Č. 4046

Četnictvo: Nárok na služební požitky vyměřené zákonem č. 232/1922 má jen takový vrchní četnický strážmistr, který vykonává facticky službu v odst. 1. čl. 1. cit. zák. vytčenou.

(Nález ze dne 21, října 1924 č. 18 012.)
Věc: František V. v Brně (adv. Dr. František Lorek z Brna) proti ministerstvu vnitra o výměru výslužného.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.

Důvody: St-l byl jako vrchní četnický strážmistr velitelem četnické stanice ve V. až do 10. června 1922, kdy byl k návrhu vojenského prokurátora zbaven této služby a zařaděn jako náměstek velitele četnické stanice v M. v důsledku toho, že bylo proti němu zavedeno soudní vyšetřování pro zločin dle § 380 voj. trest. zák. Onemocněv dne 17. června 1922, byl st-l na základě superarbitračního nál. z 11. prosince 1922 dán dnem 1. ledna 1923 na trvalý odpočinek, při čemž za základ pro vyměření pense vzaty požitky příslušející st-li podle zák. z 19. března 1920 č. 186 Sb. Byv pak pravoplatným' rozsudkem divisního soudu v Brně z 15. února 1923 z obžaloby vznesené na něj pro zločin zneužití moci služební a pro zločin neúčinného svádění k zločinu zneužití moci úřední a k zločinu podvodu sproštěn, žádal st-l, aby mu byly zaopatřovací požitky přiznány ve výměře, příslušející vrchním strážmistrům, kteří jsou veliteli stanic. Nař. rozhodnutím nevyhovělo min. vnitra st-lově žádosti o přiznání požitků stanovených pro velitele stanic zák. z 13. července 1922, č. 232 Sb., poněvadž st-l nebyl v době účinnosti dotčeného zákona ani velitelem stanice ani v rovnocenné službě. Nss stížnost důvodnou neuznal. Článkem 1. odst. 1. zák. z 13. července 1922 č. 232 Sb. bylo stanoveno roční služné četnických vrchních strážmistrů, kteří jsou ustanoveni definitivně veliteli stanic (okresů), nebo kteří konají rovnocennou službu četnickou, dle platových stupňů a stupnic v čl. 1. uvedených. Poslední odstavec tohoto či. stanoví, že pro vrchní četnické stráž- mistry, kteří nekonají služby v čl. 1. odst. 1. uvedené nebo byli této služby z jakékoli příčiny sproštěni, zůstávají co do požitků v platnosti ustanovení zák. z 19. března 1920 č. 186 Sb. Z těchto předpisů zákonných vyplývá, že nárok na služební požitky zákonem č. 232 upravené vázán jest na podmínku, že vrchní četnický strážmistr vykonává fakticky službu v 1. odst. čl. 1. vytčenou; pomine-li tato podmínka, pomíjí i nárok, při čemž zákon ještě zvlášť zdůrazňuje, že je lhostejno v tom směru, z jaké příčiny byl vrchní strážmistr služby podle odst. 1. čl. 1. sproštěn. Jest nesporno, že st-l byl dnem 10. června 1922 zbaven velitelství četnické stanice, jež do té doby zastával, a byl přeložen na stanici jinou jako náměstek velitele stanice; že by tato funkce byla rovnocenná službě velitele četnické stanice, stížnost ani netvrdí. Nekonal tedy st-l v době svého přeložení do trvalé výslužby t. j. koncem r. 1922 žádnou ze služeb v čl. 1. cit. zák. uvedených, a nevznikl mu proto nárok na požitky tamtéž stanovené. Neměl-li však v době pensionování nároku takového, nelze v zák. z 13. července 1922 nalézti nijaké opory ani pro nárok st-lův, aby služné v čl. 1. zák. toho normované bylo vzato za základ pro vyměření st-lových požitků zaopatřovacích.

Citace:

č. 4046. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 652-653.