NPD documents search: Boh. adm., 15 (1933), sv. 1

Čís. 16097.

Pojištění smluvní (zák. č. 145/1934 Sb. z. a n.).
Jde o nepravý údaj o podstatné okolnosti ve smyslu § 47 zák.
č. 145/1934 Sb. z. a n., pohnul-li pojišťovací jednatel někoho k sjednání pojistné smlouvy tím, že sepsal zápisek o výhradě navrhovatele, že může do určité lhůty odstoupiti od pojistného návrhu, a ujistil navrhovatele o platnosti výhrady nepojaté do pojistného návrhu. Nezáleží na tom, že jde o zprostředkujícího jednatele, ani na tom, že se o dotčené písemné výhradě pojišťovna nepřesvědčila.
(Rozh. ze dne 12. května 1937, Rv II 744/35.)
Žalující pojišťovna se na žalovaném pojistníkovi domáhá zaplacení pojistné prémie 1468 Kč s přísl. Žalobu soud prvé stolice zamítl, odvolací soud jí vyhověl.
Nejvyšší soud obnovil rozsudek soudu prvé stolice.
Důvody:
Ze zjištění nižších soudů plyne, že si žalovaný při jednání se zástupcem žalobkyně Rudolfem Sch. o pojistném návrhu vyhradil, že může jej do 1. dubna 1934 odvolati. Žalobkyně uznává, že žalovaný se pokládal za oprávněna k odstupu od smlouvy, čímž sama připouští, že se v podstatě stala výhrada takového obsahu. Nezáleží na tom, že žalobkyně dává výhradě té užší význam a že ji nepokládá pro sebe za právně účinnou, neboť pro spor jest rozhodující, že k výhradě se strany žalované došlo, a to za těch okolností, za jakých se to stalo. Jestliže totiž žalovaný podle své výhrady měl důvodně za to, že může ustoupiti od pojistného návrhu, a jestliže si tuto možnost dokonce zajistil zvláštním písemným zápiskem, napsaným a podepsaným jmenovaným zástupcem, svědčí to zřejmě o jeho vůli, že nechtěl býti beze všeho vázán již podpisem návrhu. Z toho plyne dále, že by takový návrh, o kterém by byl musil předpokládali, že ho bezpodmínečně ihned zavazuje, nebyl ani podepsal. Do pojistného návrhu nebyla však dotčená výhrada žalovaného pojata a pojišťovně byl zaslán jediné uvedený pojistný návrh k vyřízení. To žalobkyně jako strana ve sporu sama tvrdila, takže jest z tohoto skutkového základu vycházeli, a jest tedy míti za to, že Rudolf Sch. onen písemný zápisek před vyřízením pojistného návrhu pojišťovně nezaslal. To ovšem vedlo k tomu, že pojišťovna výhrady neuznala pro nedostatek písemné formy (čl. 10 všeobecných pojišťovacích podmínek). Uváží-li se vylíčený stav věci, jest přisvědčili dovolacím vývodům, že jmenovaný zástupce uvedl svým jednáním žalovaného v omyl o účinnosti dotčené výhrady. To jest otázkou právního posouzení, ale odvolací soud, vycházeje z jiného názoru, neposoudil věc správně po právní stránce. Žalovaný při svém výslechu jako: strana uvedl, že při jednání se zástupcem pojišťovny kladl váhu na to, aby nebyl podpisem návrhu ještě zcela naň vázán, a že naléhal na to, aby se řečená výhrada stanovila písemně, a že došlo k onomu zápisku. V tomto tvrzení žalovaného, k němuž jest přihlíželi jako k jeho přednesu ve sporu (viz rozh. č. 11714 Sb. n. s.), je zahrnuto i tvrzení, že se žalovaný dal pohnouti k pojistnému návrhu jen v mylném předpokladu, že ona výhrada bude platná. Z předchozích vývodů plyne, že zástupce pojišťovny Rudolf Sch., jemuž byl základ vylíčeného stavu věci jasný, neboť sepisoval pojistný návrh i onen zápisek, pohnul žalovaného k podpisu návrhu svým jednáním, hlavně ovšem údaji v dotčeném zápisku, o nichž musil věděti, že nebudou míti účinek žalovaným předpokládaný. Šlo tedy o nepravé údaje, a to o podstatné okolnosti, jimiž Rudolf Sch. svedl žalovaného k podpisu pojistného návrhu a tím i k sjednání pojistné smlouvy. Podle § 47, odst. 1, zákona o pojistné smlouvě ze dne 3. července 1934, č. 145 Sb. z. a n. nevznikl tedy žalovanému závazek vůči pojišťovně. Poněvadž zákon v § 47 nerozeznává, netřeba se tu obírati otázkou, zda je Rudolf Sch. toliko zprostředkujícími jednatelem. Řečeného zákonného ustanovení jest užiti na souzený případ, neboť řízení v prvé stolici skončilo již za účinnosti zákona č. 145/1934 Sb. z. a n. a podle § 162, odst. 1, c) uvedeného zákona platí předpis § 47 i pro pojistné poměry, platné v den účinnosti zákona (§ 146, odst. 1), a to bez jakéhokoli omezení (srv. doslov posl. věty § 162, odst. 1, c). Jestliže nevznikl žalovanému závazek vůči pojišťovně, i kdyby bylo došlo k uzavření jinak platné pojistné smlouvy, není odůvodněn zažalovaný nárok na pojistnou prémii, opírající se o pojistnou smlouvu.

Citace:

Čís. 16097. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/1, s. 640-642.