Čís. 3500.

Na nelikvidní a nepoukázanou pohledávku na vrácení přeplatku daně z majetku (přírůstku na majetku) nelze vésti exekuci zabavením a přikázáním k vybrání.
(Rozh. ze dne 13. února 1924, R II 41/24).
Návrhu vymáhajícího věřitele, by mu k vydobytí peněžité pohledávky byla povolena exekuce zabavením a přikázáním k vybrání oné části dávky z majetku a přírůstku na majetku, která buď následkem odvolání nebo na základě příslušné zákonné novely anebo konečně z jakéhokoliv jiného důvodu penízem 15 000 Kč bude odepsána a měla by býti dlužníku vrácena, soud prvé stolice vyhověl, rekursní soud exekuční návrh zamítl. Důvody: Vymáhající věřitel tvrdí ve své žádosti, že v exekuční věci proti povinné a jejímu manželi dražbou nemovitostí erár přihlásil dávku z majetku a přírůstku na majetku 000 Kč a že tento peníz snad eráru bude z nejvyššího podání prodaných nemovitostí přikázán a vyplacen. Jelikož však manželé S-ovi podali proti vyměření této dávky odvolání a dávka z majetku a přírůstku na majetku dle zpráv bude novelisována, není vyloučeno, že povinné a jejímu manželi část dávky bude odepsána (vrácena), a na tuto část dávky vede vymáhající věřitel exekuci zabavením a přikázáním k vybrání. První soud napadeným usnesením exekučnímu návrhu vyhověl. Proti tomuto povolení exekuce brání se erár dle §u 294 poslední odstavec ex. ř. jako poddlužník stížností a to právem. Vymáhající strana žádá, by jí byla povolena exekuce soudním zabavení a přikázáním pohledávky, která povinné proti eráru snad někdy v budoucnosti vznikne tím, že příznivým vyřízením jejího odvolání nebo snížením dávky z majetku eventuelní novelou k zákonu o dávce z majetku jí část zaplacené již dávky bude vrácena. Jest tedy navržena exekuce na pohledávky proti eráru, jejíž existence je závislá na skutečnostech, o nichž není vůbec jisto, zda se v budoucnosti dostaví, pokud se týče navrženo zabavení a přikázání pohledávky proti eráru, ač tato dosud není likvidní a ač u veřejných pokladen povinné dosud nebyla poukázána. Podle dvorního dekretu ze dne 21. srpna 1838 čís. 291 sb. z. s. čl. IX. uvoz. zák. k exekučnímu řádu výslovně v platnosti zachovaného není však připustno, by byla povolena soudní obstávka nebo soudní zabavení pohledávek proti eráru, které jsou ještě nelikvidní a u veřejných pokladen ještě nebyly poukázány.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.

Důvody:

Dle dvor. dekretu ze dne 21. srpna 1838 čís. 291 sb. z. s. nelze si vymoci na nelikvidní a nepoukázanou pohledávku u veřejných pokladen dle jich zařízení ani záznam soudně povolené obstávky, ani soudní zájem, poněvadž před provedením poukazu není známou pokladna, která má výplatu obstarati a do té doby není zde pokladny ku výplatě povinné. Tento předpis byl článkem IX. čís. 5 uvoz. zák. k ex. ř. zachován v platnosti. Vymáhající věřitel navrhl exekuci proti dlužnici zabavením a přikázáním k vybrání jejího nároku na vrácení přeplatku dávky z majetku, neb přírůstku na majetku, která eráru penízem 42 000 Kč bude snad přikázána a vyplacena z nejvyššího dražebního podání a kterýž přeplatek snad vrácen bude dlužnici v případě příznivého vyřízení jejího rekursu proti vyměření zmíněných dávek, neb po novelisaci dávek těch. Jak správně již vytkl rekursní soud, jedná se zde o pohledávky dlužnice proti eráru, kteréž mají v budoucnosti teprve vzniknouti, a jsou nejisté a neurčité, jak co do jsoucnosti, tak i co do výše, o pohledávky, které nejsou tedy likvidní a které nejsou též poukázány k výplatě u některé státní pokladny a o nichž není jisto, zda vůbec a kdy poukázány budou. Nelze přisvědčiti náhledu rekurentově, že se onen předpis vztahuje pouze na pohledávky proti eráru za vykonané práce a na pohledávky z náhrady škody, nikoli však na pohledávky na vrácení přeplatků daní, neboť dvorský dekret nečiní v té příčině roz- dílu a vzhledem k obsahu exekučního návrhu je nepochybno, že pohledávky, které takto zabaveny býti mají, jsou nelikvidní a nejsou u žádné pokladny státní poukázány, což je v tomto případě jedině rozhodným.

Citace:

Rozhodnutí č. 3500. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 243-245.