Čís. 6132.

Ke skutkové podstatě zločinu lichvy podle § 4 cís. nař. čís. 275/1914 ř. z.
Mezi vlastnostmi nebo stavy uvedenými v této stati zákona a dosaženým nepoměrným ziskem musí býti spojitost; pachatel jich musí zneužíti způsobem tam naznačeným; nestačí tedy, že byl sice u pachatelova smluvníka takový stav nebo vlastnost, smluvník se však odhodlal k nepoměrnému plnění z pohnutky jiné.
Tíži poškození většího počtu osob ve smyslu § 4 cit. nař. je posuzovati podle poměrů poškozených; musí íiti o větší počet, nikoli pouze o více lidí. Po stránce subjektivní je i v tomto směru třeba přímého nebo aspoň nepřímého úmyslu pachatelova.
(Rozh. ze dne 11. února 1938, Zm II 176/37.) Obžalovaný A. zařídil a financoval podnik vyrábějící krmnou (pícni) moučku, kterou rozprodával prostřednictvím velkého množství zástupců po celém území Československé republiky. Jeden kilogram tohoto prášku v ceně 4 Kč prodával obžalovaný za 6 až 10 Kč; poškozeno bylo několik set osob.
Soud prvé stolice uznal obžalovaného vinným zločinem lichvy podle § 4, odst. 1 a 2 cis. nař. ze dne 12. října 1914, čís. 275 ř. z.
Nejvyšší soud vyhověl zmateční stížnosti obžalovaného, napadený rozsudek v odsuzující části zrušil jako zmatečný a vrátil věc soudu nalézacímu, aby ji v rozsahu zrušení znovu projednal a o ní rozhodl.
Z důvodů:
S hlediska hmotněprávního důvodu zmatečnosti podle § 281, čís. 9 a) tr. ř. uplatňuje zmateční stížnost, že nalézací soud nesprávně vyložil jednotlivé známky skutkové podstaty zločinu podle § 4 cís. nař. z 12. října 1914, čís. 275 ř. z., což mělo za následek, že jednání obžalovaného podřadil pod skutkovou podstatu uvedeného trestného činu, ač skutková zjištění nenaplňovala jednotlivé zákonité pojmy ve zmíněném místě zákona uvedené, a že, vycházeje z nesprávného právního názoru, neučinil potřebná skutková zjištění a nepřihlédl k celé řadě výsledků trestního řízení, pokud se týče nevyhověl návrhům obhajoby na doplnění trestního řízení, čímž zároveň zatížil rozsudek vadami neúplnosti (§ 281, čís. 5 tr. ř.) a kusosti (§ 281, čís. 4 tr. ř.).
Ke skutkové podstatě zločinu lichvy podle § 4, odst. 1, 2 cis. nař. čís. 275/1914 ř. z., jímž byl obžalovaný vinným uznán, se vyžaduje, aby pachatel úmyslně při uzavření, změně nebo zprostředkování právního jednání, které má za předmět nabytí nebo zcizení nějaké věci nebo nějakého práva, vykořisťoval lehkomyslnost, tíseň, slabomyslnost, nezkušenost neb vzrušení mysli jiného tím, že sobě nebo osobě třetí dá slíbiti nebo poskytnouti vzájemné plnění, jehož majetková hodnota je v nápadném nepoměru k hodnotě jeho plnění, dále aby pachatel tak učinil po živnostensku a aby tím byl poškozen těžce větší počet osob.
Je tedy lichvou úmyslné vykořisťování tísně neb určitých duševních stavů jiného k dosažení majetkových výhod zjevně nepoměrných.
Podle napadeného rozsudku vykořisťoval obžalovaný nezkušenost jiných. Tu pak zmateční stížnost poukazuje právem k tomu, že nalézací soud nesprávně vyložil pojem »nezkušenosti«. Nezkušeností rozumí zákon nepoznání nepoměrnosti vzájemného plnění pro nedostatek zběhlosti v obchodech podobného rázu (srovn. na př. rozhodnutí č. 4565 Sb. n. s.). Zmateční stížnost uplatňuje správně, že se ke skutkové podstatě zmíněného trestného činu vyžaduje, aby pachatel dosáhl majetkové výhody zcela určitým způsobem, t. j. využitkováním některé nehospodářské vlastnosti postižené osoby a že mezi těmito skutečnostmi a dosaženým nepoměrným ziskem musí býti spojitost, t. j. aby pachatel zneužil některé nehospodářské vlastnosti druhé strany, tedy v souzeném případě nezkušenosti k tomu, aby dal sobě nebo jiné osobě slíbiti neb poskytnouti nepoměrné vzájemné plnění. Nestačilo by tudíž, kdyby tu taková nezkušenost sice byla, nebylo by tu však naznačené spojitosti, t. j. kdyby se druhá strana odhodlala k nepoměrně vysokému plnění ne následkem této nezkušenosti, nýbrž z pohnutky jiné (Miřička, Právník, ročník 54, str. 41, 42). Tuto otázku spojitosti však nalézací soud neřešil, vycházeje zřejmě v tom ohledu z nesprávného právního výkladu pojmu nezkušenosti a maje patrně za to, že uvedené spojitosti mezi jednáním pachatelovým a nezkušeností na druhé straně není třeba. Tento právně pochybený právní názor byl zřejmě příčinou toho, že nalézací soud nejen že neučinil potřebných skutkových zjištění, nýbrž zamítl i návrh obhajoby, obsažený v písemném podání ze dne 10. ledna 1936, opakovaný při hlavním přelíčení a směřující k tomu, aby způsobem tamže blíže uvedeným bylo zjištěno, že šlo vesměs o obchodníky zkušené, tedy ke zjištění skutečnosti rozhodné pro posouzení viny obžalovaného (§ 281, čís. 4 tr. ř.).
