Interusurium.Zaplatí-li se věřiteli pohledávka nezúročitelná neb taková, jejíž úroky nedosahují obvyklé míry úrokové, před svou dospělostí, získá on tímto předčasným placením tak zv. interusurium (discont, sconto, rabatt). Jest otázkou, zda v jednotlivém případě oprávněn jest dlužník žádati za náhradu tohoto zisku. Jelikož podle ustanovení občanského a obchodního zákona nemůže věřitel přinucen býti k tomu, aby přijal předčasné placení, nezabývá se zákon vůbec interusuriem, takže nebyla-li náhrada tato umluvena,nelze ji také žádati. Jedině konkursní řád jedná v § 20, poslední větě, o náhradě interusuria. Kompensuje-li totiž věřitel konkursní podstaty svounedospělou, nezúročitelnou pohledávku s pohledávkou, kterou má podstata proti němu, musí si nechati odečísti zákonné úroky za předčasné zapravení své pohledávky. Zde rozřešena jest též otázka v římském právu velmi sporná, jak má se náhrada interusuria počítati. Konkursní řád přijal totiž tak zv. methodu Carpzovovu, dle kteréž se věřiteli odečtou zákonné úroky za mezičasí. Pro tento výpočet platí vzorec (pohledávka = p, míra úroková = u, čas = t, interusurium = i) : i = put/100. Nesprávnost tohoto počtu jestpatrna: neboť je-li na př. u = 5, t = 20, pak rovná se interusurium kapitálu. Mathematicky správná jest methoda Leibnitzova, dle které přísluší věřiteli ten obnos, jenž s připočtením úroků z úroků činí v den splatnosti pohledávku. Vzorec jest pak tento i= p p/(1+u/100). Tak zv. methodaHoffmannova spočívá na téže zásadě, nepřihlíží však k úrokům z úroků, nýbrž toliko k úrokům. Vzorec jest tento : i = ptu/ut+100 . Obyčejně užívá se této poslední methody, ku př. jedná-li se o to, co má nahraditi věřitel dlužníkovi, který omylem předčasně svůj závazek splnil (§ 1431 o. o. z.).