NPD documents search: Hartmann, Poslední pořízení (1935)

ČESKÉ PRÁVO
ČASOPIS SPOLKU NOTÁŘŮ ČESKOSLOVENSKÝCH ŘÍDÍ PROF. Dr. EM. SVOBODA S KRUHEM REDAKČNÍM.
VYCHÁZÍ KAŽDÝ MĚSÍC MIMO ČERVENEC A SRPEN. — REDAKCE A ADMINISTRACE V PRAZE-II., VÁCL. NÁM. 28. - PŘEDPLATNÉ ROČNĚ 40 Kč I S POŠTOVNÍ ZÁSILKOU — JEDNOTLIVÉ ČÍSLO 4 Kč.
ROČNÍK IX.
V PRAZE, V ŘÍJNU 1927.
ČÍSLO 8.
Dr. Čulík:
Notářstvo v úmluvách mezistátních.

Již v roce 1922 a opětně v r. 1924 žádala notářská komora pražská spolu se spolkem notářů československých ministerstvo zahraničních věcí, aby přibráni byli zástupcové našeho stavu k uzavírání úmluv státních s cizími státy ve věcech občanských a právní ochrany.
Ministerstvo zahraničí nedbalo této žádosti, a tak stalo se, že veškeré úmluvy dosud s cizími státy uzavřené, uskutečněny byly bez našeho účastenství, ačkoliv přece stav notářský na prvém místě byl povolán, kde jednalo se o smlouvu, tedy o předmět, jenž spadá dozajista do našeho oboru, aby pronesl své mínění a posudek.
Následek toho byl, že smlouvy mezistátní dopadly pro stav náš velice uboze.
Až dosud uzavřeny byly úmluvy státní ve věcech občanských a právní ochrany s následujícími státy: s Republikou Rakouskou, s Královstvím Srbů, Chorvatů a Slovinců, s Královstvím Italským, Republikou Polskou, Královstvím Rumunským, se Spojeným královstvím Velké Britanie a Irska a s Královstvím Bulharským, dále trvá původní ujednání s Republikou Německou.
Dle těchto smluv jest právní stav ve styku mezistátním s těmito státy následující:
I. V Německu:
Dle notifikační vyhlášky československého ministerstva zahraničních věcí ze dne 25. října 1921 č. 387 sb. z. a nař. bylo notifikováno, že státní úmluva uzavřená mezi bývalým mocnářstvím Rakousko-Uherským a říší Německou ze dne 25. října 1880 č. 85 ř. z., rak. zůstává v platnosti. Podle této legalisační smlouvy vyžaduje se, aby podpisy notářů na veřejných listinách tedy i na legalisačních doložkách byly ověřeny soudem, v jehož obvodu notář má své sídlo. Stačí tudíž ověření podpisů notářova soudem okresním. Směnečné protesty nepotřebují dalšího ověření podpisu notáře.
Vykonatelnost notářským spisům československým se v Republice Německé nepřiznává.
Rakousko.
S Rakouskem uzavřena byla pouze smlouva o zamezení dvojího zdanění pozůstalosti prohlášena pod č. 369 z r. 1922 ve sbírce zákonů a nař.
Jiné smlouvy státní tu není, avšak vydány byly výnosy čsl. ministerstva spravedlnosti ze dne 19. března 1919 č. 6336 a Rakouského spol. min. spravedlnosti ze dne 12. dubna 1921 č. 226 ř. z. rak., dle kterýchž nemají listiny notářské ani ve věcech knihovních zapotřebí dalšího ověření, platí tudíž ve styku s Rakouskem volné kolování notářských listin. Pokud se týká vykonatelnosti notářských spisů, bylo ustanoveno výnosem rakouského státního úřadu pro spravedlnost ze dne 8. dubna 1919 č. 225 ř. z. a konformním nařízením vlády československé ze dne 19. března 1919 č. 145 sb. z. a n., že exekuční tituly, které povstaly v území jednoho z těchto států až do 28. října 1918, jsou vykonatelny ve státě druhém s výjimkou, kdyby mělo býti vynuceno jednání, které dle práva dotyčného státu jest nedovoleno, neb nedá se vynutiti, aneb týká se osobního stavu příslušníka Čsl. republiky.
