NPD documents search: Boh. adm., 6 (1924), sv. 2

Č. 3987.

Učitelstvo: * Před účinností zák. č. 274/1919 měl definitivní učitel obecné školy v Čechách, jmenovaný zatímním učitelem školy měšťanské, po čas vojenské služby ve stavu mužstva konané následkem mobilisace nárok na zachování místa zatímního učitele na měšťanské škole a na požitky v tomto postavení.
(Nález ze dne 6. října 1924 č. 17037.)
Věc: Josef B. v H. (adv. Dr. Viktor Říha z Prahy) proti ministerstvu školství a národní osvěty stran požitků za dobu vojenské služby. Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: St-l byl jako definitivní učitel II. třídy ve V. dekretem ošr-y v H. z 31. srpna 1913 zproštěn koncem srpna 1913 dosavadní služby a jmenován na základě § 26 al. 8 zák. z 24. února 1873 č. 17 z. z. zatímním odborným učitelem při měšťanské škole chlapecké v H., kde službu dne 16. září 1193 nastoupil, načež mu služné bylo poukázáno.
Když místo při měšťanské škole v H. bylo 1. září 1914 definitivně uděleno odb. učiteli Josefu S., byl st-l, jenž mezitím dne 27. července 1914 nastoupil jako náhradní záložník vojenskou službu válečnou, dekretem ošr-y v H. z 28. srpna 1914 koncem srpna 1914 zproštěn této služby a vybídnut, aby opět nastoupil na místo definitivního učitele II. tř. při obec. škole ve V., a poukázány mu počínaje 1. zářím 1914 opět požitky učitele obecné školy.
St-l se v prosinci 1918 vrátil z vojenské služby, nastoupil službu na obecné škole ve V. a byl v únoru 1919 službou přikázán měšťanské škole chlapecké v H.; podáním z 24. června 1919 žádal, aby mu ušlé požitky byly nahrazeny.
Zšr v Praze pojednavši se zsv-em rozhodnutím z 11. února 1920 vyslovila, že st-li nárok na doplatek služebních požitků ze zatímního místa na občanské škole za dobu od 1. září 1914 do konce prosince 1918 nepřísluší, poněvadž učiteli dle jasného předpisu č. 3 § 6 zák. z 26. května 1891 č. 47 z. z. v případě mobilisace náležejí pouze požitky do pense vpočítatelné.
Odvolání st-lovo bylo nař. rozhodnutím zamítnuto z důvodů rozhodnutí zšr-y.
O stížnosti uvážil nss takto:
1. — — —
2. — — —
3. Konečně vytýká stížnost nař. rozhodnutí nezákonnost i se stanoviska §u 5, odst. 1 a) a § 5 odst. 3 zák. z 26. května 1891 č. 41 z. z. v souvislosti s § 54 zák. o právních svazcích učitelstva z 19. prosince 1875 č. 86 z. z. ve znění zák. z 27. ledna 1903 č. 16. z. z.; při tom stížnost uvádí, že podle cit. zák. z r. 1891 mělo mu jeho místo zatímního učitele při škole měšťanské býti zachováno, a že mu náležejí za dobu vojenské služby požitky měšťansko-školské.
V tomto směru jest stížnosti dáti za pravdu.
Není sporu o tom, že st-l v roce 1914 jako náhradní záložník, tedy jako příslušník mužstva, následkem mobilisace vojenskou službu nastoupil a že v té době měl sice definitivní místo učitelské II. třídy na obecné škole ve V., že však podle dekretu ošr-y v H. z 31. srpna 1913 konal službu jako zatímní odborný učitel chlapecké školy měšťanské v H., byv jím uvedeným dekretem jmenován. Poněvadž pak podle § 1 zák. z 26. května 1891 č. 41 z. z. »za učitele ve smyslu tohoto zákona pokládají se podučitelé« (místa podučitelská byla později § 18 zák. o právních svazcích učitelstva ve znění zák. z 27. ledna 1903 č. 16 z. z. proměněna v místa učitelská II. třídy) — »neb učitelé, kteří na základě nabyté způsobilosti učitelské aneb vysvědčení zralosti při veř. školách národních všelikého druhu trvale neb prozatímně ustanoveni .... jsou«, a poněvadž podle § 5, 1. odst. c) téhož zák. »pokud učitel národní školy koná službu vojenskou .... c) v případu mobilisace zachová se mu místo učitelské i služební hodnost jeho«, tedy odporovalo zákonu, že st-l za trvání této své vojenské služby byl místa prozatímního učitele na škole měšťanské zproštěn.
