NPD documents search: Boh. adm., 6 (1924), sv. 2

Č. 4016.

Obecní samospráva (Čechy): Předsedající starosta má při volbách členů komisí obecních v obec. zastupitelstvu hlasovati toliko při rovnosti hlasů.
(Nález ze dne 13. října 1924 č. 9700).
Věc: Obec J. a spol. proti zemské správě politické v Praze o platnosti usnesení obecního zastupitelstva.
Výrok: Nař. rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: Obecní zastupitelstvo v J. usneslo se dne 16. října 1923 ve smyslu § 9 zák. z 31. ledna 1919 č. 75 Sb., aby byly zřízeny komise finanční, komise stavební a zdravotní a komise chudinská a aby každá z nich měla 7 členů. Mimo starostu bylo při schůzi přítomno 23 členů obecního zastupitelstva, z kterých hlasovalo 12 pro usnesení a 10 proti, kdežto jeden člen zdržel se hlasování.
Strana komunistů, jejíž členové zůstali se svými hlasy v menšině, nezúčastnila se voleb do obecních komisí, které byly konány téhož dne a podala proti nim námitky.
Zsp v Praze vyhověla těmto námitkám na základě § 67 uvedeného zák. rozhodnutím ze 16. ledna 1924, zrušila volbu komisí a nařídila, aby vykonána byla nová volba, avšak teprve pak, až bude počet členů platně ustanoven usnesením ob. zast., ježto usnesení ob. zast. ze 16. října 1923, jímž počet tento stanoven býti měl, není plátno, poněvadž neodpovídá předpisu 48 ob. zř., podle něhož k platnosti usnesení jest třeba nadpoloviční většiny přítomných členů zastupitelstva. V daném případě však hlasovalo z přítomných 24 členů pro zřízení komisí toliko 12 členů zastupitelstva, tedy pouze polovina, nikoli však nadpoloviční většina.
Rozkladu obce J. nebylo rozhodnutím zsp-é z 25. února 1924 vyhověno, ježto k platnosti usnesení jest třeba nadpoloviční většiny hlasů přítomných údů zastupitelstva, kteráž ze 24 činí 13, ježto starostu třeba nehlasoval sluší podle § 48 ob. zř. do počtu přítomných počítati.
Do rozhodnutí zsp-é podala obec J. a členové ob. zast. Julius W., Rudolf Q. a Rudolf H. stížnost k nss-u, o níž bylo uváženo takto:
Dle náhledu žal. úřadu byla volba komisí provedena nezákonně, ježto nespočívala na platném usnesení ob. zast. o tom, které komise obecní mají se zříditi a jaký má býti počet jejich členů. Avšak právní náhled, z něhož žal. úřad, posuzuje platnost tohoto usnesení a zákonnost provedené volby vycházel, nemohl nss uznati správným.
Podle § 48 ob. zříz. česk. jest k platnému usnesení ob. zast. zapotřebí nadpoloviční většiny hlasů přítomných údů zastupitelstva, pokud zákon neustanovuje jinak. Z ustanovení zákona, že je zapotřebí nadpoloviční většiny hlasů přítomných údů zastupitelstva, vyplývá, že mají býti čítány jen hlasy. Zákon má tedy na mysli jen ony přítomné členy ob. zast., kterým v daném případě přísluší právo hlasovati.
Dle 2. odst. §u 48 ob. zř. hledí se k hlasu předsedajícího jen při volbách, při jmenování úředníků a služebníků a při propůjčování míst; v jiných případech má hlasovati jen tehdy, když byly hlasy stejně rozděleny. V daném případě šlo o zřízení komisí obecních a stanovení počtu členů těchto komisí. Měl by tedy starosta právo hlasovati jen, kdyby hlasy byly stejně rozděleny. Tento případ však nenastal. Neboť ze 23 přítomných a k hlasování oprávněných členů odevzdalo pro návrh o zřízení komisí obecních svůj hlas 12 členů, proti návrhu hlasovalo 10 členů, kdežto jeden člen se zdržel hlasování. Nebyly tedy hlasy rovným způsobem rozděleny a starosta dle § 48 ob. zř. neměl práva hlasovati. Právem nebyl tedy počítán do počtu osob k hlasování oprávněných a nadpoloviční většinu bylo započítati z počtu 23. Této nadpoloviční většiny bylo však dvanácti hlasy pro návrh odevzdanými dosaženo.
Žal. úřad mylně se dovolává právního náhledu vysloveného v nál. býv. ss Budw. č. 8536 A. Neboť právě v tomto nál. vyslovil jmenovaný tribunál (stejně jako v nál. Budw. č. 1247 A), že předsedu nelze počítati do počtu rozhodného pro výpočet nadpoloviční většiny, jestliže nebyl oprávněn hlasovati.
Žal. úřad založil tedy své rozhodnutí na mylném náhledu právním, pročež bylo je zrušiti dle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 4016. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 588-589.