Čís. 15244.
Vázanost procesního soudu pravoplatným usnesením o zabavení zažalované pohledávky přikázané k vybrání.
(Rozh. ze dne 30 května 1936, Rv I 294/36.)
Žalovaná učinila na prvém soudě mimo jiné i námitku, že se žalobkyni nedostává oprávnění k žalobě, poněvadž nároky, které jí příslušejí z důvodu pense proti žalované, byly přikázány jejím věřitelům v exekučními řízení k vybrání. Žalobkyně, která se domáhá žalobou nároku nad existenční minimumi jí nezabavené, tuto námitku jen částečně popřela uvedši jednak, že z větší části zaplatila pohledávky vymáhájících věřitelů žalovanou v jejím přípravném spise uvedené, jednak, že nároky žalobou uplatněné jako tak zvané drahotní přídavky nepodléhají exekuci a že exekuce vedená na její pensi nezbavuje ji oprávnění k žalobě o drahotní a vybavovací příspěvek, když žalovaná tyto nároky žalobkyně neuznává a zažalované příspěvky neplatí. Prvému soudu stačilo k zamítnutí dotčené námitky žalované, že nároky žalobkyně nebyly žalovanou uznány a že z tohoto důvodu nemohly býti ani zabaveny. V odvolacím, řízení učinila žalovaná stejný přednes jako na soudě prvé stolice, avšak odvolací soud se námitkou tou neobíral, nýbrž řešil spor ve věci samé a potvrdil rozsudek prvého soudu žalobu zamítající.
Nejvyšší soud uložil odvolacímu soudu nové jednání a rozhodnutí.
Důvody:
Podle judikatury dovolacího soudu (Sb. n. s. civ. č. 10981, 10837, 9247, 6940, 5655), ke které se pro stručnost odkazuje, má přikázání pohledávky, dlužníku proti poddlužníku příslušející, k vybrání za následek ztrátu žalobního práva dlužníkova proti poddlužníkovi až do výše peníze, kterým byla pohledávka vymáhajícímu věřiteli přikázána k vy- brání. Dlužníku ponechává zákon v § 310 ex. ř. postavení vedlejšího intervenienta, jemuž jest vymáhající věřitel odpověden za nepříznivé následky opominuití při vymáhání pohledávky k vybrání přikázané. Než se tedy odvolací soud pustil do řešení sporu ve věci samé, měl se obírati námitkou žalované, neboť jinak by vymáhající věřitelé žalobkyně byli vydáváni nebezpečí, že by vedením sporu samou žalobkyní mohlo uspokojení jejich pohledávek bytí ohroženo. Neučinil-li tak odvolací soud snad proto, poněvadž souhlasil v této příčině s odůvodněním rozsudku prvého soudu, nebylo by lze jeho právní názor schváliti. Procesnímu soudu nepříslušelo samostatně řešití otázku, zda nárok žalobou uplatněný jest zabavitelný čili nic, ježto o tom: rozhoduje pravoplatné usnesení o zabaveni pohledávky k vybrání přikázané, kterým jest procesní soud vázán (Sb. n. s. civ. č. 6940). Pokud tedy odvolací soud nezjistil z příslušných exekučních spisů obsah pravoplatných usnesení o rozsahu zabavení a přikázání k vybrání nároku, žalobkyni z důvodu pense proti žalované příslušejících, nemohl o zamítnutí celé žalobní prosby rozhodnouti. Z toho důvodu nemá také významu tvrzení žalobkyně, že nároky, kterých se domáhá žalobou, nepodléhají exekuci, neboť nerozhoduje v tomto sporu, jak jíž svrchu řečeno, zda jde o nároky zabavitelné čili nic, nýbrž jedině, zda nároky žalobkyní uplatněné byly pravoplatně zabaveny a přikázány vymáhajícím věřitelům k vybrání. Poněvadž odvolací soud neučinil zjištění ani o rozsahu pravoplatného zabavení nároků žalobkyní uplatněných, ani o jejich přikázání k vybrání a dále ani o správnosti tvrzení žalobkyně, že nároky vymáhajících věřitelů byly z větší části zaplaceny, zůstalo řízení neúplným a věc podle vylíčeného právního hlediska není zralá k rozhodnutí.