Čís. 6356.


K § 151, čís. 3 tr. ř.
Je-li duševní stav slabomyslného svědka takový, že je u něho pouhá možnost (náhodnost) pravdivé výpovědi, je odůvodněn závěr, že svědek není pro svůj duševní stav schopen vypověděti pravdu.

(Rozh. ze dne 6. září 1939, Zm II 181/39.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl zmateční stížnosti
obžalovaných A. a B. do rozsudku krajského soudu jako soudu porot-
ního, jímž byli oba obžalovaní uznáni vinnými zločinem podle § 127
tr. z., zrušil napadený rozsudek a vrátil věc porotnímu soudu, aby ji
znovu projednal a rozhodl.
Důvody:
Oba obžalovaní, podle posudku soudních lékařů-znalců osoby mdlého rozumu [§ 46, písm. a) tr. z.], popřeli vinu a jakýkoli pohlavní styk s N-ovou, byli však její svědeckou výpovědí usvědčováni.
Ač obhajoba s poukazem na předpis § 151, čís. 3 tr. ř. žádala, aby bylo upuštěno od svědeckého výslechu N-ové, usnesl se porotní soud na jejím bezpřísežném výslechu z důvodu, že »i přes svůj duševní stav je s to, aby pravdu vypověděla, a jest na soudu, aby posoudil její hodnověrnost«. Z této příčiny uplatňuje zmateční stížnost zmatečnost rozsudku ve smyslu § 344, čís. 4 tr. ř. Zmateční stížnosti je přisvědčiti.
Podle § 151, čís. 3 tr. ř. nesmějí býti pod neplatností své výpovědi vyslýchány za svědky osoby, které v době, kdy mají vydati svědectví, pro svůj duševní stav nejsou s to, aby vypověděly pravdu.
Sem nespadá slabomyslnost jakéhokoli stupně (srv. rozh. čís. 3865 Sb. n. s.), nýbrž je v jednotlivém případě posouditi, zda je slabomyslnost svědkova takového stupně, který u něho vzbuzuje duševní stav, jaký má na mysli uvedené ustanovení, to je stav, v němž je svědek v době svědectví naprosto nezpůsobilý k udání pravdy (srv. rozh. čís. 1642, 2427 Sb. n. s.). Podle znaleckého posudku trpí svědkyně slabomyslností značného stupně, která se rovná blbosti (úplnému zbavení rozumu); může sice v některém případě (někdy) správně sděliti skutečností, její výpověď je však pro její duševní stav velmi nehodnověrna.
Je-li podle uvedeného posudku dána pouhá možnost (náhodnost) pravdivé výpovědi, plyne z toho, že vypověděti pravdu není v silách (schopnostech) svědkyně, je proto odůvodněn závěr, že svědkyně pro svůj duševní stav (slabomyslnost značného stupně rovnající se blbosti) není s to vypověděti pravdu.
Zatížil tudíž nalézací soud řízení zmatkem podle § 344, čís. 4, § 151, čís. 3 tr. ř., vyslechl-li uvedenou svědkyni při hlavním přelíčeni. Bylo proto zmateční stížnosti obžalovaných za souhlasu generální prokuratury vyhověno podle § 5, odst. 1 nov. tr. ř. čís. 3/1878 ř. z. již při poradě neveřejné.
Citace:
Čís. 6356. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1940, svazek/ročník 21, s. 110-111.