NPD documents search: Váž. civ., 14 (1932), sv. 1

Č. 6943.

Vojenské věci: * Ustanovení § 5, odst. 1. lit. A vl. nař. č. 10/1924, resp. ustanovení prov. směrnic k § 5. zák. č. 195/1920 (odst. 4. bod 1. věstníku mno z r. 1920 čl. 454), že do postupové skupiny 1. lze zařaditi jen ony gážisty, kteří náležejí do služební kategorie, pro kterou je předepsáno příslušné vyšší (vysokoškolské) vzdělání, resp. že do 1. skupiny patří jen důstojníci justiční služby, jest kryto ustanovením § 5, odst. 9 č. 1. zák. č. 195/1920 o úpravě služ. požitků čsl. vojska.
(Nález ze dne 3. prosince 1927 č. 25267.)
Prejudikatura: Boh. 6587/27 adm.
Věc: Dr. Josef B. v P. (adv. Dr. Viktor Svoboda z Prahy) proti ministerstvu národní obrany o propočtení služební doby.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-1, narozený 27. června 1887, nastoupil voj. službu za války dne 16. ledna 1915, maje vykonány všechny tři státní zkoušky právnické, vstoupil 16. července 1918 do čsl. legií v Itálii, kdež konal službu nejprve jako řadový důstojník a od února 1919 jako voj. prokurátor armádního sboru čsl. vojsk v Itálii. Výnosem mno ze 7. června 1919 zřízeno bylo na dobu vál. operací na Slov. několik div. soudů a voj. zastupitelstev. Voj. soud čsl. armádního sboru z Itálie byl tímto výnosem zrušen. Přidělení důstojníci byli dirigováni k nově zřízeným justičním úřadům, při čemž byl st-l — tehdy poručík — spolu s jinými důstojníky jmenován na dobu vál. operací důstojníkem pro just. službu a sloužil na to jako náměstek voj. prokurátora nejprve v Žilině a od prosince 1919 v Praze, když byl 1. srpna 1919 jmenován kapitánem. Vykonav 30. dubna 1920 voj. zkoušku soudcovskou, byl dnem 1. května 1920 přeložen do kategorie důstojníků soudcovstva z povolání.
Při provádění zák. č. 195/1920 byla st-li služ. doba propočtena podle lhůt časového postupu ve 4. postupové skupině jako důstojníku řadové služby. Podáním z 2. března 1922 domáhal se, aby mu byla propočtena celá jeho služ. doba v 1. post. skupině a aby mu vál. léta 2 1/2 roku byla jakožto léta, na něž se obmezení § 7 lit. b) téhož zák. nevztahuje, — ponechána jako doba vybývající pro postup do vyšších požitků.
Když pak po vydání novely k pož. zák. č 152/1923 a vl. nař. č. 10/1924 byla mu služ. doba propočtena podle § 35 cit. nař., žádal podáním z 11. srpna 1925 o kladné vyřízení původní žádosti, poněvadž v tom případě bylo by mu zůstalo toto propočtení jako výhodnější ve smyslu směrnic vydaných k provedení shora uvedených norem ve Věstníku mno z 24. května 1924 č. 32 čl. 283 bodu 182.
Nař. rozhodnutím zamítlo mno obě žádosti, t. j. žádost za propočtení dle zák. č. 195/1920 ve skupině 1. a i žádost za ponechání tohoto propočtení jakožto výhodnějšího.
Nss uvážil o stížnosti toto:
Dle § 5 zák. č. 195/20 patří do 4. postupové skupiny důstojníci řadové služby (mezi něž st-l původně beze sporu patřil), do skupiny 1. pak gážisté, pro které jest pro obor jejich služby ustanoveno úplné středoškolské a vysokoškolské vzdělání, a kteří vykonali studia na vysoké škole aspoň 4leté s ustanovenými zkouškami (odst. 9 č. 1.).
