchto ustanovení vyplývá, že nelze starostu viniti z překročení mezí jeho pravomoci, pečuje-li již předem o to, aby usnesení ob. zastupitelstva bylo po stránce formální ve shodě se zákonem. V § 5 stanoví novela k ob. zříz. č. 76/1919 jen tolik, že podjatý člen ob. zastupitelstva nesmí jednání a usnesení tohoto sboru býti ani přítomen, ani se ho účastniti. Zákaz tento jest dán v prvé řadě podjatému členu a zákon zřejmě předpokládá, že podjatý člen již z vlastního podnětu jednání se nesúčastní. Ob. novela nedává tedy a to z dobrých důvodů žádného ustanovení, aby podjatost jednotlivých členů byla učiněna předmětem zvláštního jednání a usnášení ob. zastupitelstva. Neboť ustanovení takové nebylo by ani možno provésti, jakmile by šlo o totožný důvod podjatosti u tak velkého počtu členů zastupitelstva, že zastupitelstvo ne- bylo by způsobilé o vyloučení z důvodu podjatosti se usnésti. Není-li však žádného ustanovení, které by posouzení podjatosti vyhrazovalo sboru, o jehož jednání jde, a předpokládá-li zákon naopak, že podjatý člen z vlastního podnětu jednání se zdrží, nelze viděti v tom nezákonnost, jestliže ob. starosta, jemuž přísluší pečovati o zákonný postup při jednání a usnášení, k podjatosti jednotlivého člena, jestliže mu je známa, sám přihlíží, a člena vskutku podjatého k jednání nepozve. Nezákonnosti dopustil by se ovšem tehdy, jestliže by nepozvav člena v pravdě nepodjatého jednak tohoto člena ve výkonu jeho členských práv zkrátil, jednak způsobil, že schůze ob. zastupitelstva byla nesprávně složena, což obé by arci osobami k tomu legitimovanými mohlo příslušnými prostředky opravnými býti bráno v odpor.
St-lé, kteří jako poplatníci podali odvolání z usnesení ob. zastupitelstva, jež dotýká se jejich práv poplatnických, byli by podle toho mohli z ustanovení § 5 ob. nov. čerpati toliko námitku, že z důvodu domnělé podjatosti vyloučen byl člen nepodjatý. Námitka taková však ve stížnosti uplatňována není.
Ad 2. Podle § 57 řádu volení do obcí zastupují členy zastupitelstva náhradníci té skupiny, za niž byli kandidováni — a to podle pořadí kandidátní listiny. — — —
Stížnost vytýká, že byli pozváni náhradníci vzešlí z kand. listiny vol. skupiny komunistické místo členů vzešlých z kand. listin jiných skupin vol., čímž chce patrně říci, že schůze účastnilo se více zástupců ze skupiny komunistické, než kolik se jich podle poměrné síly stran v ob. zast. mělo účastniti Tato námitka není však dostatečně určitá, neboť nejsou uvedena jména oněch náhradníků, na něž výtka tato míří. Věcně byla by však důvodná jen tehdy, kdyby se schůze bylo účastnilo ze skupiny komunistické více členů a náhradníků, než kolik členů zastupitelstva vzešlo z kand. listiny komunistické. Z protokolu o schůzi z 26. listopadu 1924 je však zřejmo, že z členů komunistické skupiny scházeli ve schůzi čtyři a že z náhradníků této skupiny byli přítomni tři. Je tedy patrno, že ve schůzi nebylo ze skupiny komunistické více zástupců, než kolik se jich správně účastniti mělo. Že by snad zákonem předepsané pořadí v povolání náhradníků z této skupiny nebylo bývalo dodrženo, nebylo ani ve stížnosti k nss-u podané ani v instančním odvolání s dostatečnou určitostí vytýkáno, pročež soudu nebylo se touto otázkou zabývati.
Další formální námitka stížnosti vytýká, že zsv nevyšetřil, zdali K., kterého starosta z posluchačstva při schůzi ob. zast. pro osobní zájem na předmětu jednání vyloučil, vzdálil se dobrovolně, jak zsv předpokládal, či odešel-li jmenovaný, byv k tomu přinucen. Tento nedostatek šetření mohl by však způsobiti podstatnou vadu řízení, t. j. vadu, pro niž by bylo nař. rozhodnutí zrušiti, jen tehdy, kdyby okolnost, již úřad nevyšetřil, byla pro rozřešení sporné otázky významnou, což sluší posuzovati ve spojení s námitkou st-lů, kterou se vytýká, že vyloučení posluchače K. zakládá zmatečnost usnesení ob. zastupitelstva.
I kdyby se připustilo, že nezákonné vyloučení veřejnosti mohlo by za všech okolností působiti zmatečnost usnesení, mohlo by to platiti jen o skutečném vyloučení veřejnosti, t. j. o prohlášení veřejné schůze za neveřejnou, stalo-li se tak bez předepsaného (§ 49 ob. zříz.) usnesení ob. zastupitelstva. Za vyloučení veřejnosti nelze však pokládati pouhé vyloučení jednotlivce ať již ze skutečného nebo jen domnělého důvodu zákonného.
V další námitce vytýká stížnost, že nebylo provedeno řízení předepsané v § 10 fin. nov., ačkoli usnesení o zahájení sporu má za následek vydání na útraty procesní, jež v rozpočtu obecním obsaženo nebylo.
Žal. úřad vycházel z právního názoru, že § 10 nevztahuje se na zásadní usnesení o zahájení sporu. Než s tímto názorem nss nesouhlasí. Fin. novela v § 10 a násl. chce docíliti toho, aby se nehospodařilo mimo rozpočet. Proto o vydáních v rozpočtu neobsazených má se provésti řízení, které je nápodobeno řízení o rozpočtu obecním. Usnesení o zahájení sporu involvuje však usnesení, že obec (osada) ponese útraty s vedením sporu spojené, při čemž samozřejmě nelze počítati s nejistou okolností, že snad obci budou útraty sporu od podlehnuvší strany nahrazeny. Že v daném případě na úhradu útrat sporu v rozpočtu obecním pamatováno nebylo, je nesporno. Sluší tedy i usnesení o zahájení sporu posuzovati podle § 10 a násl. fin. nov. Žal. zsv měl arci za to, že požadavku stanovenému v § 10 ob. fin. nov. je učiněno zadost již tím, že v minulých létech byla na vydání toto již povolena a vybrána přirážka. Avšak ani případná pohotovost prostředků dostatečných k úhradě vydání v rozpočtu neobsazeného — nemůže zbaviti obec povinnosti provésti řízení dle § 10 a násl. ob. fin. nov., jestliže jde o vydání v rozpočtu neobsazené (srov. též § 8 odst. 1 a 2 ob. fin. nov.). Žal. úřad nezjistil, že o sporném vydání bylo řízení podle § 10 a násl. fin. nov. provedeno již během některého předchozího roku rozpočtového, a nebylo proto třeba se zabývati otázkou, zdali bylo by lze od řízení podle § 10 ob. fin. nov. upustiti, jestliže provedeno bylo v předcházejícím roce správním. Pro nesprávný právní názor, na němž nař. rozhodnutí spočívá, bylo je podle § 7 zák. o ss zrušiti, aniž bylo třeba zabývati se dalšími námitkami stížností, jež obracejí se proti ocenění hospodářské účelnosti vedení soudního sporu o pozemky svrchu označené.

Citace:

č. 6526. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 787-791.