NPD documents search: Boh. adm., 15 (1933), sv. 1

Č. 10331.

Domovské právo (Slovensko): Za platnosti vl. nař. č. 96/28 je rozhodnutí okresního úřadu o domovském právu podle § 25 odst. 2 zák. čl. XXII:1886 konečné.
(Nález ze dne 8. února 1933 č. 1959/32.)
Prejudikatura: Boh. A 10121, 10123/32.
Věc: Emerich S. v B. proti okresnímu úřadu v Trnavě o domovské právo.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Jednaje o st-lově žádosti, aby mu byl vydán domovský list, usnesl se zastupitelský sbor města Trnavy dne 24. září 1927, že st-lovu příslušnost v Trnavě neuznává, a proto mu domovský list nevydá. Nař. rozhodnutím vyslovil pak okresní úřad v Trnavě, že usnesení zastupitelského sboru města Trnavy z 24. září 1927 schvaluje a odvolání zamítá, a to v podstatě z důvodu, že st-l, původně příslušný domovským právem do obce B. v nynějším Maďarsku, nabyl domovského práva na dnešním území Čsl. republiky teprve v r. 1914 v Trnavě, a nestal se proto čsl. státním občanem podle § 1 odst. 1 úst. zák. č. 236/20, jenž vyžaduje domovské právo zde nabyté již před 1. lednem 1910. St-l měl pouze právo žádati za přiznání čsl. státního občanství podle § 9 cit. ústav. zák. č. 236/20, když však jeho žádost o toto přiznání byla jako opožděná odmítnuta, st-l čsl. státního občanství nenabyl, a tím jeho domovské právo v Trnavě zaniklo.
Stížnost, podaná do tohoto rozhodnutí, namítá předem, že okresní úřad nebyl vůbec příslušný vydávati rozhodnutí, poněvadž šlo o soukromoprávní věc a že jeho rozhodnutí bylo neprávem označeno za konečné. Námitky tyto nejsou důvodné.
Nař. rozhodnutím bylo, jak se v něm praví, zamítnuto odvolání a s konečnou platností potvrzeno usnesení zastupitelského sboru města Trnavy, jež neuznávajíc st-lovy domovské příslušnosti, odepřelo mu vydati domovský list. Instanční postup ve věcech domovského práva, pokud nešlo o spory mezi obcemi, jest posuzovati podle § 25 odst. 2 zák. čl. XXII:1886, podle něhož v soukromých věcech jednotlivců lze se z usnesení obecního zastupitelstva odvolati k adm. výboru, jenž pak podle § 23. zák. čl. XXVI:1896 rozhodoval v jediné a poslední stolici. Působnost adm. výboru přešla pak na Slov. vzhledem k ustanovení § 6 zák. o župním zřízení č. 126/20 na úřady župní, s nichž pak dnem 1. července 1928 přešla na základě zákona č. 125/27 (úvodní ustanovení tohoto zákona, jakož i jeho § 5) na úřad zemský. Vl. nař. č. 96/28 byla dále působnost zemského úřadu v Bratislavě, příslušející mu ve věcech obecních podle zákonného čl. XXII:1886, tedy i ve věcech domovského práva, přenesena na úřady okresní. Že pak rozhodnutí okresního úřadu ve věcech domovského práva na Slovensku podle § 25 odst. 2 zák. čl. XXII:1886, vydané za účinnosti vl. nař. č. 96/28, jest konečné, vyslovil nss již v nál. Boh. A 10121/32.
Nebrání proto nss-u nic, aby nař. rozhodnutí, vydané již za účinnosti cit. vl. nař., podrobil v mezích dalších stížnostních námitek svému přezkoumání.
Ve věci samé spatřuje stížnost nedostatek nař. rozhodnutí v tom, že toto rozhodnutí neuvádí, kam st-l přísluší. Než ve věci, o kterou šlo, nedostatek ten jako vada právem vytýkán býti nemůže, neboť žal. úřadu bylo rozhodovati jen o tom, zda st-l má nárok, aby mu, jak se toho domáhal, byl vydán domovský list městem T. Pro toto rozhodnutí musil si žal. úřad zjistiti, zda st-1 domovským právem do T. přísluší, a dospěl-li k závěru, že tomu tak není, mohl již své rozhodnutí — st-lovu žádost v podstatě zamítající — vydati, aniž musil dále zjišťovati, v které jiné obci st-l své domovské právo má, zejména má-li je dosud v obci B. v nynějším Maďarsku.
Míní-li pak st-l, jenž poukazuje na to, že byv přijat v r. 1914 do svazku města T., byl ze seznamu příslušníků obce B. vymazán a tato obec jej za svého příslušníka neuznává, že proto musí býti domovským právem příslušný do T., jest mu odpověděti, že pro otázku, zda st-l jest skutečně příslušníkem města T., jest zcela nerozhodno, jaké jest ve věci té stanovisko jiné obce a že by ani z případné skutečnosti, že st-l snad vůbec nikde nemá domovského práva, neplynulo, že jest příslušníkem města T.
Závěrečnými námitkami brojí stížnost proti prejudiciálnimu úsudku žal. úřadu, že st-l není čsl. státním občanem. Namítá tu, že st-l se stal čsl. státním občanem, poněvadž je členem slovenské rodiny, a Slov. bylo odloučeno od Maďarska proto, aby bylo domovem Slováků, dále že složil při převratě slib věrnosti a byl pensionován. Ač jako Slovák s pravěkým právem nemusil optovati, přece tak učinil. K těmto námitkám jest jen tolik podotknouti, že právní řád čsl. nezná nabytí státního občanství na základě skutečností, jichž se st-l dovolává. Pokud pak st-l poukazuje na to, že pro čsl. státní občanství optoval, má na mysli, že podal žádost za přiznání státního občanství podle § 9 úst. zák. č. 236/20, bylo již v nař. rozhodnutí řečeno, že žádost ta byla podána opožděně a proto byla odmítnuta. Že by opak byl pravda nebo že by oné st-lově žádosti bylo vyhověno, stížnost netvrdí. Ale pak nezvrací úsudku žal. úřadu, že se st-l čsl. státním občanem nestal.

Citace:

č. 10331. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr., V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 439-441.