NPD documents search: Váž. civ., 13 (1931), sv. 2

Čís. 10937.

Zavázal-li se povinný soudním smírem dojednaným určitého dne, že, dokud se nezmění poměry, bude platiti na výživu určitý peníz měsíčně bez bližšího určení dospělosti splátek, měla nastati a nastala dospělost jednotlivých splátek vždy prvého dne každého následujícího měsíce. Z takového exekučního titulu lze seznati čas plnění ve smyslu § 7 ex. ř.
(Rozh. ze dne 27. srpna 1931, R I 711/31.)
Na základě soudního smíru povolil soud prvé stolice exekuci k vydobytí výživného. Rekursní soud exekuční žádost zamítl. Důvody: Stěžovatel opírá stížnost o to, že soudní smír ze dne 17. února 1920 neobsahuje obvyklou doložku o exekučních sankcích ani paritní lhůtu, takže není exekučním titulem podle § 1 čís. 5 ex. ř. Ve spisech jest uveden závazek povinné strany takto: »otec dítěte se zavazuje, dokud se poměry nezmění, platiti měsíčně na nezl. 500 Kč na výživu a 40 Kč na věno«. Smír byl soudem usnesením ze dne 18. února 1920 ohledně nezletilce opatrovnicky schválen. Podle § 7 prvý odstavec ex. ř. smí býti exekuce povolena jen, lze-li seznati z exekučního titulu kromě osoby toho, kdo jest oprávněn a zavázán, také předmět, objem a čas dlužného plněni a v druhém odstavci tohoto paragrafu jest zdůrazněno, že před uplynutím lhůty pro plněni určené v rozsudku nebo v jiném exekučním titulu nemůže býti exekuce povolena. Z toho plyne, že lhůta k plněni musí býti v exekučním titulu výslovně stanovena a že soudní smír, v němž není stanovena doba dlužného plněni, není exekučním titulem. Nestačí, že si ji lze snad z obsahu exekučního titulu domysleti. Nebyla-li doba dlužného plnění smírem ustanovena vůbec, nelze ani způsobem § 7 druhý odstavec ex. ř. prokázati, že lhůta tato uplynula. Na zákonné doplňující předpisy (jako § 1418 obč. zák.), nelze bráti zřetel, poněvadž exekuční titul má býti vyzbrojen všemi formálními náležitostmi, jak jsou obsaženy v § 7 ex. ř. a nesmí v těchto směrech vykazovati pochybnosti. Ovšem soudní smír jest exekučním titulem podle § 1 čís. 5 ex. ř. a nevadí, že v něm není zmínky o vykonatelnosti.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Jest pravda, že podle § 7 (1) ex. ř. smí býti exekuce povolena, lze-li z exekučního titulu seznati zejména i čas dlužného plnění. Ale potud není v souzeném případě závady, neboť, zavázal-li se povinný soudním smírem dojednaným určitého dne, že, dokud se poměry nezmění, bude na svou nezletilou dceru platiti 500 Kč měsíčně na výživu a 40 Kč na věno bez bližšího určení dospělosti těchto splátek, není vzhledem k ustanovení § 1418 obč. zák. již podle obsahu smíru nejmenší pochybnosti, že dospělost jednotlivých splátek měla nastati a nastala vždy prvého dne každého následujícího měsíce. Rozhodnutí čís. 6302 sb. n. s., jež rekursní soud patrně na mysli měl, tu nedopadá, neboť praví jen, že nestačí, že si lze dobu plnění z jeho obsahu domysliti, avšak věc je tú jiná, ježto doba plnění jest určena zákonem, § 1418 obč. zák. Není proto správný právní názor rekursního soudu, že doba dlužného plnění smírem není stanovena, a bylo proto dovolacímu rekursu vyhověno a obnoveno usnesení prvého soudu, při čemž se k vývodům rekursu povinné strany podotýká, že, prohlásily-li strany při smiřovacím roku, jak se ohledně výživy a věna své nezletilé dcery dohodly, jde o soudní dohodu povahy majetkoprávní, jež jest exekučním titulem podle § 1 čís. 5 ex. ř.

Citace:

Čís. 10937. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 13/2, s. 67-68.