Jugoslavie.
Podle smlouvy státní uzavřené s Královstvím Srbů, Chorvatů a Slovinců dne 31. března 1924 a vyhlášené ve sb. zák. a nař. pod č. 146 v roce 1924, musí listiny vyhotovené a ověřené veřejnými notáři býti soudně ověřeny (čl. 29.). Mezi exekučními tituly čl. 39. nejsou uvedeny spisy notářské a proto nejsou spisy notářské notářů československých v Jugoslávii a notářů jugoslávských u nás vykonatelny.
Italie.
S Královstvím Italským uzavřeny byly: a) smlouva dne 8. srpna 1924, vyhlášená ve sb. zák. a nař. pod č. 35 z r. 1925, kterouž vymezena byla působnost zástupců konsulárních, na něž vznesena pravomoc příslušící notářům. Tak zejména dle čl. 12. jsou oprávněni sepisovati, ověřovati a přijímati do úschovy poslední pořízení a jiné právní listiny státních příslušníků sepisovati, ověřovati a přijímati do úschovy smlouvy a dohody písemné, prohlášení a osvědčení, kteréž pak mají moc a platnost jako by byly sepsány u notáře, předkládati a ověřovati spisy a listiny všeho druhu a činiti opatření ve věcech pozůstalostních;
b) smlouva ze dne 25. ledna 1926, vyhlášená ve sb. zák. a nař. pod č. 127 z r. 1926 o vykonatelnosti rozsudků ve věcech občanských a obchodních, v kteréžto smlouvě nečiní se zmínka o spisech notářských, následkem čehož nejsou spisy notářské sepsané notářem státu jednoho ve státu druhém vykonatelny. Ohledně ověřování podpisů notářů ve smlouvách těch zmínka se nečiní a následkem toho jest třeba pro styk s Královstvím Italským ověření podpisu notářova cestou diplomatickou.
Polsko.
S Republikou Polskou uzavřena smlouva státní ze dne 6. března 1925 vyhlášena pod č. 5 z r. 1926 sb. zák. a nař., dle níž není třeba ověřiti podpisy notářů na směnečních protestech (čl. 25.). Za tyto listiny vystavené notářem nutno ověřiti předsedou sborového soudu I. stolice, v jehož obvodu má své úřední sídlo notář.
To platí dle čl. 27. i o ověřených listinách soukromých.
Vykonatelnost notářských spisů navzájem přiznána nebyla.
Rumunsko.
Dle smlouvy uzavřené dne 7. května 1926 a vyhlášené v r. 1926 pod č. 171 sb. z. a nař. musí býti listiny vyhotovené neb ověřené veřejnými notáři ověřeny soudně (čl. 37.).
Mezi exekučními tituly uvedenými v čl. 44. notářské spisy uvedeny nejsou a nejsou proto vykonatelny.
Bulharsko.
Dle smlouvy státní, uzavřené dne 15. května 1926
s Královstvím Bulharským a vyhlášené ve sb. zák. a
nař. pod č. 58 z r. 1927 čl. 15., musí býti listiny vyhotovené nebo ověřené veřejným notářem ověřeny
býti soudně.
Mezi exekučními tituly uvedenými v čl. 22. této smlouvy nejsou obsaženy notářské listiny, následkem tohoto nejsou notářské spisy v mezistátním styku s Bulharskem vykonatelny.
Anglie.