Ovšem st-l ani tehdy (v srpnu neb září 1914) ani bezprostředně po svém návratu z pole v prosinci 1918 proti výměru ošr-y z 28. srpna 1914 ono zproštění provádějícímu stížnost k nadřízenému úřadu školskému nepodal; z této okolnosti však nelze — nehledě ani ke tvrzení ve st-lově podání z 24. června 1919, že službu ve V. 1. zářím 1914 nenastoupil a nastoupiti nemohl, poněvadž byl ve službě válečné a že po svém návratu z války v prosinci 1918 byl nucen nastoupiti službu na obecné škole ve V. — vyvozovati, že jest nyní prekludován se svými platovými nároky za léta válečná, poněvadž st-li — vzhledem k tomu, že byl ve službě vojenské a po svém návratu z ní neměl zajisté ihned jasného přehledu o svém právním postavení — nedodržení lhůty rekursní nelze vytýkati, když není prokázáno, že a kdy dekret z 28. srpna 1914 st-li byl doručen. St-li slušelo tedy za včas jeho vojenské služby v důsledku mobilisace zachovat jeho místo prozatímního učitele na měšťanské škole.
Pokud jde o doplatek diference mezi požitky učitele obecné školy a učitele měšťanské školy, zamítly úřady školské příslušnou žádost st-lovu z toho důvodu, že učiteli podle jasného předpisu č. 3 § 6 zák. z 26. května 1891 č. 47 z. z. v případě mobilisace náležejí pouze požitky do pense vpočítatelné.
Tento důvod úřady uvedený není ve shodě se zákonem. Podle § 6, II. odst. č. 3 »v případu mobilisace zůstanou osoby učitelské, povolány byvše k činné službě branné, pokud příslušejí k mužstvu, v plném požívání příjmů s jejich místem učitelským spojených a v pensi vpočítatelných«.
Podle § 54 zák. o právních svazcích učitelstva ve znění zák. z 27. ledna 1903 č. 16 z. z. »vpočítatelné služné jest to, kterého požívala osoba učitelská v posledním definitivním postavení před tím, než byla dána na odpočinek (§§ 20, 26, 33, 34).«
Uvedený § 54 cituje jak § 20 tak § 26: první z těchto paragrafů (§ 20) stanoví základní služné učitelů na školách obecných a měšťanských, a to v obou případech stejně, ať jsou ustanoveni definitivně nebo prozatímně; vycházel tedy z principu honorování zastávané funkce.
Druhý § (§ 26) přiznává definitivně ustanoveným učitelům, a to bez rozdílu, jsou-li ustanoveni definitivně na škole obecné nebo měšťanské, za jistých předpokladů šest pětiletých přídavků, které »na školách obecných jsou po 200 K a na školách měšťanských po 250 K«. Poněvadž zákon na tomto místě požadavek definitivy na škole měšťanské již neklade a poněvadž by nebylo lze se domysliti, že by zákonodárce byl chtěl učiteli majícímu definitivní místo na škole obecné a prozatímně ustanovenému na škole měšťanské přiznati sice základní služné podle výměry pro měšťanské školy, avšak přídavky podle výměry pro obecné školy, plyne ze souvislosti uvedených tří paragrafů (§§ 20, 26 a 54) zák. o právních svazcích učitelstva, jednak že definitivnímu učiteli školy obecné ustanovenému prozatímně na škole měšťanské příslušely za splnění ostatních zákonných podmínek kvinkvenálky podle výměry pro školy měšťanské, jednak, že sice podmínkou nároku podle § 54 jest definitivní ustanovení, že však u učitele, který má definitivum na škole obecné, avšak prozatímně je ustanoven na škole měšťanské (za platnosti uvedeného zák.), jest vpočítatelným do pense ono služné, které jemu na škole měšťanské příslušelo.
V případě st-lově byly tedy v kritické době »příjmy s jeho místem spojenými a v pensi vpočítatelným ve smyslu § 6, odst. II č. 3 zák. z 26. května 1891 č. 41 z. z. jeho příjmy na škole měšťanské, pročež mu tyto příjmy resp. doplatek na ně přísluší.
Nař. rozhodnutí vychází z opačného, tudíž nesprávného názoru, bylo proto zrušeno podle § 7 zák. o ss, aniž soud — jelikož úřad tak nevyslovil — zkoumal, zda nároky st-lovy doznávají po případě změny za dobu od 1. listopadu 1918, kterýmžto dnem nabyl účinnosti zák. z 23. května 1919 č. 274 Sb. (paritní, čl. VI. a § 14).

Citace:

č. 3987. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 533-536.