NPD documents search: Boh. adm., 19 (1937)

Č. 12733.

Školství: * Učitelskému čekateli náleží podle ustanovení § 3 odst. 2 a 6 zákona č. 104/1926 Sb. adjutum v té výši, která odpovídá skupině, do níž spadá místo, kde učitelský čekatel právě vykonává učitelskou službu, byť i tam byl přidělen toliko na výpomoc po dobu časově omezenou za účelem substituce jiné osoby učitelské.
(Nález z 21. ledna 1937 č. 16156/36.) Věc: Anna G. ve Valticích (adv. Dr. Bedřich Mautner z Prahy) proti rozh. min. škol. a nár. osvěty v Praze z 13. března 1934 o adjutu učitelské čekatelky.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: St-lka byla výnosem okr. škol. výboru v Mikulově z 31. srpna 1931 s dodatečným schválením zem. školní rady v Brně přidělena ve vlastnosti učitelské čekatelky na obecnou školu v Dol. Věstonicích a poukázáno jí adjutum podle skupiny míst »D«. Dalším výnosem téhož okr. škol. výboru z 31. srpna 1932 byla st-lka s dodatečným schválením zem. škol. rady přidělena od 1. září 1932 na dobu školního roku 1932/33 výpomocně službou na občanskou školu chlapeckou v Dol. Dunajovicích.
Výnosem zem. škol. rady z 21. listopadu 1932 byla st-lka s právní platností od 5. listopadu 1932 ustanovena definitivní učitelkou podle § 4 zákona č. 104/1926 Sb. a přiznáno jí služné 1. stupně s činovným skupiny míst »D«.
Podáním z 12. prosince 1932 na zem. škol. radu v Brně žádala st-lka, poukazujíc na to, že obec Dolní Věstonice je zařazena do skupiny míst »D«, obec Dol. Dunajovice však do skupiny míst »C«, aby jí byl doplacen za měsíce září, říjen a listopad 1932 rozdíl mezi adjutem skupiny míst »D« a skupiny míst »C«. Této žádosti zem. škol. rada v Brně výměrem z 8. února 1933 nevyhověla, poněvadž st-lka byla přidělena občanské škole chlapecké v Dol. Dunajovicích na dobu časově omezenou do 30. června 1933 a má proto ve smyslu ustanovení § 8 zákona č. 104/1926 Sb., jakož i čl. 29 prov. předpisu min. škol. a nár. osvěty ze 4. listopadu 1927 č. 123439/I-3 nárok na dosavadní adjutum, tedy na adjutum podle skupiny míst »D«.
Odvolání podané st-lkou žal. úřad nař. výnosem zamítl.
O stížnosti podané na toto rozhodnutí nss uvážil:
V daném případě žádala st-lka, aby jí bylo po dobu, po kterou působila na občanské škole v Dol. Dunajovicích jako učitelská čekatelka až do jmenování definitivní učitelkou, přiznáno adjutum ve výši stanovené pro skupinu míst »C«, protože Dol. Dunajovice jsou zařazeny do této skupiny míst. Toto žádání zamítl žal. úřad v podstatě z toho důvodu, že st-lka byla na školu v Dol. Dunajovicích přidělena toliko výpomocně na dobu časově omezenou, a že jí proto náleží adjutum podle skupiny míst »D«, do níž náleží obec Dolní Věstonice, kam st-lka byla jako učitelská čekatelka přidělena bez časového omezení. Stížnost pokládá názor ten za nesprávný a snaží se, poukazujíc na zvláštní povahu služebního poměru učitelského čekatele, dovoditi, že je výši jeho adjuta vyměřiti zřetelem na předpis § 8 zákona č. 104/1926 Sb. ve spojení s § 12 plat. zákona č. 103/1926 Sb. podle místa, kde právě učitelský čekatel působí. Tomuto stanovisku stížnosti nss přisvědčil.