Na sporu jest otázka, patřil-li st-l 1. ledna 1920 do 1. postupové skupiny čili nic. Zodpovědění této otázky podává se z výkladu právě uvedeného ustanovení zákonného. Zákon praví »pro obor jejich služby.« Jednotlivé obory voj. služeb gážistických byly již před vydáním a před účinností zák. č. 195/1920 přesně vymezeny jako skupiny či kategorie služební a bylo služ. předpisy stanoveno, kdo do té které kategorie patří. Pro gážisty s úplným vzděláním vysokoškolským byla to kategorie důstojníků justiční služby čili důstojnický sbor pro just. službu, dále kategorie důstojníků-lékařů (vojensko-lékařský sbor důstojnický) a pod. Nestanovil-li zák. č. 195/1920 pro svoji potřebu, t. j. pro časový postup dle § 5 nic jiného, nelze oborem služebním rozuměti nic jiného, než tyto služební kategorie, a praví-li zákon »pro obě jejich služby«, stanovil slovem »jejich« předpoklad, že gážista jest v té které služ. kategorii nebo že do ní patří, to jest, že byl do kategorie té buď výslovně zařaděn (jmenován) nebo že má na zařadění to právní nárok, splniv jeho veškery podmínky. Pouhé konání služeb na základě služebního přidělení není ovšem podobným zařaděním.
Za tohoto stavu věci nelze shledati, že by odporovalo zákonu shora uvedené ustanovení (odst. 4 č. 1 k § 5 zák. č. 195/1920) prov. směrnic z roiku 1920 (Věstník č. 42 čl. 454), že do skupiny 1. patří důstojníci zdravotnictva a justičního sboru, právní důstojníci, voj. duchovní atd., resp. ustanovení § 5 vl. nař. č. 10/1924, jímž se provádí dotyčné ustanovení § 5 zák. č. 195/20 — (jehož znění nebylo novelou ze 4. července 1923 č. 152 Sb. dotčeno) — že do 1. skupiny lze zařaditi jen ony gážistyv kteří náležejí do služ. kategorie, pro niž jest příslušné vyšší (vysokoškolské) vzdělání předepsáno.
Byl-li gážista do určité kategorie výslovně zařaděn, jest ovšem kategorie ta jeho oborem služebním, i když mu chyběla nebo ještě chybí některá z podmínek pro zařadění ono služ. předpisy požadovaná, kdežto o nároku na zařadění lze mluviti jen tenkráte, když byly splněny veškeré podmínky pro zařadění to požadované. Tvrdí-li tedy st-l, u něhož jde o obor soudcovské služby vojenské, tedy o služ. kategorii důstojníků just. služby, že jeho právnímu nároku na uznání, že 1. ledna 1920 patřil do skupiny 1., nestojí v cestě skutečnost, že soudcovské zkoušky vojenské toho dne ještě neměl, není tvrzení to důvodné, neboť podmínkou pro zařadění do kategorie důstojníků just. služby bylo dle služ, předpisů A-l-i a A-51, jak nss vyslovil již v nál. Boh. 6587/27 adm., a jak ostatně i stížnost sama připouští, — úspěšné vykonání voj. zkoušky soudcovské.
St-l tvrdí ovšem také, že byl do 1. skupiny výslovně zařaděn svým jmenováním ze 7. června 1919. Než ani toto tvrzení nelze uznati za způsobilé, aby vyvrátilo názor žal. úřadu. Výnosem ze 7. června 1919 byl st-l spolu s několika jinými důstojníky jmenován na dobu vál. operací na Slov. důstojníkem pro justiční službu. I kdyby tento akt mno bylo možno považovati za akt jmenovací a kdyby tedy byl st-l jím ze skupiny důstojníků zbraní přeřaděn do skupiny důstojníků justiční služby, nss přece neshledal, že st-l byl v kritický den 1. ledna 1920 důstojníkem služby justiční, neboť podle svého osobního výkazu a odpovídajících tomu publikací v osobním věstníku mno byl st-l dnem 1. srpna 1919, tedy po vydání výnosu ze 7. června 1919, jmenován jako důstojník italských legií kapitánem bez jakéhokoli určení pro službu justiční a byl dnem 1. března 1920 zařaděn k pěšímu pluku č. .. . s ponecháním v dosavadním přidělení. Z těchto dvou aktů je zřejmo, že st-l i kdyby byl býval výnosem ze 7. června 1919 jmenován důstojníkem justiční služby, stal se dnem 1. srpna 1919 opět důstojníkem zbraní ve skupině 4. Do skupiny 1. přešel tedy teprve dnem 1. května 1920, kdy byl do kategorie důstojníků soudcovstva z povolání přeložen.
Nelze tedy dáti st-li za pravdu, že propočtení jeho služ. doby k 1. lednu 1920 mělo se státi v mezích 1. postupové skupiny. Tím padá ovšem i jeho petit, aby v této 1. skupině bylo zvláště přihlédnuto k jeho vál. pololetím.

Citace:

č. 6943. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 9/2, s. 578-580.