Státní úmluva uzavřená se Spojeným královstvím Velké Britanie a Irska dne 11. listopadu 1924, jež vyhlášena ve sb. zák. a nař. pod č. 70 z roku 1926 a jejíž působnost dle vyhlášky ministerstva zahraničních věcí a spravedlnosti ze dne 30. června 1926 č. 123 sb. zák. a nař. byla rozšířena i na území Severního Irska, neobsahuje žádného ustanovení ohledně ověřování notářských listin neb ověřování jejich podpisů a také ničeho ohledně vykonatelnosti jejich, takže listiny notářem vyhotovené neb ověřené mají býti cestou diplomatickou ověřeny.
Také nejsou notářské listiny v Anglii vykonatelny.
Státní úmluva shora dotčená zmiňuje se pouze o tom, že doručování listin může se díti advokátem (solicitorem) nebo notářem druhého státu, který bude k tomu ustanoven soudy (úřady) státu dožadujícího, nebo stranou, k jejíž žádosti byl spis vydán.
Způsob doručovati listinu advokátem týká se patrně pouze Velké Britanie a Severního Irska, kdežto u nás advokát není doručovacím orgánem, pokud se týká pak notářů, stanoví české znění smlouvy, že se to má díti notářem, který bude k tomu ustanoven soudy neb stranami, kdežto anglický originál obsahuje ustanovení »notary appointend by the courts or authorites or by the party«, tedy notářem ustanoveným soudy, úřady neb stranami.
Jest tudíž rozpor v obou textech.
S jinými státy úmluvy státní ve věcech občanských uzavřeny dosud nebyly.
Ze všeho, co řečeno, plyne následující:
Podpis notářův není třeba ověřovati na listinách, jichž se má užíti v Rakousku.
Polsko vyžaduje ověření podpisů notářů předsedou sborového soudu I. stolice vyjma směnečních protestů, na nichž nemusí býti podpis ověřen.
Německo vyžaduje vyjímaje směnečních protestů ověření podpisu notářova soudem, stačí ověření soudem okresním, totéž platí pro listiny, jichž jest použíti v Jugoslávii, Polsku, Rumunsku a Bulharsku.
V jiných státech jest třeba ověření cestou diplomatickou.
Vykonatelnými jsou spisy notářů československých pouze v Rakousku, a to jen listiny vyhotovené do 28. října 1918, jinak vykonatelnost jejich přiznána nikde není.
Mnohem lépe jsou v tom ohledu postaveni notáři rakouští.
Notářské spisy rakouských notářů jsou vykonatelny v Uhrách dle min. nař. ze dne 26. října 1914 č. 299 ř. z. a prováděcího nař. ze dne 29. prosince 1914 č. 365.
Podobně jsou vykonatelny spisy ty v Jugoslávii s ohledem na min. nař. ze dne 13. prosince 1907 č. 285 ř. z. ovšem jen v území zemské vlády slovinské v Lublani, dle výkonného poukazu rak. státního úřadu pro spravedlnost ze dne 14. dubna 1919 č. 238.
Podobně v Československu, dále v Italii dle státní úmluvy ze dne 20. června 1924 byly opatřeny doložkou vykonatelnou.
Zvláštní jest, že ministerstvo zahraničí přistoupilo ve státních úmluvách na požadavek, aby podpisy notářů byly ověřeny soudem. Poněvadž ověření soudní u nás dějí se soudní kanceláří, tedy soudním kancelistou, oficiálem, dochází k anomalii, že podpis notářův, jenž vykazuje vysokoškolské vzdělání a požívá všeobecné důvěry všeho obecenstva má býti ověřován osobou, která namnoze nemá ani středoškolské, nýbrž ponejvíce jen obecnoškolské vzdělání. — Jak jinak bylo by dopadlo vše, kdyby ministerstvo zahraničí bylo přibralo aspoň k poradě příslušníky našeho stavu.

Citace:

HARTMANN, Antonín. Poplatkové předpisy. Poslední pořízení. Praha: Nákladem Právnického knihkupectví a nakladatelství V. Linhart, 1935, s. 111-112.