Právní předpis, podle něhož je posouditi spornou otázku, přísluší-li st-lce za dobu jejího působení na občanské škole v Dol. Dunajovicích adjutum podle skupiny míst »C« nebo »D«, jest obsažen v § 3 odst. 6 učitel. zákona, který zní: »Částky adjuta a odměn stanovené v předchozích odstavcích platí pro skupinu míst A (§ 8); ve skupině míst B činí adjutum částku o 4%, ve skupině míst C částku o 8% a ve skupině míst D částku o 12% menší.« V § 8, na který se tu poukazuje, se v odst. 1 stanoví, že činovné se vyměří podle skupin míst A, B, C, D stanovených pro výměru činovného státních učitelů (§ 76 plat. zákona), načež se uvádějí sazby činovného pro jednotlivé skupiny míst. Poněvadž však pro učitelské čekatele, kterým náleží toliko adjutum ve výměrách, stanovených v § 3 učit. zákona, sazby činovného v § 8 leg. cit. uvedené nemohou vůbec přicházeti v úvahu, nutno souditi, že poukaz předpisu § 3 odst. 6 učit. zákona na ustanovení § 8 téhož zákona má toliko ten smysl, že je roztřídění míst na skupiny A—D použíti i při odstupňování adjuta. Správnost tohoto výkladu vyplývá dále z toho, že § 3 zákona č. 104/1926 Sb. obsahuje ve svém 7. odstavci předpis stejného obsahu, jako je v odst. 2 § 8, totiž, že ustanovení § 12 odst. 8 plat. zákona č. 103/1926 Sb. platí obdobně, takže by poukaz 6. odst. § 3 na § 8 zákona č. 104/1926 Sb. i v tomto směru byl zbytečný. O zmíněném roztřídění míst na skupiny míst A—D podávají podrobnější ustanovení odst. 5 až 7 § 12 plat. zákona, na který se odkazuje v § 76 plat. zákona, citovaném v § 8 odst. 1 učit. zákona. Nelze proto po názoru soudu spatřovati ve zmíněném odkazu odst. 6 § 3 učit. zákona na § 8 zákona toho projev vůle zákonodárce, že pro určení výše adjuta učitelského čekatele jsou směrodatná i ta ustanovení § 12 plat. zákona o činovném, která se netýkají roztřídění míst na skupiny A—D a výjimečného přiznání činovného skupiny míst »C« podle odst. 8 § 12 plat. zákona, tedy zejména také ustanovení odst. 1 uvedeného § 12 plat. zákona o tom, že se činovné vyměřuje podle obce, ve které je trvalé působiště úředníkovo (učitelovo). Ustanovení to by také k právní úpravě služebního poměru učitelského čekatele ani vhodně nepřiléhalo, kdyžtě podle ustanovení § 2 odst. 1 učit. zákona učitelský čekatel zastává každé služební místo toliko dočasně (t. j. zpravidla do té doby, než ono místo jest obsazeno definitivně za současného uvolnění jiného systemisovaného místa učitelského, na něž učitelský čekatel je pak přikázán), bez rozdílu, zda v dekretu, jímž byl na požitkově volné systemisované místo učitelské přidělen, bylo obsaženo nějaké časové omezení tohoto přidělení nebo stalo-li se přidělení to bez časového omezení.
Z těchto úvah plyne pro sporný případ, že okolnosti, že st-lka jako učitelská čekatelka byla na služební místo v Dol. Věstonicích přidělena bez časového omezení, nelze přiznati právní relevanci, stejně jako okolnosti, byla-li st-lka na občanskou školu v Dol. Dunajovicích přidělena toliko výpomocně s časovým omezením za účelem substituce jiné osoby učitelské. Zásadně dlužno vycházeti z toho, že se výše adjuta učitelského čekatele řídí podle onoho místa, kde učitelský čekatel skutečně vykonává službu, leč by positivním předpisem bylo stanoveno, že pro určení výše adjuta je rozhodnou skutečnost jiná — takového předpisu však, jak dovozeno, v učitelském zákoně, pokud jde o učitelské čekatele, není. Opak nelze dovoditi ani z ustanovení čl. 29 výnosu min. škol. a nár. osvěty z 4. listopadu 1927 č. 123439/I, Věst. č. 118/27, ježto ustanovení to jako předpis pouhého výnosu ministerského nemůže měniti svým obsahem zákon.
Z těchto úvah dospěl nss k závěru, že stanovisko žal. úřadu nemá oporu v zákoně.

Citace:

č. 12733. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19, s. 205-208.