Jelikož předpokladem přičítatelnosti trestného činu uvedeného v § 4 cís. nař. čís. 275/1914 ř. z. je, aby pachatel jednal úmyslně, — kteroužto nezbytnou známku skutkové podstaty uvedeného trestného činu nalézací soud v rozsudkovém výroku vůbec neuvádí, což zmateční stížnost ostatně výslovně vytýká, byť i pod nesprávným označením § 281, čís. 3 tr. ř., — tedy aby věděl, že druhá strana jedná z nezkušenosti, t. j. že se odhodlala k nepoměrně vysokému plnění následkem této nehospodářské vlastnosti, bylo povinností nalézacího soudu, aby aspoň učinil taková skutková zjištění, která by takový závěr o vědomosti obžalovaného mohla ospravedlniti, zejména když zjistil, že z celkového množství prodané krmné moučky prodal »něco« také obžalovaný A., dále že »moučka byla prodávána celou armádou cestujících« a že převážné většiny objednávek bylo dosaženo podvodným předstíráním cestujících, že značné množství moučky bylo dodáno pouze do komise, a když dále vzal nalézací soud za prokázáno, že obžalovaný A. napomínal cestující, aby jednali poctivě. Nalézací soud však ani tyto zjištěné skutečnosti nehodnotil, ač se týkaly skutečností rozhodných (§ 281, čís. 5 tr. ř.).
Zmateční stížnost vytýká dále s hlediska zmatku podle § 281, čís. 9 a) tr. ř. právem, že nalézací soud vyložil nesprávně pojmy »vykořisťování nápadného nepoměru «, shledav k jejich naplnění za postačující, že obžalovaný předával prášek v ceně nejvýše 4 Kč — za 6 Kč až 10 Kč (t. j. za 1 kg), při čemž přehlédl, že o vykořisťování lze mluviti jen tehdy, když zisk pachatelův je hledíc na konkrétní poměry nepoměrně veliký. Pojem nápadného nepoměru hodnot plnění je relativní; tento znak nutno spatřovati všude tam, kde rozdíl mezi hodnotou plnění a vzájemného plnění je ve značném nepoměru k obyčejné, konkrétními poměry ospravedlněné hodnotě. Vycházeje z té příčiny z nesprávného právního názoru, nedbal nalézací soud toho, že obžalovaný platil svým cestujícím za každý 1 kg prodaného prášku provisi, a nepřipustil navrhovaný důkaz výslechem svědkyň G. a H. o tom, že obžalovaný prodělal na obchodě s krmnou moučkou 100 000 Kč, jakož i o tom, že jím uplatňované jednotlivé položky kalkulace byly správné a jím skutečně vynaloženy, ač šlo o okolnosti rozhodné pro skutkové zjištění nezbytné pro správné řešení otázky, zda šlo o nápadný nepoměr ve smyslu § 4 cit. cís. nař. (§ 281, čís. 4 tr. ř.).
Uvedený nesprávný výklad pojmu »nápadného nepoméru« měl za následek, že nalézací soud neřešil správně otázku vědomí obžalovaného o nápadném nepoměru, což je patrno z toho, že nepřiznal obžalovanému vůbec žádnou provisi, ač na jiném místě připouští, že obžalovaný má nárok na uznání provise v jisté výši, a že nehodnotí v rozsudku zjištěnou okolnost, že obžalovaný není odborníkem a že prášek nevyzkoušel, nepřikládaje jim patrně žádný význam. Právě uvedené okolnosti však přímo nutkaly k úvaze, zda obžalovaný, i když, jak rozsudek zjišťuje, znal nákupní cenu prášku a věděl, kolik činí ostatní položky režie, byl si vědom nápadného nepoměru vzájemného plnění; s tohoto hlediska měl nalézací soud hodnotili i pro obžalovaného příznivé posudky inž. K., inž. T. a inž. H. (§ 281, čís. 5 tr. ř.).
Jelikož, jak z uvedeného plyne, je rozsudek stižen zmatky podle § 281, čís. 4, 5, 9 a) tr. ř. a tyto již v tomto rozsahu činí rozsudek zmatečným, bylo již z těchto důvodů, aniž bylo třeba obírali se dalšími vývody stížnosti, pokud uplatňují uvedené důvody zmatečnosti ještě v jiném směru a pokud vytýkají rozsudku ještě zmatek podle § 281, čís. 10 tr. ř., rozsudek jako zmatečný zrušiti ve výroku o vině a trestu a ve výrocích s tím souvisících. Poněvadž rozsudková zjištění nepostačují a řízení trpí vadou neúplnosti a kusosti, nemohl nejvyšší jako zrušovací soud rozhodnouti ihned ve věci samé a bylo proto věc vrátiti soudu nalézacímu, aby o ní v rozsahu zrušení znovu jednal a rozhodl.
Na nalézacím soudě bude, aby pokud jde o otázku, zda jednáním obžalovaného byl těžce poškozen větší počet osob, nepřehlédl, že tíži škody je nutno posuzovati podle poměrů poškozených osob, a že tento znak, kvalifikující čin za zločin, žádá tutéž formu viny jako delikt základní, tedy úmysl aspoň eventuální (srovn. Miřička tamtéž str. 95), a že již jasné znění zákona poukazuje k tomu, že musí jíti o větší počet a nikoli pouze o více osob, jak rozsudek nesprávně ve výroku uvádí.

Citace:

Čís. 6132. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1939, svazek/ročník 20, s. 108-111.