NPD documents search: Boh. adm., 6 (1924), sv. 2

č. 3702.

Cestovní výkazy (Slovensko): * Ve věci vydávání pasů jest na území slovenském poslední instancí ministerstvo.
Administrační řízení. — Řízení před nss-em: Podala-li strana do rozhodnutí nižší stolice, které není konečné, stížnost na nss následkem toho, že úřad nižší stolice její dříve do téhož rozhodnutí podaný rekurs odmítl jako nepřípustný, jest ono prvé rozhodnutí zrušiti podle § 6 zák. o ss.
(Nález ze dne 6. června 1924 č. 8741).
Věc: R. Č. v P. proti župnímu úřadu v Nitře o cestovní pas.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: O st-lově žádosti, aby mu vydán byl cestovní pas pro něho a jeho dceru, vyžádal si okr. úřad v P. zprávu četnictva, na jejímž základě pak výměrem z 29. července 1923 zamítl žádost tu z důvodů, že žadatel nevyhověl požadavkům stanoveným v pasových předpisech, vydaných ministrem pro Slov., hlava IV., bod 5. Jeho dceři bylo by možno vydati cestovní pas, avšak jen v případě, že by prokázala důvod hodný zřetele.
Nař. rozhodnutím zamítl žal. úřad odvolání v důsledku min. výn. z 24. července 1921 č. 14647, hlava IV., bod 5. Rozhodnutí bylo doručeno st-li dne 19. prosince 1923 a podal z něho odvolání, řízené k ministru pro Slovensko . . .
Výměrem z 10. ledna 1924 odmítl okr. úřad v P. odvolání jako bezpředmětné, ježto st-li bylo písemně sděleno, že jeho žádost byla zamítnuta.
Odvolání z tohoto rozhodnutí k župnímu úřadu podané odmítl okr.úřad v P. dne 30. ledna 1924 jako nepřípustné.
O stížnosti podané do nař. rozhodnutí župního úřadu uvážil nss takto. Vydávání cestovních pasů upraveno jest na území slovenském zák. čl. 6. z 1903, pokud nebyl změněn nebo doplněn normami republiky čsl.
Podle § 6 cit. zák. čl. poslední instancí v záležitostech tohoto druhu je min. vnitra. Na tomto ustanovení nebylo nic změněno předpisy, vydanými republikou čsl., totiž nař. z 22. prosince 1918 č. 87 Sb., nař. z 18. ledna 1919 č. 46 Sb., nař. z 9. června 1921 č. 215 Sb., §em 144 zák. z 28. července 1921 č. 269 Sb. a zejména ani nař. z 22. prosince 1922 č. 385 Sb., jehož §em 1, lit. E č. 1 přenesena byla pouze v 1. instanci kompetence s úřadů uvedených v § 6 zák. čl. 6. na okresní úřady.
V daném případě věc nebyla vyřešena ministerstvem jako poslední správní instancí a byla by tudíž stížnost nepřípustná podle § 5 zák. o ss. Ze správních spisů je však patrno, že nedostatek ten přivoděn byl okr. úřadem v P., jenž odvolání podané st-lem k ministrovi pro Slov. odmítl jako bezpředmětné, resp. nepřípustné, aniž žal. úřad, zvěděv o tom jak z podání st-lova, tak i ze zprávy okr. úřadu, zjednal v tomto směru nápravu.
Poněvadž tímto postupem správních úřadů, nemajícím opory v zákoně bylo st-li znemožněno dovolati se pomoci nss-u ve věci samé, bylo nař. rozhodnutí, jež se vydává dle toho za výrok konečný, zrušiti podle § 6 zák. o ss pro podstatnou vadu řízení správního, aniž se soud mohl zabývati sporem meritorně.

Citace:

č. 3702. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 16-17.